Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 365/2020-129
Okresní soud v Prostějově rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danou Malechovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa, část obce
zastoupený advokátem titul jméno jméno
sídlem adresa, obec a číslo - část obce,
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa, obec,
o zaplacení částky 93.424,10 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13.113 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13.113 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, částku 17.488 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17.488 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, částku 16.055 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16.055 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, částku 24.988 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24.988 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 5.481,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.936,05 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, částky 6.980 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.964,58 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, částky 6.464,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.754,84 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, částky 2.854 Kč, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 16.009 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13.113 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13.113 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, částku 17.488 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17.488 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, částku 16.055 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16.055 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, částku 24.988 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24.988 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba na zaplacení částky 5.481,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.936,05 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, částky 6.980 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.964,58 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, částky 6.464,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.754,84 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, částky 2.854 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 16.009 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.</b>
1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 19. 10. 2020 domáhal vůči žalované peněžitého plnění na základě 4 smluv o úvěru. Žalobce uvedl, že s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru dne 4. 8. 2019 pod číslo na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 13.113 Kč, tato částka byla dne 23. 8. 2019 převedena na účet prodejce. Žalovaná se zavázala dluh žalobci vrátit v 16 pravidelných měsíčních splátkách po 1.090 Kč od 15. 9. 2019. Žalovaná na svůj dluh neuhradila žádnou splátku. Dále žalobce uvedl, že s žalovanou uzavřel dne 10. 8. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 17.488 Kč, tato částka byla dne 13. 8. 2019 převedena na účet prodejce. Žalovaná se zavázala dluh žalobci vrátit ve splátkách po 1.210 Kč od 15. 9. 2019. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Dále žalobce uvedl, že s žalovanou uzavřel dne 17. 8. 2019 smlouvu o úvěru pod číslo na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 16.055, který byl dne 23. 8. 2019 převeden na účet prodejce. Žalovaná se zavázala žalobci dluh vrátit ve splátkách po 1.111 Kč od 15. 9. 2019. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Dále žalobce uvedl, že uzavřel s žalovanou dne 25. 8. 2019 smlouvu o úvěru pod číslo na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 24.988 Kč, který byl dne 29. 8. 2019 převeden na účet prodejce. Žalovaná se zavázala vrátit dluh žalobci ve splátkách v měsíčních splátkách po 2.498 Kč od 15. 9. 2019. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobce k výzvě soudu sdělil, že šetřil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí a zjistil z nebankovního registru klientských informací, že žalovaná neměla žádný dluh a tuto skutečnost ověřil rovněž z interního registru žalobce. Dále žalobce uvedl, že v registru SOLUS nebyly u žalované evidovány žádné dluhy po splatnosti, že neměla platební historii u žalobce a ani v dalších rejstřících např. insolvenčním i centrální evidenci exekucí nebyly zjištěny o žalované údaje o jejích závazcích. Dále žalobce uvedl, že provedl další šetření (insolvenční rejstřík, evidence neplatných dokladů, evidence adres, registr hledaných osob).
2. Žalovaná jako fyzická osoba se k žalobě nevyjádřila, přestože jí žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř.
3. Ve věci se dne datum konalo ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:
4. Z úvěrové smlouvy č. název číslo bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru dne 10. 8. 2019, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 17.488 Kč a žalovaná se zavázala splatit tento dluh včetně dohodnutých úroků ve splátkách po 1.210 Kč měsíčně po dobu 18 měsíců, počínaje dnem 15. 9. 2019. Ke svým poměrům ve smlouvě žalovaná uvedla, že je dělníkem u konkrétního zaměstnavatele s čistým měsíčním příjmem 25.000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že výdaje na bydlení u ní činí 7.500 Kč, měsíční příjem její domácnosti činí 50.000 Kč, splátky ostatních úvěrů 1.090 Kč a ostatní měsíční výdaje 3.500 Kč. Žalovaná uvedla, že bydlí v podnájmu/pronajatém domě a je svobodná. Dále žalovaná uvedla, že má vyživovací povinnost ke dvěma osobám.
