Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 154/2021-78
Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupený JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokátem
se sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného, okres okres
o zaplacení částky 20.710,99 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 17.710,99 Kč
- s úrokem ve výši 1.054,74 Kč
- s úrokem z prodlení ve výši 717,32 Kč
- s úrokem 15 % ročně z částky 7.070,34 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení
- s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 7.397,70 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení.
II. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 2.999,99 Kč
- s úrokem ve výši 229,43 Kč
- s úrokem z prodlení ve výši 142,15 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 17.710,99 Kč - s úrokem ve výši 1.054,74 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 717,32 Kč - s úrokem 15 % ročně z částky 7.070,34 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení - s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 7.397,70 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení. II. Zastavuje se řízení v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 2.999,99 Kč - s úrokem ve výši 229,43 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 142,15 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 20.710,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 859,47 Kč, s úrokem ve výši 1.284,17 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7.397,70 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení a s úrokem 15 % ročně z částky 7.070,34 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba uzavřela dne 23. 3. 2018 s žalovaným smlouvu o úvěru na částku 15.000 Kč, kterou žalovaný převzal při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit původnímu věřiteli úrok ve výši 1.444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 6.750 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 1.378 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek v místě bydliště 2.700 Kč, celkem včetně jistiny 27.272 Kč. Tuto částku měl žalovaný uhradit ve 14 splátkách po 1.948 Kč měsíčně, poslední splátka měla být zaplacena 23. 5. 2019. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel a uhradil toliko celkem 15.000 Kč, což bylo započteno na jistinu, na úroky a na všechny 3 druhy poplatků. Žalovaný je tak povinen doplatit ještě jistinu 7.070,34 Kč, úrok ve výši 327,36 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 623,04 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu 3.036,62 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 1.214,65 Kč, celkem 12.272,01 Kč. Žalovaná částka se skládá z této částky 12.272,01 Kč a ze smluvní pokuty 8.438,98 Kč. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce na základě postupní smlouvy z 24. 6. 2020 s účinností ke dni 8. 7. 2020. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradil ani po výzvě.
2. Ve věci byl dne 10. 2. 2021 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.
3. Ještě před zahájením prvního jednání ve věci vzal žalobce žalobu částečně zpět ohledně částky 2.999,99 Kč na smluvní pokutě za dobu od 24. 11. 2018 do 20. 5. 2020, ohledně úroku ve výši 229,43 Kč za dobu od 24. 5. 2019 do 20. 5. 2020 a ohledně úroku z prodlení ve výši 142,15 Kč za dobu od 24. 5. 2019 do 20. 5. 2020. Soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odstavců 1 a 2 občanského soudního řádu a řízení v této části zastavil výrokem II. tohoto rozhodnutí. Soud tedy rozhodoval věcně o nároku žalobce na zaplacení částky 17.710,99 Kč s úrokem ve výši 1.054,74 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 717,32 Kč a s úrokem 15 % ročně z částky 7.070,34 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 7.397,70 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení. Částka 17.710,99 Kč tak představuje součet jistiny, úroku a všech tří poplatků ve shora uvedeném součtu 12.272,01 Kč a smluvní pokuty ve snížené výši 5.438,99 Kč, kdy smluvní pokuta byla vypočtena v sazbě 0,1 % denně za dobu od 24. 11. 2018 do 20. 5. 2020. Kapitalizovaný úrok z prodlení 717,32 Kč představuje sazbu 9,75 % ročně z částky 7.397,70 Kč za dobu od 24. 5. 2019 do 20. 5. 2020. Kapitalizovaný úrok z úvěru 1.054,74 Kč představuje 15 % ročně z jistiny 7.070,34 Kč za dobu od 24. 5. 2019 do 20. 5. 2020.
4. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu . Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
5. Žalovaný požádal o úvěr dne 23. 3. 2018 na tiskopisu původního věřitele právnická osoba V ní uvedl adresu svého pobytu ulice a číslo, obec a adresu výběru obec, ulice a číslo. Označil zaměstnavatele právnická osoba se sídlem ve obec, příjmy sdělil ve výši 19.077 Kč měsíčně, výdaje uvedl 2.000 Kč na bydlení a energie, 3.410 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a 4.767 Kč na měsíční splátky stávajících půjček. V zaměstnání byl žalovaný od 1. 12. 2015, předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky, uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný, nemá vyživované děti, má ukončené základní vzdělání, vlastní osobní bankovní účet, jehož číslo však uvedeno není, a má dluh 95.000 Kč vůči právnická osoba, když původní výše dluhu činila 120.000 Kč Tyto údaje žalovaný potvrdil svým podpisem, listin listina byla sepsána obchodním zástupcem původního věřitele, který odečetl shora uvedené výdaje od příjmů a jako použitelný měsíční příjem vypočítal částku 8.900 Kč s tím, že tento je dostatečný. Původní věřitel měl k dispozici mzdový výměr žalovaného z 1. 1. 2017 zaměstnavatele právnická osoba se sídlem ve obec. Z výplatních lístků je zřejmé, že za prosinec 2017 žalovaný dosáhl čisté mzdy 18.519 Kč, za leden 2018 měl čistou mzdu 19.777 Kč a za únor 2018 měl čistou mzdu 20.937 Kč. Podle dohody o změně pracovní smlouvy z 12. 11. 2015 se žalovaný dohodl se svým zaměstnavatelem, že pracovní poměr, sjednaný na dobu určitou, se mění na pracovní poměr na dobu neurčitou. Žalovaný předložil původnímu věřiteli ještě první stranu nájemní smlouvy, v níž je pronajímatelem jméno příjmení, nájemcem je jméno příjmení a její rodinní příslušníci, děti, jsou obec celé jméno žalovaného žalovaný celé jméno žalovaného. Text první strany nájemní smlouvy končí tím, že pronajímatel je vlastníkem bytové jednotky číslo na adrese ulice a číslo ve obec, a další text chybí.
