Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 220/2021-31
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 42 419,28 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 520,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 520,83 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 898,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 669,78 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 148,95 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 375,39 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 3 447,81 Kč, s úrokem v částce 8 206,83 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 18 669,78 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 19,2 % ročně z částky 8 375,39 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 520,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 520,83 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 898,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 669,78 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 148,95 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 375,39 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 3 447,81 Kč, s úrokem v částce 8 206,83 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 18 669,78 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 19,2 % ročně z částky 8 375,39 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 42 419,28 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně právnická osoba s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce dne datum, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 26 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit předchůdkyni poplatek ve výši 22 383 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 4 650 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 6 272 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 11 461 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit v 60 hotovostních týdenních splátkách po 807 Kč do datum. K prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům předloženými žalovaným. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Přesto však žalovaný posléze přestal sjednané splátky hradit, poslední splátku uhradil dne datum. Žalovaný dosud na pohledávku žalobkyně uhradil částku 15 479,17 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni ke dni datum. Nyní tak žalovaný dluží na jistině celkem částku ve výši 31 018,11 Kč s příslušenstvím.
2. Právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba s žalovaným dále uzavřela smlouvu o zápůjčce dne datum, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit předchůdkyni poplatek ve výši 15 867 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 4 243 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 9 624 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit v 24 hotovostních měsíčních splátkách po 1 495 Kč do datum. K prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům předloženými žalovaným. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Přesto však žalovaný posléze přestal sjednané splátky hradit, poslední splátku uhradil dne datum. Žalovaný dosud na pohledávku žalobkyně uhradil částku 20 054,83 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni ke dni datum. Nyní tak žalovaný dluží na jistině celkem částku ve výši 11 401,17 Kč s příslušenstvím.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.
4. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena dne datum smlouva o zápůjčce. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že při jejím uzavření převzal v hotovosti částku ve výši 26 000 Kč. Žalovanému tak byla poskytnuta zápůjčka ve výši 26 000 Kč a ten se zavázal uhradit jistinu a dále úrok ve výši 4 650 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 6 272 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 11 461 Kč. Žalovaný si zvolil hotovostní inkaso splátek (hotovostní) režim, kdy se zavázal dlužnou částku uhradit v 60 týdenních splátkách po 807 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle smlouvy byla úroková sazba sjednána ve výši 29 % p.a. Dle čl. 10, pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum). Dle tabulky umoření uhradil dosud žalovaný na pohledávku žalobce částku 15 479,17 Kč. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně doklady k prověření jeho úvěruschopnosti, a to výplatní pásky a výpis ze živnostenského rejstříku. Žalovaný zde dále uvedl, že je svobodný, bezdětný a bydlí se spolubydlícím. Jako osoby samostatně výdělečně činné představuje měsíční příjem částku 9 473 Kč. Běžné výdaje představují odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši 5 500 Kč.
5. Mezi společností právnická osoba a žalovaným byla dále uzavřena dne datum smlouva o zápůjčce. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že při jejím uzavření převzal v hotovosti částku ve výši 20 000 Kč. Žalovanému tak byla poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč a ten se zavázal uhradit jistinu a dále úrok ve výši 4 243 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 9 624 Kč. Žalovaný si zvolil hotovostní inkaso splátek (hotovostní) režim, kdy se zavázal dlužnou částku uhradit v 24 měsíčních splátkách po 1 495 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle smlouvy byla úroková sazba sjednána ve výši 19,2 % p.a. Dle čl. 10, pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum). Dle tabulky umoření uhradil dosud žalovaný na pohledávku žalobce částku 20 054,83 Kč. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně doklady k prověření jeho úvěruschopnosti, a to výplatní pásky a pracovní smlouvu/ŽL. Žalovaný zde dále uvedl, že je svobodný, bezdětný a bydlí se spolubydlícím. Jako osoby samostatně výdělečně činné představuje měsíční příjem částku 13 956 Kč. Běžné výdaje představují odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši 5 000 Kč.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum). V oznámení o postoupení pohledávek byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě deseti dnů (oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, podací lístek ze dne datum). Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána (předžalobní výzva, podací lístek).