5. Z výzvy žalobce ze dne 28. 1. 2020 k úvěrové smlouvě číslo bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě celkového dluhu ve výši 20.567,58 Kč ve lhůtě do 17. 2. 2020. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 29. 1. 2020.
6. Z úvěrové smlouvy č. název číslo bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru dne 4. 8. 2019, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 13.113 Kč a žalovaná se zavázala splatit tento dluh včetně dohodnutých úroků ve splátkách po 1.090 Kč měsíčně po dobu 16 měsíců, počínaje dnem 15. 9. 2019. Ke svým poměrům ve smlouvě žalovaná uvedla, že je dělníkem u konkrétního zaměstnavatele s čistým měsíčním příjmem 25.000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že výdaje na bydlení u ní činí 7.500 Kč, měsíční příjem její domácnosti činí 50.000 Kč, splátky ostatních úvěrů 0 Kč a ostatní měsíční výdaje 0 Kč. Žalovaná uvedla, že bydlí v podnájmu/pronajatém domě a je svobodná.
7. Z výzvy žalobce ze dne 28. 1. 2020 k úvěrové smlouvě číslo bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě celkového dluhu ve výši 16.118,05 Kč ve lhůtě do 17. 2. 2020. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 29. 1. 2020.
8. Z úvěrové smlouvy č. název číslo bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru dne 25. 8. 2019, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 24.988 Kč a žalovaná se zavázala splatit tento dluh včetně dohodnutých úroků ve splátkách po 2.498 Kč měsíčně po dobu 10 měsíců, počínaje dnem 15. 9. 2019. Ke svým poměrům ve smlouvě žalovaná uvedla, že je dělníkem u konkrétního zaměstnavatele s čistým měsíčním příjmem 25.000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že výdaje na bydlení u ní činí 7.500 Kč, měsíční příjem její domácnosti činí 50.000 Kč, splátky ostatních úvěrů 4.000 Kč a ostatní měsíční výdaje 500 Kč. Žalovaná uvedla, že bydlí v podnájmu/pronajatém domě a je svobodná. Dále žalovaná uvedla, že má vyživovací povinnost ke dvěma osobám.
9. Z výzvy žalobce ze dne 28. 1. 2020 k úvěrové smlouvě číslo bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě celkového dluhu ve výši 26.593 Kč ve lhůtě do 17. 2. 2020. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 29. 1. 2020.
10. Z úvěrové smlouvy č. název číslo bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru dne 17. 8. 2019, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 16.055 Kč a žalovaná se zavázala splatit tento dluh včetně dohodnutých úroků ve splátkách po 1.111 Kč měsíčně po dobu 18 měsíců, počínaje dnem 15. 9. 2019. Ke svým poměrům ve smlouvě žalovaná uvedla, že je dělníkem u konkrétního zaměstnavatele s čistým měsíčním příjmem 25.000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že výdaje na bydlení u ní činí 7.500 Kč, měsíční příjem její domácnosti činí 50.000 Kč, splátky ostatních úvěrů 1.090 Kč a ostatní měsíční výdaje 3.500 Kč. Žalovaná uvedla, že bydlí v podnájmu/pronajatém domě a je svobodná. Dále žalovaná uvedla, že má vyživovací povinnost ke dvěma osobám.
11. Z výzvy žalobce ze dne 28. 1. 2020 k úvěrové smlouvě číslo bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě celkového dluhu ve výši 18.886,84 Kč ve lhůtě do 17. 2. 2020. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 29. 1. 2020.
12. Z přehledu plateb pro všechny uvedené úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná neuhradila ani jednu z dohodnutých splátek.
