Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 173/2020-170
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
zastoupen obecným zmocněncem příjmení jméno celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
pro zaplacení 107 537,88 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16.225 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16.225 Kč od 4. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 91.312,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 28.979,96 Kč od 4. 10. 2020 do zaplacení, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 37.346 Kč od 4. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16.225 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16.225 Kč od 4. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 91.312,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 28.979,96 Kč od 4. 10. 2020 do zaplacení, smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 37.346 Kč od 4. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem doručeným soudu dne 6. 10. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 107.537,88 Kč s příslušenstvím, a to z titulu uzavřené smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo ze dne 18. 5. 2020, kdy žalobce žalovanému poskytnul úvěr ve výši 30.000 Kč. Z návrhu se dále podává, že žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, která byla splatná 15. 7. 2020. Úvěr byl proto zesplatněn ke dni 21. 8. 2020 a po žalovaném je požadována částka 107.621,56 Kč, která sestává z: dlužná jistina 29.803,31 Kč, zbylá část úroků 24.986,92 Kč, zbylá část inkasní služby 8.733 Kč, zbylá část doplňkové služby PODPORA – odklad 6.461 Kč, nemoc 11.076 Kč, práce – 11.076 Kč, náklady na upomínání 500 Kč, smluvní pokuta 77,70 Kč, smluvní úroky za prodlení inkasní služby 5,90 Kč, smluvní pokuta dle čl. V. odst. 5.5. ve výši 14.901,65 Kč, žalobce dále požaduje po žalovaném smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 37.346 Kč od 4. 10. 2020 do zaplacení.
2. V podání ze dne 26. 2. 2021 navrhuje žalobce prostřednictvím svého právního zástupce schválení smíru, na základě kterého by žalovaný uhradil žalobci celkovou částku 88.864,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 45.204,96 Kč za dobu od 4. 10. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 20.100 Kč. Žalobce uvedl, že ponížil nárokovanou částku s tím, že již nenárokuje plnou částku za zbylé dlužné doplňkové služby s příslušenstvím, nárokuje poníženou dlužnou částku za doplňkové služby, navíc bez smluvního úroku z prodlení a rovněž ponížil náklady řízení na dohodnutou částku.
3. Usnesením č. j. 13 C 173/2020 -158 ze dne 14. 4. 2021, které nabylo právní moci dne 26. 5. 2021, soud neschválil smír uzavřený mezi žalobcem a žalovaným obsažený v podání právního zástupce žalobce ze dne 26. 2. 2021.
4. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo dne 18. 5. 2020, na základě které poskytnul žalobce žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč. V bodě IV. smlouvy se uvádí, že částka ve výši 15.649 Kč bude na základě žádosti spotřebitele poskytovatelem vyplacena ve prospěch věřitele, tedy zpětně žalobci, a to za účelem úplné úhrady předchozího závazku vůči žalobci vyplývajícího ze smlouvy číslo ze dne 12. 5. 2020. Dále částka 8.351 Kč bude vyplacena na účet spotřebitele č. bankovní účet, a to do pěti pracovních dnů od nabytí účinnosti této smlouvy a částka 6.000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8 smlouvy. Žalovaný uhradil první splátku ve výši 1.289 Kč, následně dne 9.10.2020 uhradil 6.477 Kč, což vyplynulo z potvrzení o provedené platbě u anonymizována dvě slova předložené u jednání soudu. Žalovaný dle vyjádření svého zástupce byl a je zadlužen u vícero společností poskytujících úvěry, vzhledem k této skutečnosti figuruje v dlužnických registrech, léčil se z patologického zadlužování a sázkaření.
5. Ve svém písemném podání v rámci posouzení úvěruschopnosti doručeném soudu dne 19. 2. 2021 žalobce sdělil (vyzván k tomu byl usnesením zdejšího soudu ze dne 5. února 2021 č. j. 13 C 173/2020 -48), že zaměstnavatelem žalovaného je právnická osoba, příjem žalovaného je 26.600 Kč, náklady spotřebitele jsou uvedeny ve výši 6.800 Kč, náklady na bydlení 3.000 Kč. Žalovaný byl v rámci centrální evidence exekucí bez záznamu, rovněž v insolvenčním rejstříku bez záznamu, žalovaný není vlastníkem nemovitosti, v rámci platnosti dokladů se žalovaný žalobci prokázal platným dokladem. K prokázání úvěruschopnosti byla soudu předložena pracovní smlouva žalovaného u zaměstnavatele právnická osoba, kde pracovní smlouva je ze dne 24. 1. 2020, základní mzda je sjednána ve výši 16.500 Kč za měsíc a smluvní prémie dle pracovních výsledků. Výpisem z mBank ze dne 9. 4. 2020 je patrno, že zaměstnavatel žalovanému v dubnu 2020 vyplatil ve mzdě 26.600 Kč. Soudu byl dále žalobcem předložen výpis z účtu žalovaného za období březen 2020, kdy v rámci přehledu obratů na účtu je zřejmé, že kreditní položky činí 38.000 Kč, debetní položky mínus 38.999,44 Kč, což po součtu činí mínus 999,44 Kč a v rámci zúčtování je pak končený zůstatek na konci března 2020 0,60 Kč.
6. Soudu byla na jeho žádost předložena rovněž smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo která byla uzavřena mezi účastníky pouhých 6 dnů před uzavřením žalovaného úvěru ze dne 18. 5. 2020, na základě které poskytnul totožný žalobce, tedy poskytovatel úvěru, žalovanému částku 15.000 Kč, a to tak, že z tohoto úvěru bylo žalovanému vyplaceno 12.000 Kč a 3.000 Kč bylo započteno na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8. smlouvy.
