Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 137/2021-70
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Fuksem, Ph.D.
ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce zast. údaje o zástupci
proti
žalovaný: ; celé jméno žalovaného, datum narození, bytem na adrese adresa žalovaného
o zaplacení 72447,05 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 90882,63 Kč spolu s úrokem ve výši 18,9 % p.a. jdoucím ze 72447,05 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. jdoucím ze 72447,05 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 10303,20 Kč.
III. To vše je žalovaný povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 90882,63 Kč spolu s úrokem ve výši 18,9 % p.a. jdoucím ze 72447,05 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. jdoucím ze 72447,05 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 10303,20 Kč. III. To vše je žalovaný povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce podal dne 27. 5. 2021 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se splacení úvěru.
2. Žalobce tvrdil, že dne 27. 9. 2010 uzavřela právnická osoba právnická osoba se žalovaným smlouvu o úvěru na sporožirovém účtu a poskytla mu kontokorentní úvěr. Banka splnila svoji povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy. Žalovaný porušil povinnost nepřekročit dohodnutý limit kontokorentu, proto dne 1. 12. 2019 banka převedla pohledávku na účet nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovaného ke splacení dluhu. Žalovaný dluží jistinu úvěru 72447,05 Kč, dále úrok kapitalizovaný za dobu do 1. 2. 2021 částkou 12056,30 Kč a dále jdoucí dohodnutou sazbou 18,9 % p.a., úrok z prodlení kapitalizovaný za dobu do 1. 2. 2021 částkou 6379,28 Kč a dále jdoucí zákonnou procentní sazbou. Banka postoupila svoji pohledávku žalobci.
3. Žalovaný se ničím nebránil.
4. Žalobce prokázal existenci smluvního vztahu se žalovaným smlouvou o osobním účtu právnická osoba právnická osoba a smlouvou o kontokorentním úvěru. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru plyne ujednání o poskytnutí úvěru, o výše popsané úrokové sazbě, dále i povinnost žalovaného nepřekročit dohodnutý úvěrový limit a oprávnění banky sesplatnit úvěr v případě porušení povinnosti žalovaného. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného soud ověřil poskytnutí úvěru, porušení povinnosti žalovaného (překročení dohodnutého limitu) i výši dluhu. Z dopisu z 3. 12. 2019 soud ověřil, že banka upozornila žalovaného na překročení dohodnutého limitu a po marných výzvách k zaplacení jej seznámila se sesplatněním úvěru a jeho převedením na evidenční účet. Vyzvala jej zároveň ke splacení dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek, dohodou o úplatě a seznamem postoupených pohledávek žalobce prokázal postoupení pohledávky z banky na žalobce. Z dopisu z 19. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky.
5. Žalobce tvrdil, že před uzavřením úvěrové smlouvy původní věřitel zodpovědně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Toto tvrzení nebylo sporné a nepřímo je potvrzuje i dlouhá doba bezproblémové obchodní spolupráce stran – žalovaný porušil smluvené povinnosti až po 9 letech trvání kontokorentního úvěru. Proto má soud za zjevné, že v původní věřitel splnil zákonnou povinnost a posoudil s odbornou péčí úvěru schopnost dlužníka tak, jak mu ukládal zákon o spotřebitelském úvěru. Proto je možno na smlouvu hledět jako na smlouvu platnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené, například v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
6. Posuzovaný případ je svým charakterem případem obchodněprávním ve smyslu ust. § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se totiž o vztah založený smlouvou o úvěru (ve smyslu ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku) a tedy o tzv. absolutní obchod – tj. případ, který má obchodněprávní charakter bez ohledu na právní postavení účastníků vztahu. Žalovaný a žalobce uzavřeli smlouvu o úvěru. Právní předchůdce žalobce splnil svoji povinnost a poskytl žalovanému úvěr. Žalovaný naopak nesplnil svoji povinnost, když nesplatil úvěr. Dluh se stal splatným a žalovaný je v prodlení se zaplacením. Podle ust. § 502 odst. 1 obchodního zákoníku je dlužník povinen platit z poskytnutých peněžních prostředků úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona, a to od doby poskytnutí peněžních prostředků. Závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky (ust. § 503 odst. 1 obchodního zákoníku). Proto soud vyhověl žalobě.