13. Všechny úvěrové smlouvy uzavřel jménem žalobce jeho obchodní zástupce právnická osoba Z mandátní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a společností právnická osoba bylo zjištěno, že žalobce jako mandant pověřil právnická osoba jako mandatáře k uzavírání smluv o úvěru, jejímž předmětem bude poskytnutí finančních prostředků mandanta, za účelem úhrady prodejní ceny zboží, případně služeb. Smlouva byla uzavřena dne 14. 8. 2008.
14. Z výpisu z účtu žalobce bylo zjištěno, že žalobce poskytl ve prospěch žalované na účet prodejce právnická osoba dne 23. 8. 2019 částku 13.113 Kč, dne 13. 8. 2019 částku 17.488 Kč, dne 23. 8. 2019 částku 16.055 Kč a dne 29. 8. 2019 částku 24.988 Kč.
15. Z dalších listin nebyly zjištěny skutečnosti podstatné pro závěr o skutkovém stavu.
16. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 , větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
20. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
21. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
22. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
23. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Podle článku 8 této směrnice„ členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice„ členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“
24. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18 . V tomto rozhodnutí uvedl„ že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
25. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané pouze od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti nedostatečné. Povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy.
26. V daném případě žalobce v žalobě ani netvrdil, že provedl šetření ohledně úvěruschopnosti dlužníka, a teprve k výzvě soudu podle § 118a odst. 1 ,3 o.s.ř. žalobce svá tvrzení doplnil. Žádné listin y však ke svým tvrzením nepředložil a soud tak vycházel ze zjištění získaných z výše uvedených listin. Z těchto listin bylo zjištěno, že údaje o úvěruschopnosti žalované žalobce sice částečně zjišťoval, avšak spokojil se pouze s informacemi poskytnutými žalovanou bez jejich dalšího objektivního prověření, ať na straně příjmové (neověřen zdroj příjmů) či na straně výdajové (neověřeny reálné výdaje). Žalobce rovněž neprokázal, že provedl šetření ve veřejně dostupných registrech dlužníků. Soud proto dospěl k závěru, že úkony, které učinil věřitel za účelem odborného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, byly opakovaně nedostatečné a smlouvy o úvěru jsou ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem neplatné.
27. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobě lze vyhovět pouze v části, a to z důvodu žalovanou přijatého plnění jako bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. v podobě majetkového prospěchu poskytnutého bez právního důvodu. Soud přitom zohlednil tvrzení žalobce a listinné důkazy, podle kterých žalovaná čerpala postupně 13.113 Kč, 17.488 Kč, 16.055 Kč a 24.988 Kč Celkem žalovaná získala od žalobce 71.644 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila žádnou částku. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 71.644 Kč a rovněž je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení od data podle výzev k plnění ze dne 28. 1. 2020, doručených žalované podle § 573 o. z. dne 2. 2. 2020. Výše úroku z prodlení se řídí ustanovením § 1968 a § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Další žalobcem uplatněné nároky vyplývaly z neplatných smluv a žaloba byla proto v této části zamítnuta.
28. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. , měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byl žalobce úspěšný v žalované jistině z 77 % (71.644 Kč) a žalovaná byla úspěšná v rozsahu 23 % (21.780,10 Kč). Soud proto žalobci přiznal rozdíl v úspěchu obou účastníků, tj. náklady řízení ve výši 54 % celkových nákladů řízení žalobce. Náklady žalobce, který zaslal žalované výzvu ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř. , jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4.672 Kč, odměnou za právní zastoupení ve výši 19.940 Kč (4 x 4.840 Kč, § 7 , 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ), náhradou hotových výdajů ve výši 1.200 Kč (4 x 300 Kč, podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ) a náhradou DPH ve výši 21 % v částce 4.334,40 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř. ). Celkové náklady řízení žalobce činí částku 29.640,40 Kč, z toho 54 % odpovídá částce 16.009 Kč Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, CZ- 797 09 Prostějov, Havlíčkova 16, ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, smí se věřitel domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.