7. Podle § 2991 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1 , 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Předobrazem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008 /48/, který uložil členským státům zajistit, aby„ před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008 /48/ se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další C -449/13, z něhož mj. vyplývá, že:„ Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr„ s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět„ úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho nedoloženými prohlášeními.
11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.
12. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, avšak musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
Pokud se jedná o vyhodnocení úvěru ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, soud uvádí následující.
13. Po vyhodnocení shora uvedených důkazů je zřejmé, že mezi účastníky byly uzavřeny 2 smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, a to dne 12. 5. 2020, na základě kterého se žalovanému reálně dostalo 12.000 Kč (3.000 Kč bylo poskytovatelem úvěru započteno jako náklady) a dále dne 18. 5. byl uzavřen úvěr na 30.000 Kč, na základě kterého se 15.649 Kč započetlo na úvěr ze dne 12. 5. 2020, žalovanému bylo reálně vyplaceno 8.351 Kč na jeho účet a částka 6.000 Kč byla započtena na náklady poskytovatele uvedené v bodu 4.8. smlouvy. Již z této skutečnosti lze usoudit, že žalovaný při poskytování žalovaného úvěru ze dne 18. 5. 2020 měl být vyhodnocen jako osoba, která nebude schopna řádně v budoucnu splácet své závazky. I přes tuto skutečnost byl úvěr však žalovanému dne 18. 5. 2020 poskytnut, přičemž tedy reálně se do dispozice žalovaného na základě tohoto závazku dostalo pouze 8.351 Kč, částka 15.649 Kč byla započtena na předchozí závazek žalovaného u žalobce ze dne 12. 5. 2020. Žalobce, jakožto poskytovatel úvěru, nepostupoval řádně dle shora citovaného ustanovení § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru za situace, že sice od žalovaného vyžádal pracovní smlouvu, ze které je však patrno, že základní mzda žalovaného je pouze 16.500 Kč, přičemž další prémie mu mají být vypláceny pouze smluvně, tedy vyplacení další složky mzdy je libovolné a závisí pouze na vůli zaměstnavatele, neboť ujednání o výši prémií, tedy pracovní odměně, není inkorporováno do pracovní smlouvy, přičemž pokud se týká výše mzdy, tato byla zjišťována pouze za jeden kalendářní měsíc (přičemž jde o odměnu za březen 2020, která byla vyplacena následující měsíc), nikoliv za jiné předchozí měsíce. Pokud pak byl předložen výpis z účtu žalovaného za období březen 2020, je zřejmé, že v přehledu obratu na účtu byl žalovaný za uvedený měsíc v mínusu, a to v částce mínus 999,44 Kč. Z těchto provedených důkazů je zřejmé, že žalovanému byl poskytnut úvěr dne 18. 5. 2020 zcela v rozporu s ustanovením § 86 a násl. o spotřebitelském úvěru. Takto sjednaný spotřebitelský úvěr, kdy posouzení úvěruschopnosti neproběhlo řádně, je vyhodnocen soudem jako neplatně sjednaný úvěr.
14. Za tohoto stavu věci, kdy sporný spotřebitelský úvěr byl vyhodnocen jako neplatný, bylo žalobci přiznáno plnění z titulu bezdůvodného obohacení, když reálně bylo žalobcem žalovanému vyplaceno 8.351 Kč a částka 15.649 Kč byla započtena na jeho předchozí závazek u žalovaného ze dne 12. 5. 2021. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný dle žaloby uhradil pouze splátku ve výši 1.298 Kč a následně 6.477 Kč, byly tyto platby odečteny od částky 24.000 Kč. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobci 16.225 Kč Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 16.225 Kč od 4. 10. 2020 do zaplacení.
15. Výrokem II. pak soud zamítnul nárok žalobce na zaplacení těchto částek: 91.312,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 28.979,96 Kč od 4. 10. 2020 do zaplacení, smluvní úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 37.346 Kč od 4. 10. 2020 do zaplacení. Žalobou bylo požadováno 107.537 Kč, odečteno bylo přiznaných 16.225 Kč, zamítnut je tak rozdíl mezi částkami, a to spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % z částky 28.979,96 Kč od 4. 10. 2020 do zaplacení (přiznány byly zákonné úroky z prodlení z částky 16.225 Kč, požadovány byly z částky 45.204,96 Kč, zamítnut byl rozdíl mezi částkami). Z důvodu neplatnosti smlouvy ze dne 18.5.2020 pak nebyla přiznána ani další částka požadovaná jako smluvní úrok z prodlení dle bodu II číslo Smlouvy o inkasní službě, ačkoliv dle obsahu ujednání jde o smluvní pokutu.
16. Na závěr lze rovněž konstatovat, že forma smlouvy o spotřebitelském úvěru je poměrně rozsáhlá – celkem 29 stran, smlouva je psána drobnějším fontem písma, jednotlivá ustanovení smlouvy se prolínají a mají návaznost na další ustanovení uvedená o mnoho stran dál, přičemž nejsou jednoznačně a přehledně stanoveny sankce za porušení smlouvy, přičemž lze pochybovat o skutečnosti, že běžný spotřebitel (bez právnického i matematického vzdělání) je schopen reálně pochopit důsledky jednotlivých ustanovení, a to i v celkovém kontextu sjednaného závazku.
17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za situace, kdy úspěch žalobce byl několikanásobně nižší, než jeho neúspěch. Za situace, kdy více úspěšný byl ve sporu žalovaný, avšak vzhledem k jeho procesní nečinnosti nejsou známy skutečnosti, že by mu nějaké náklady řízení vznikly, bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.