Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
10 C 117/2021-87
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Hovorkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovaným: 1. jméno celé jméno žalované, datum narození
bytem ulice a číslo, PSČ obec
2. celé jméno žalovaného, datum narození
bytem ulice a číslo, PSČ obec
oba zastoupeni advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
pro: snížení výživného na zletilé děti
takto:
I. Výživné pro žalovanou jméno celé jméno žalované, datum narození, naposledy stanovené rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město, čj. 24 Nc 119/2015-38 ze dne 22. 1. 2016 ve výši 7 500 Kč měsíčně, se mění tak, že počínaje od 1. 4. 2021 se snižuje na částku 2 300 Kč měsíčně. Výživné je splatné vždy do každého 20. dne kalendářního měsíce předem, k rukám žalované.
II. Výživné pro žalovaného celé jméno žalovaného, datum narození naposledy stanovené rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město, čj. 24 Nc 119/2015-38 ze dne 22. 1. 2016 ve výši 5 000 Kč měsíčně, se mění tak, že počínaje od 1. 4. 2021 se snižuje na částku ve výši 2 000 Kč měsíčně. Výživné je splatné vždy do každého 20. dne kalendářního měsíce předem, k rukám žalovaného.
III. Žalobci se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovaným.
IV. Řízení o vzájemném návrhu žalovaných, kterým žalovaná požadovala zvýšení výživného od 1. 9. 2018 na částku 12 000 Kč měsíčně a žalovaný požadoval zvýšení výživného od 1. 9. 2018 na částku 10 000 Kč měsíčně, se zastavuje.
V. Žádný z účastníků ohledně vzájemného návrhu nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Výživné pro žalovanou [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], naposledy stanovené rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město, čj. 24 Nc 119/2015-38 ze dne 22. 1. 2016 ve výši 7 500 Kč měsíčně, se mění tak, že počínaje od 1. 4. 2021 se snižuje na částku 2 300 Kč měsíčně. Výživné je splatné vždy do každého 20. dne kalendářního měsíce předem, k rukám žalované.</b> <b>II. Výživné pro žalovaného [celé jméno žalovaného], [datum narození] naposledy stanovené rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město, čj. 24 Nc 119/2015-38 ze dne 22. 1. 2016 ve výši 5 000 Kč měsíčně, se mění tak, že počínaje od 1. 4. 2021 se snižuje na částku ve výši 2 000 Kč měsíčně. Výživné je splatné vždy do každého 20. dne kalendářního měsíce předem, k rukám žalovaného.</b> <b>III. Žalobci se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovaným.</b> <b>IV. Řízení o vzájemném návrhu žalovaných, kterým žalovaná požadovala zvýšení výživného od 1. 9. 2018 na částku 12 000 Kč měsíčně a žalovaný požadoval zvýšení výživného od 1. 9. 2018 na částku 10 000 Kč měsíčně, se zastavuje.</b> <b>V. Žádný z účastníků ohledně vzájemného návrhu nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce v žalobě uvedl, že se domáhá snížení výživného pro žalovanou jméno celé jméno žalované z částky 7 500 Kč měsíčně na 2 300 Kč měsíčně, na žalovaného celé jméno žalovaného z částky 5000 Kč měsíčně na 2 000 Kč měsíčně, počínaje od 1. 4. 2021 se splatností do každého 20. dne v měsíci předem k rukám žalovaných. O výživném pro žalované bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 22. 1. 2016 sp. zn. 24 Nc 119/2015 s právní mocí 23. 2. 