7. Právní předchůdce žalobce splnil smluvenou povinnost a poskytl žalovanému úvěr. Žalovaný porušil svoji povinnost, nesplatil úvěr a ocitl se v prodlení se zaplacením. Pohledávka byla postoupena žalobci. Proto má žalobce nárok na splacení úvěru i na úroky z prodlení (ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku) určené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud vyhověl žalobě.
8. Podle ust. § 142 zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
9. Právním předpisem upravujícím výši náhrady nákladů je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. § 6 odst. 1 advokátního tarifu se výše mimosmluvní odměny stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Podle ust. § 7 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty: do 500 Kč. 300 Kč, přes 500 Kč do 1000 Kč 500 Kč, přes 1000 Kč do 5000 Kč 1000 Kč, přes 5000 Kč do 10 000 Kč 1500 Kč, přes 10 000 Kč do 200 000 Kč 1500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč, přes 200 000 Kč do 10 000 000 Kč. 9100 Kč a 40 Kč za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč, přes 10 000 000 Kč. 48300 Kč a 40 Kč za každých započatých 100 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 000 Kč. Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. (ust. § 8 advokátního tarifu) Advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby. (ust. § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) V občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty 1. do 10 000 Kč 200 Kč, 2. přes 10 000 Kč do 30 000 Kč … 300 Kč, 3. přes 30 000 Kč do 50 000 Kč 500 Kč. Ve věcech výkonu rozhodnutí, je-li vymáháno peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba odměny za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a za sepsání návrhu na zahájení řízení 100 Kč za každý z těchto úkonů. Sazba odměny za další úkony právní služby pro účely stanovení náhrady nákladů v řízeních podle odstavců 1 a 2 se stanoví podle § 7. Celková výše odměny pro účely stanovení náhrady nákladů v řízení podle odstavce 1 je omezena výší tarifní hodnoty. Paušální částka jako náhrada výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné pro účely stanovení náhrady nákladů řízení činí a) 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odstavců 1 a 2, b) 300 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odstavce 3. (ust. § 14b odst. 1 - 5 advokátního tarifu)
10. Žaloba se soudu jeví jako tzv. formulářová žaloba ve smyslu ust. § 14b advokátního tarifu.
11. Za tarifní hodnotu soud považuje 72447,05 Kč. Zástupce žalobce účelně vykonal 4 úkony právní služby - převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku, podání žaloby u soudu a ú část při soudním jednání. (Písemné podání z 23. 9. 2021 soud nepovažuje za účelně provedený úkon.) Náleží mu odměna ve výši 3x 500 Kč + 4020 Kč za účast při soudním jednání. Podle ust. § 14b odst. 5 a ust. § 13 advokátního tarifu mu dále náleží paušální náhrada hotových výloh ve výši 3 x 100 Kč + 1 x 300 Kč. Dále mu náleží náhrada 21% daně z přidané hodnoty, kterou je povinen zaplatit z odměny a náhrad. Dále žalobci náleží i náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 2898 Kč Celkem tak soud přiznal žalobci právo na náhradu 10303,20 Kč.
12. Povinnost uloženou rozsudkem je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu).
13. Zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. (ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu).
14. Soud zvážil, zdali snad v tomto případu nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu ust. § 150 občanského soudního řádu. Nenalezl takové důvody. Žádný z účastníků je neuvedl a neplynou ani z obsahu soudního spisu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení. Odvolání je třeba podat u tohoto soudu ve dvou vyhotoveních, rozhodne o něm Krajský soud v Hradci Králové.
Pokud by snad žalovaný nesplnil povinnost uloženou tímto rozsudkem, vystavil by se nebezpečí výkonu rozhodnutí za použití státního donucení.