Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 401/2020-65
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 62 025,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 10 625,60 Kč zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba o zaplacení částky 60 025,60 Kč s příslušenstvím se zamítá co do částky 21 400 Kč, úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 30 000 Kč od datum do datum.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 10 625,60 Kč zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba o zaplacení částky 60 025,60 Kč s příslušenstvím se zamítá co do částky 21 400 Kč, úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do [datum]. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 60 025,60 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný coby úvěrovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba, IČO (ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba převedena ve prospěch společnosti právnická osoba, IČO) (dále jen„ původní věřitel“) Smlouvu o úvěru č. anonymizováno rok (dále jen " Smlouva). Pohledávka vůči žalovanému vyplývající ze Smlouvy o úvěru byla dále postoupena společností právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum společnosti právnická osoba, IČO, která ji následně smlouvou ze dne datum postoupila žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Podle Smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení a správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve 13 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 16.9.2018. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrovanému poskytl dne datum, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení. Vzhledem k prodlení žalovaného má tak žalobkyně krom dlužné jistiny i nárok na zákonný úrok z prodlení ze žalované částky od 17.9.2018 do zaplacení a na dohodnutou smluvní pokutu dle článku V. Smlouvy o úvěru ve výši 25 625,6 Kč. Před poskytnutím úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalovaného.
2. Žalobkyně zaslala soudu vyjádření ve věci ze dne 20.11.2020 včetně rozšíření žalobního návrhu, které však následně vzala zpět. V rámci tohoto písemného vyjádření uvedla žalobkyně, že žalovaný na poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru nevrátil ničeho, uvedla úrokovou sazbu poskytnutého úvěru ve výši 25,85 % ročně a dále uvedla okolnosti ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. V dalším vyjádření ze dne 18.12.2020 a 26.1.2021 žalobkyně doplnila soudem požadované údaje ohledně aktivní věcné legitimace žalobkyně v řízení.
3. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř. “.
4. Po zahájení jednání ve věci samé vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 10 625,60 Kč. Soud tak dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v aktuálním znění, (dále jen„ o.s.ř. “) rozhodl o zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí.
5. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o úvěru č. anonymizováno rok (dále jen„ Smlouva“) vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba anonymizováno s.r.o., IČO coby úvěrující a žalovaný coby klient připojili dne datum své podpisy pod Smlouvu, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr v hotovosti ve výši 30 000 Kč, převzetí částky v hotovosti v den podpisu Smlouvy žalovaný stvrdil svým podpisem Smlouvy. Celkové náklady tohoto spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 21 900 Kč Smlouvou se žalovaný zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 51 900 Kč, a to ve 13-ti pravidelných rovnoměrných měsíčních splátkách ve výši 3 900 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1 200 Kč byl splatný při podpisu Smlouvy. Roční úroková sazba poskytnutého úvěru činí 25,85%. Z čl. IV. Smlouvy soud zjistil, že při splatnosti úvěru do 13 měsíců činí roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru 189,38 % Smlouva byla uzavřena na základě písemné žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru obsahující podpis žalovaného, v rámci uzavření Smlouvy byl žalovaným udělen souhlas se zpracováním jeho osobních údajů a součástí Smlouvy byl rovněž předpis splátek. Uzavření Smlouvy žalobkyně podložila rovněž Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Za účelem doložení zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila listin y obsahující kontaktní informace žalované, její čestné prohlášení o způsobu bydlení, finanční analýzu a Scoringovou kartu. Svůj příjem při sjednávání úvěru žalovaný doložil pracovní smlouvou, mzdovými výměry, přehledem vyplacených dávek, smlouvou o nájmu včetně evidenčního listu nájemného a stvrzenkami za úhradu plynu a elektřiny.
Z předžalobní upomínky datované dnem 24.7.2020 a z příslušného podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud. U potvrzení o odeslání obyčejné zásilky ze dne 13.2.2020 žalobkyně neuvedla, o jakou zásilku se jedná.
Soudu byly předloženy listin y k prokázání aktivní věcné legitimace žalobkyně. Smlouva uzavřená mezi žalovaným a právnická osoba anonymizováno s.r.o. byla na základě Smlouvy o prodeji části závodu ze dne datum převedena na obchodní společnost právnická osoba, IČO – viz žalobkyní doložená Smlouva o prodeji části závodu ze dne datum včetně seznamu převáděných pohledávek a stejnopis notářského zápisu sp.zn. NZ číslo a spisová značka ze dne 27.9.2018 sepsaný notářkou, anonymizováno jméno příjmení, který přestavuje doklad o koupi části závodu společnosti právnická osoba tvořeného divizí spotřebitelských úvěrů. Obchodní společnost právnická osoba následně postoupila pohledávku za žalovaným na právnická osoba anonymizováno s.r.o., a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi obchodními společnostmi právnická osoba a právnická osoba včetně seznamu postupovaných pohledávek. Obchodní společnost právnická osoba následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi právnická osoba anonymizováno s.r.o. a žalobkyní včetně seznamu postupovaných pohledávek. Žalobkyně prokázala, že dne 24.7.2020 odeslala žalovanému za právnická osoba anonymizováno s.r.o. oznámení o postoupení pohledávky.
6. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z ustanovení § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.z.“ - Ustanovení ze smluv uzavíraných se spotřebitelem a z ustanovení § 2395 a násl. o.z. - Smlouva o úvěru. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud je toho názoru, že Smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o úvěru dle občanského zákoníku , resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. , účinného od 1.12.2016. Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu z výše uvedené Smlouvy mezi účastníky nedošlo, neboť Smlouva je neplatná podle § 580 a § 588 o.z., a to pro její zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru. Poplatky za poskytnutí úvěru navyšují celkovou cenu, kterou je žalovaný kromě úroků povinen zaplatit žalobkyni (či její předchůdkyni) za poskytnutí úvěru, přestože požadovaný úrok se sám o sobě může jevit jako přiměřený. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
Posuzovanou Smlouvou se žalovaný zavázal k placení souhrnného poplatku ve výši 21 900 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 8 400 Kč, poplatku za sjednání úvěru ve výši 1 200 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 6 600 Kč a poplatku a za hotovostní inkaso splátek úvěru ve výši 5 700 Kč. Ujednání o souhrnném poplatku, které soud považuje za cenu za poskytnutí úvěru, je svou výší zjevně nepřiměřené. Poplatky za poskytnutí úvěru navyšují celkovou cenu, kterou je žalovaný povinen nad rámec úroků zaplatit žalobkyni (či její předchůdkyni). I když požadovaný úrok ve výši 8 400 sám o sobě zjevně nepřekračuje přiměřenou úrokovou sazbu vyplývající z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, předchůdkyně žalobkyně celkovou cenu spotřebitelského úvěru rozložila do dalších poplatků. Celkový souhrnný poplatek činí 73 % z jistiny spotřebitelského úvěru při splatnosti úvěru do 13 měsíců, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí dle této smlouvy 189,38 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných anonymizováno národní bankou na jejích internetových stránkách (příjmení – anonymizována tři slova) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let se v období měsíce srpna 2017 pohybovala na úrovni 8,95 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve Smlouvě rozhodně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření Smlouvy. Z těchto ukazatelů je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně při sjednávání podmínek Smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy a Smlouvu je tedy třeba považovat za neplatné právní ujednání dle § 580 o.z. a 588 o.z. Jednotlivá ujednání Smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytla, tedy neplatná je celá Smlouva.
7. Poskytnutí peněžních prostředků žalované bez existence platné Smlouvy je třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2991 odst. 2 o. z.:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 první věta o. z.:„ Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“
8. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný oproti vyplacené částce úvěru ve výši 30 000 Kč nevrátil žalobkyni, resp. její předchůdkyni ničeho. Výsledky dalšího provedeného dokazování nebylo nijak zpochybněno, že v částce 30 000 Kč se tedy jedná o plnění, kterého se dostalo žalovanému bez právního důvodu a žalovaný před soudem tuto skutečnost nerozporoval. Soud tedy aplikoval na tuto částku pravidla o bezdůvodném obohacení.
9. Soud se zabýval i otázkou žalobkyní uplatněného úroku z prodlení a dospěl k závěru, že dluh z bezdůvodného obohacení je dluhem, u něhož nebyl ujednán čas splnění. Je proto na místě vyjít z pravidla obsaženého v § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ V daném případě žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění prokazatelně předžalobní výzvou, která byla dána k poštovní přepravě dne 24.7.2020. Při pravidelném běhu věcí mohla do sféry dispozice žalovaného dorazit nejprve dne 25.7.2020, a tedy nejprve dne 26.7.2020 měl žalovaný plnit. Proto má ode dne následujícího (od 27.7.2020) žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., dle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to od 27.7.2020 z částky 30 000 Kč rovnající se bezdůvodnému obohacení žalovaného. V tomto rozsahu soud také žalobě vyhověl.
10. V rámci výroku II. tohoto rozsudku pak soud rozhodl o zbývajícím nároku uplatněném v žalobě, soud tedy žalobu zamítl co do částky 21 400 Kč, úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 30 000 Kč od 17.9.2018 do 26.7.2020.
11. Soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněná Smlouva o prodeji části závodu ze dne datum a Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum a datum jsou smlouvami, na základě kterých došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovaným právně odlišně od žalobkyně, svědčí žalobkyni v důsledku výše uvedených smluv aktivní věcná legitimace ve sporu.
12. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, a proto by měl po žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, žalovaný však byl v řízení pasivní a žádné náklady mu nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Neúspěch ve věci přičítá soud žalobkyni též v té části žaloby, která byla vzata žalobkyní po zahájení jednání zpět. Částečné zpětvzetí žaloby nebylo zaviněno jednáním žalovaného.
13. Ke splnění povinnosti žalovanému soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř. o. s. ř. , či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.