2016 za situace, kdy dosahoval průměrného měsíčního výdělku 55 730 Kč (43 000 Kč čistého ze zaměstnání a výsluhový příspěvek), neměl hypotéku, půjčky, vyživovací povinnost měl pouze k žalovaným. Od té doby se jeho poměry natolik změnily, že není schopen na výživu žalovaných hradit stanovené výživné. Dne datum se mu narodil syn celé jméno žalobce dne datum dcera jméno celé jméno žalované, dále má vyživovací povinnost k manželce jméno celé jméno žalované, která je na rodičovské dovolené. V souvislosti s koronavirem přišel o zaměstnání v cizině. Byl evidován na úřadu práce od 16. 3. 2020 do 31. 8. 2020. Snažil se najít zaměstnání s dostatečným příjmem, aby mohl hradit své závazky, ale i přes řadu výběrových řízení se mu to nepodařilo. Od datum začal podnikat jako OSVČ v oblasti topenářství, vodoinstalatérství a zednictví s měsíčním obratem, po zaplacení záloh na sociální a zdravotní pojištění, kolem 20 000 Kč. Od poslední úpravy poměrů si musel zajistit bydlení, neboť manželce žalovaných přenechal dům a veškerý majetek. Postavil dům, splácí hypotéku 2,2 mil. Kč, kterou splácí po 12 297 Kč měsíčně, vlastní auto ve staří 9 a auto pro podnikání ve stáří 14 let. Nemá již žádné úspory, ani připojištění, neboť veškeré finanční prostředky vyčerpal, dosud z nich hradil výživné a další nutné výdaje. Naopak má debet na osobním účtu a kreditní kartě. Matka žalovaných pracuje na personálním oddělení stát. instituce s platem cca 30 000 Kč čistého. Od poslední úpravy poměrů nabyla ze SJM dům do výlučného vlastnictví, který prodala asi za 5,5 mil. Kč a bez úvěru si koupila nový dům v obec za 3,5 mil. Kč. Dále má podíl na dalším anonymizováno majetku. Kromě vyživovací povinnosti ke zletilým žalovaným nemá jinou vyživovací povinnost. Žalovaný studuje ulice anonymizováno školu v obec anonymizována dvě slova, současně pracuje v Kauflandu v obec s příjmem kolem 6 až 10 000 Kč měsíčně. Žalovaná studuje anonymizována dvě slova v obec – bakalářské studium, současně pracuje v Kauflandu v obec s příjmem kolem 6 až 10 000 Kč měsíčně. Oba žalovaní bydlí u matky, mají výdaje spojené se studiem a další výdaje, které odpovídají jejich věku, jsou zdraví.
2. Zástupkyně žalovaných ve svém písemném vyjádření uvedla, že výživné pro žalované nebylo zvýšeno 5 let, žalovaná v mezidobí začala studovat vysokou školu, žalovaný bude v příštím školním roce maturovat. Žalovaní si brigádně přivydělávají. Náklady žalovaného za dopravu do školy činí 1 000 až 2 000 Kč měsíčně, stravné ve školní jídelně 600 Kč měsíčně, věci na praxi a učebnice 2 200 Kč ročně, a další výdaje spojené s používáním telefonu, internetu s úhradou stravování drogerie, kadeřníka atd. Náklady pro žalovanou, která dojíždí na ekonomickou fakultu v obec, představují dopravné 1 500 až 2 000 Kč měsíčně, stravné ve školním bufetu 500 Kč měsíčně, učebnice 200 – 300 Kč měsíčně a další nezbytné výdaje. Žalované vznikly vícenáklady za studium online za posledních 6 měsíců. Žalovaný si vybral stavební spoření s částkou 43 000 Kč, ze kterého si zakoupil osobní vůz BMW z roku 2005. Příjem z brigády používá k údržbě a provozu vozidla. Žalovaná ráda maluje a zahradničí, což představuje náklady kolem 3 000 Kč ročně, ráda jezdí na výlety po okolí, do přírody (800 Kč měsíčně). ulice spoření s naspořenou částkou kolem 100 000 Kč dosud nevyužila. Žalovaní žijí s matkou v jejím rodinném domě. Žalobce nad rámec výživného žalovaným nic nedává, přispěl jen 25 000 Kč na zubní ošetření dcery a 6 000 Kč na zubní ošetření syna. Domnívá se, že výše výživného naopak neodpovídá potřebám žalovaných a žalobcovým schopnostem a možnostem. Žalovaní proto navrhují, aby žaloba byla zamítnuta, neboť byla podána v rozporu s dobrými mravy a zároveň navrhují, aby výživné bylo zpětně zvýšeno a to od 1. 9. 2018 na částku 12 000 Kč měsíčně a pro žalovaného na částku 10 000 Kč měsíčně.