6. Ze smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 23. 3. 2018, tedy ve stejný den, kdy žalovaný o úvěr požádal, mezi společností právnická osoba, se sídlem v obec jakožto věřitelem na straně jedné a žalovaným jakožto dlužníkem na straně druhé. Věřitel se zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky 15.000 Kč a žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že od věřitele tuto částku v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal věřiteli zaplatit úrok ve výši 1.444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 6.750 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu 1.378 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště 2.700 Kč, celkem tedy měl žalovaný uhradit 27.272 Kč. Z této částky náklady úvěru představovaly 12.272 Kč. Žalovaný měl úvěr uhradit ve 14 splátkách ve výši 1.948 Kč měsíčně s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Pro případ nezaplacení jakékoliv splátky řádně a včas byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit věřiteli smluvní pokutu 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný ve smlouvě je označen bydlištěm obec, ulice a číslo a adresou pro výběr splátek obec, ulice a číslo Smlouva je podepsána žalovaným a obchodním zástupcem původního věřitele jméno příjmení. Přílohou smlouvy je předpis splátek pro 3 varianty délky splácení, taktéž pro úvěr na 14 měsíců, přičemž u každé splátky je uvedeno, jaká její část v procentech připadá na úmor jistiny, úroku a všech tří druhů poplatků.
7. Podle přehledu plateb zaplatil žalovaný osmi platbami celkem 15.000 Kč v období od 24. 3. 2018 do 23. 10. 2018. Podle tvrzení žalobce byly platby žalovaného započteny na jistinu ve výši 7.929,66 Kč, na úrok ve výši 1.116,64 Kč, na poplatek za poskytnutí úvěru 3.713,38 Kč, na poplatek za vyhodnocení úvěru 754,96 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso 1.485,35 Kč Poslední splátka podle smlouvy měla být zaplacena 23. 5. 2019.
8. Ohledně postoupení pohledávky za žalovaným na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 24. 6. 2020 uzavřel původní věřitel právnická osoba jakožto postupitel s žalobcem jakožto postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu pohledávek. Pohledávka za žalovaným se nachází na straně 14 tohoto seznamu pod pořadovým číslo. Kupní cena za postoupené pohledávky byla zaplacena 8. 7. 2020, jak je uvedeno v potvrzení ze dne 29. 7. 2020. Dopisem z 24. 7. 2020 oznámil původní věřitel žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobce, v řízení však nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec byl tento dopis žalovanému doručen či odeslán.
9. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce z 23. 11. 2020, který byl podle podacího lístku téhož dne žalovanému odeslán doporučeně.
10. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Původní věřitel právnická osoba dne 23. 3. 2018 přijal žádost žalovaného o poskytnutí úvěru 15.000 Kč, měl k dispozici shora uvedené doklady od žalovaného o jeho příjmu, vyhodnotil příjmy a výdaje žalovaného a jeho dosavadní závazky shora uvedeným způsobem a tentýž den s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru a poskytl zároveň žalovanému v hotovosti dohodnutou částku 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli jistinu, úrok a 3 druhy poplatků, jak je shora popsáno, v 14 splátkách po 1.948 Kč měsíčně, celkem 27.272 Kč s tím, že poslední splátka měla být zaplacena 23. 5. 2019. Žalovaný zaplatil hned druhý den po uzavření smlouvy částku 2.000 Kč, a celkem uhradil na úvěr 15.000 Kč, poslední platbu zaplatil 23. 10. 2018. Původní věřitel si započítal platby žalovaného shora popsaným způsobem na jistinu, úrok a 3 druhy poplatků, z toho stanovil dlužné částky na jistině úroku a třech druzích poplatků, a k tomu připočítal ještě smluvní pokutu. Původní věřitel uzavřel s žalobcem postupní smlouvu, předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným, o postoupení pohledávky vytvořil původní věřitel oznámení pro žalovaného, nebylo však zjištěno, že by bylo žalovanému kdy odesláno či doručeno. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradil.
11. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že žalovanému poskytl v den uzavření smlouvy dohodnutou částku 15.000 Kč.
12. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nepokládá závěr původního věřitele o tom, že žalovanému zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splacení žalovaného úvěru, za zodpovědný. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku , podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Tentýž zákon v § 75 a § 76 vyžaduje od původního věřitele provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalované. Ustanovení § 77 téhož zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud upozorňuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což byl povinen zajistit původní věřitel. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.
13. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalovaný uvedl v žádosti o úvěr i v úvěrové smlouvě adresu svého pobytu obec, ulice a číslo, což je adresa Obecního úřadu v Ořechově, nemohlo se tudíž jednat o jeho skutečný pobyt. Tuto skutečnost mohl původní věřitel zcela jistě zjistit z veřejně dostupné databáze. Žalovaný sice uvedl ještě jinou adresu určenou pro výběr splátek v hotovosti, avšak trvalý pobyt na adrese obecního úřadu u žalovaného měl původnímu věřiteli signalizovat, že poměry žalovaného týkající se jeho bydlení nejsou zcela uspořádány, když žalovaný se nemůže přihlásit k trvalému pobytu na adrese, kde se zdržuje. Tato skutečnost může v budoucnu způsobit potíže s komunikací s žalovaným, jak mohl původní věřitel předpokládat.
14. Žalovaný předložil mzdové lístky za 3 měsíce předcházející uzavření žalované úvěrové smlouvy, a původní věřitel z toho vypočítal průměrnou čistou mzdu žalovaného 19.077 Kč. Jiné příjmy na straně žalovaného nebyly zjištěny. Výdajovou stránkou žalovaného se původní věřitel nezabýval dostatečně podrobně, když zjistil pouze blíže nespecifikované a nedoložené údaje na bydlení a energie 2.000 Kč a blíže nespecifikované a nedoložené výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady 3.410 Kč. Do výdajů původní věřitel zahrnul také splátky stávajících půjček 4.767 Kč měsíčně, což s ohledem na příjem žalovaného je třeba považovat za vysokou měsíční splátku, představující čtvrtinu čistého příjmu žalovaného. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný má závazek vůči právnická osoba v původní výši 120.000 Kč, z něhož zbývalo doplatit 95.000 Kč. S ohledem na příjmovou stránku žalovaného je výše tohoto dluhu značná. Původní věřitel měl přihlédnout také k tomu, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, má základní vzdělání, a s ohledem na všechny ostatní výše uvedené skutečnosti měl poměry žalovaného vyhodnotit přiléhavěji. Za situace, když žalovaný byl již značně zadlužen, neměl být žalovanému žádný další úvěr poskytován. Původní věřitel nevěnoval dostatečnou pozornost výdajové stránce žalovaného, když se spokojil pouze s výše uvedenými údaji, a tyto nikterak neověřil. Není bez významu také to, že žalovaný uvedl, že má bankovní osobní účet, ale nesdělil jeho číslo. Původní věřitel mohl od žalovaného vyžádat výpis z účtu za období předcházející žalované úvěrové smlouvě, a také z tohoto výpisu zjistit poměry žalovaného, což však původní věřitel neučinil. Soud tedy má za to, že původní věřitel neposoudil před uzavřením žalované smlouvy úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, když to, co původní věřitel zjistil, nepovažuje soud za spolehlivé a dostatečné informace k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Původní věřitel nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného žalovaný úvěr splácet.
15. Spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastních schopností splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank, což je již obecně známou skutečností. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele jako je žalovaný, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Soud tedy má za to, že původní věřitel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva o úvěru neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Žalovaný byl oprávněn uplatnit námitku neplatnosti smlouvy ve tříleté promlčecí lhůtě běžící od uzavření smlouvy, což však žalovaný neučinil. Jednalo by se v takovém případě o neplatnost relativní ve smyslu § 586 odst. 1 a 2 občanského zákoníku . Soud však ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a narušuje rovněž veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky taktéž ve formě sociálních dávek, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů.
16. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.
17. Za tohoto stavu soud žalovanou úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku . Z takové smlouvy nemohly tudíž vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoli poplatky, úroky či smluvní pokuty. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku , podle něhož se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku 15.000 Kč, a žalovaný tutéž částku původnímu věřiteli vrátil. Na straně žalovaného tudíž bezdůvodné obohacení na úkor původního věřitele nevzniklo.
18. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil poslední platbu dne 23. 10. 2018, nemohl se dostat do prodlení 24. 5. 2019, od kteréhožto data žalobce nárokuje úrok z prodlení.
19. Na základě všech výše uvedených skutečností nepovažuje soud žalobu žalobce za důvodnou, a proto ji zamítl výrokem I. tohoto rozhodnutí. Nebylo třeba se zabývat již tím, zda původní věřitel pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce ve smyslu ustanovení § 1879 a § 1880 občanského zákoníku .
20. Žalobce částečným zpětvzetím žaloby zavinil, že řízení muselo být částečně zastaveno, a ve zbytku předmětu řízení neměl úspěch. V souladu s ustanovením § 146 odst. 2 věty první ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.