7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Podle § 2392 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
10. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
14. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitel, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr.
15. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smluv řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a dospěl k závěru, že nikoliv. Byť žalobkyně předložila zákaznické karty, ve kterých žalovaný uvedl výši svých příjmů a odhadovaných výdajů, žalobkyně nenavrhla a ani nepředložila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se skutečného ověření žalovaným uvedených tvrzení v zákaznických kartách při uzavírání smluv o zápůjčce. Z listin předložených žalobkyní tak nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše příjmů a výdajů žalovaného z jím předložených listin.
16. Na základě shora uvedených skutečností má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice poskytla žalovanému na základě uzavřených smluv o zápůjčce částky 26 000 Kč a 20 000 Kč, nicméně již neposoudila řádně schopnost žalovaného úvěr splatit, neboť nezjišťovala příjmy a výdaje žalovaného ověřením předložených listin. V důsledku toho jsou smlouvy o zápůjčce dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. neplatné. Podle § 588 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, neboť smlouvy odporují zákonu a zjevně narušují veřejný pořádek. Účastníkům z tohoto neplatného právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti.
17. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro jeho naplnění provedeny, stejně tak, že by výklad dané normy neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěru a také na žadatele o ně. Pokud však má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmu a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitelé rozumně očekávat. Zde soud odkazuje na judikaturu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 ).
18. Jakkoliv by se mohlo zdát, že sankce neplatnosti právního jednání § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je ve zde projednávaném případě stanovena pouze v zájmu spotřebitele, nemůže soud přehlédnout, že zamezením nekontrolovaného úvěrování osob, jež by na úvěr vůbec neměly dosáhnout, je sledováno i zachování veřejného pořádku a naplnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv zavazujících Českou republiku, podle kterých se tato zavázala mimo jiné i implementovat do svého právního řádu směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropských společenství. S přihlédnutím k uvedenému soud dospěl k závěru, že je třeba považovat neplatnost smlouvy za absolutní ve smyslu ustanovení § 588 o. z., k níž tedy soud přihlíží i bez námitky účastníků, neboť je v rozporu s veřejným pořádkem, vzhledem k tomu, že se týká spotřebitele. Dle rozhodnutí Ústavního soudu ČR III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019:„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.“ V odst. 20 téhož rozhodnutí:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I. ÚS 199/11 ; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb. , zvláštní část - k § 86 ; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Přitom například právě Nejvyšší soud ve svém usnesení sp. zn. 20 Cdo 3324/2017 formuloval jeho odůvodnění i výrok v situaci - odkázav na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4084/12 - když zde ze "strany povinného byla naprostá pasivita jak v rámci řízení rozhodčího, tak v rámci řízení exekučního". Zjevně tak ani pro Nejvyšší soud nebyla určujícím kritériem skutečnost, zda si dlužník zvýšenou ochranu "zaslouží" či nikoliv, ale zda může být tehdy posuzovaná úvěrová smlouva hodnocena jako rozporná s dobrými mravy (a proto by byla neplatná i na ni navazující rozhodčí smlouva a nebyla by dána pravomoc rozhodce a byl by tu dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. ). V odst. 21:„ Naopak obecné soudy - a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci - by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila - řečeno slovy judikatury Soudního dvora - úvěruschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá.“
19. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vrátit pouze finanční prostředky, které mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla a o které se tak žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně dle § 2993 o. z. včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 8,05 % ročně dle návrhu žalobkyně. Jedná se o část jistiny ve výši 10 520,83 Kč (26 000 Kč – 15 479,17 Kč). Jistina ve výši 20 000 Kč dle smlouvy o zápůjčce číslo byla žalovaným zcela uhrazena. Z hlediska nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění, popřípadě ve lhůtě k plnění stanovené věřitelem. Prodlení žalovaného tak nastalo na základě zaslané výzvy k úhradě pohledávek ze dne datum dnem datum.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náklady řízení, když převážně úspěšný ve věci byl žalovaný. Ze spisu se však nepodává, že by převážně procesně úspěšnému žalovanému jakékoliv náklady řízení vznikly, když po celou dobu řízení byl nečinný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.