3. Žalobce při jednání uvedl, že pracoval do roku 2006 u anonymizováno následný pracovní poměr ve anonymizována dvě slova, s ním byl ukončen v roce 2018, dostal odstupné 250 000 Kč (5 měsíčních platů), ze kterých překlenul období, než si v roce 2019 našel zaměstnání v Rakousku. S ohledem na pandemickou situaci byl s ním pracovní poměr v roce 2020 ukončen. V Německu, kde si pak našel zaměstnání, ho nakonec s ohledem na koronavirus, neboť měl znemožněný přístup přes hranice, nevzali. Před tím než si našel zaměstnání v Rakousku se zúčastnil několika výběrových řízení, nevzali ho buď kvůli věku, nebo pro nesplnění kvalifikačních předpokladů. Nezbylo mu nic jiného než se přihlásit na úřad práce, který mu potvrdil, že si v Rakousku vydělával 53 170 Kč čistého a na základě tohoto výpočtu obdržel podporu kolem 52 000 Kč za 5 měsíců. Nepodařilo se mu najít zaměstnání, proto od datum začal podnikat, za rok 2020 vykázal příjem kolem 20 000 Kč měsíčně, neboť má vysoké výdaje spočívající v pořízení materiálu. Stále se snažil hradit výživné žalovaným, i když jeho finanční situace byla velmi špatná. Zrušil proto penzijní pojištění, za které obdržel dne 20. 7. 2020 částku 228 000 Kč, pak v anonymizováno 2021 prodal podíl na bytě, který zdědil po matce, ve výši 313 000 Kč, to vše proto, aby vykryl výpadek příjmů a uhradil tak dluhy vzniklé z nedostatečného příjmu. Od dubna 2021 nemá již žádný majetek, ze kterého by mohl splatit dluhy, zařídil si nejlevnější pojistky, nejlevnější telefonní měsíční paušál do 300 Kč, nejlevnější dodavatele energií, účty bez poplatků, odhlásil televizi a zúžil veškeré výdaje ve snaze zracionalizovat výdaje na nejnižší míru. Se žalovanými se snažil domluvit na snížení výživného mimosoudně, ale bezvýsledně. V současné době vykazuje debet na běžném účtu ve výši 49 866 Kč, na kreditní kartě debet kolem 50 000 Kč, přibližně má tedy dluh ve výši 100 000 Kč vůči bance, neuhrazené půjčky fyzickým osobám kolem 52 000 Kč. Dluhy za další měsíce mu porostou, neboť není schopen je žádným způsobem je snížit. Vystudoval policejní akademii, a i když se jedná o VŠ vzdělání, je to rezortní vzdělání, se kterým se jinde než u policie neuplatní. K předloženým dokladům zástupkyní žalovaných uvedl, že o pracovní pozici manažer projektového týmu ve výrobě, o pozici firemního právníka, o manažera výrobní firmy na anonymizováno, se nemohl ucházet pro nedostatek vzdělání, o pozici manažera v Lidlu se ucházel, avšak bezvýsledně. Žalobu na snížení výživného podal teprve až po době, kdy využil možnosti, jak dostát svým závazkům.
4. Žalovaný jako účastník řízení odkázal na své předchozí vyjádření. Potvrdil, že žalobce ho informoval o své špatné finanční situaci. Se snížením výživného nesouhlasí, neboť se domnívá, že otec by si v obec mohl najít dobře placené zaměstnání, což však nemůže prokázat. Příjem z brigád v Kauflandu, kde pracuje od roku 2019 má kolem 9 0000 až 10 000 Kč měsíčně. Výdaje za dojíždění do školy v obec má kolem 1 500 Kč měsíčně, stravování ve škole představuje 600 Kč měsíčně, na školní potřeby vynakládá kolem 1 000 Kč ročně, dále má samozřejmě výdaje s dalším stravováním, oblečením, za internet platí 500 Kč měsíčně, za kadeřníka 200 Kč měsíčně. Peníze z brigády používá na opravy svého auta, které si zakoupil ze stavebního spoření. Otec zasílá výživné na účet matky, přestože on má svůj vlastní účet, na kterém má asi 16 000 Kč. Pokud si zakoupí potřeby do školy, oblečení atd. matka mu vynaloženou částku proplatí.
5. Žalovaná se k jednání nedostavila, svou neúčast omluvila nepříznivým zdravotním stavem. Soud proto jednal v její nepřítomnosti. Ve svém písemném vyjádření uvedla, že v roce 2019 zahájila studium na anonymizováno, fakulta ekonomická v obec, kam dojížděla každý den až do počátku pandemie. Nyní studuje marketingové řízení na anonymizováno v obec. Žalobce jí nikdy nenabídl pomoc s výdaji spojenými se studiem, ani neočekává, že jí přispěje na zubní ošetření. Brigády si přizpůsobuje dle potřeb studia. Ráda maluje a zahradničí, což představuje vysoké výdaje. Pokud by výživné bylo sníženo, nemohla by jezdit autem na výlety nebo si jinak odpočinout. Návrh žalobce na snížení výživného považuje za neseriózní.
6. Matka žalovaných jako svědkyně uvedla, že nemá jinou vyživovací povinnost než k žalovaným, se kterými bydlí společně ve svém rodinném domě. Dále vlastní 1/6 podílu na chatě rodičů a 1/6 podílu na jejich rodinném domě a značka automobilu. Žalobce zasílá výživné pro žalované na její účet. Žalovaným dává kapesné 1 000 Kč měsíčně, hradí jim stravování 600 Kč měsíčně, a na dojíždění 1 800 Kč měsíčně, poplatky na telefony a to synovi 420 Kč a dceři 220 Kč měsíčně. Se žalobcem se chtěli rozvádět již dříve, než skutečně došlo k rozvodu, proto se majetkově vypořádali již v roce 2009. Dle notářského zápisu z roku 2009 se stala kromě jiného výlučnou vlastnicí domu, který prodala v roce rok za 5 390 000 Kč a zakoupila nový dům. Základní výdaje na domácnost má kolem 10 000 Kč měsíčně.
7. Z notářského zápisu NZ anonymizováno rok, spisová značka z 11. 12. 2009 o zúžení SJM manželů příjmení bylo zjištěno, že se dohodli, že od podpisu smlouvy bude do SJM náležet pouze běžné vybavení domácnosti a do výlučného vlastnictví manželky veškeré nemovitosti, osobní automobil. Dohodou o úpravě majetkových poměrů pro dobu po rozvodu manželství z 22. 1. 2016 si manželé kromě jiného potvrdili, že manželka je výlučnou vlastnicí nemovitostí.
8. Z obsahu rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 22. 1. 2016 sp.zn. 24 Nc 119/2015 bylo zjištěno, že byla schválena dohoda rodičů tehdy nezletilých žalovaných, kteří byli na dobu po rozvodu manželství žalobce svěřeni do výchovy a výživy matky a žalobce se zavázal přispívat na výživu jméno částku 7 500 Kč měsíčně a částku 5 000 Kč měsíčně na jméno. Matka žalovaných dosahovala příjmu ve výši 22 656 Kč měsíčně čistého, otec žalovaných dosahoval příjmu ve výši 55 730 Kč měsíčně čistého.
9. Z oddacího listu bylo zjištěno, že dne 16. 7. 2016 uzavřel žalobce manželství se svou současnou manželkou jméno. Z manželství se narodil syn celé jméno žalobce, datum narození a dcera jméno datum narození (doloženo rodnými listy dětí).
10. Z potvrzení Úřadu práce ČR – krajské pobočka ze dne 3. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobce byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 16. 3. 2020 do 31. 8. 2020. Do 15. 8. 2020 mu byla poskytována podpora v nezaměstnanosti. Z potvrzení ze dne 6. 5. 2020 bylo zjištěno, že byla žalobci vypočtena podpora v nezaměstnanosti ve výši 10 541 Kč měsíčně z průměrného měsíčního výdělku 53 170 Kč, kterého dosahoval u rakouského zaměstnavatele v období od 1. 4. 2019 do 21. 2. 2020.
11. Ze zprávy obec spořitelny – penzijní společnosti, a.s., obec a číslo bylo zjištěno, že na základě žádosti žalobce byla ukončena smlouva o penzijním připojištění k 30. 6. 2020 výpovědí a výplatou odbytného ve výši 228 702 Kč.
12. Z rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení ve věcech služebního poměru bylo zjištěno, že bylo rozhodnuto, že od anonymizováno 2021 se žalobci zvyšuje výsluhový příspěvek z částky 8 848 Kč měsíčně na 9 163 Kč měsíčně.
13. Z potvrzení o studiu a z potvrzení o prospěchu žalovaných bylo zjištěno, že od 1. 9. 2018 je žalovaný žákem ulice anonymizováno školy v obec s průměrným školním prospěchem, žalovaná je v akademickém roce 2020 2021 od 4. 9. 2020 studentkou prvního ročníku anonymizována dvě slova v obec, fakulty ekonomické, zápočty a zkoušky má splněny.
14. Ze zpráv právnická osoba o výdělku žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný v roce 2019 měl průměrný příjem ve výši 6 188 Kč měsíčně čistého, za rok 2020 ve výši 8 948 Kč měsíčně čistého a za rok 2021 ve výši 9 795 Kč měsíčně čistého.
15. Ze zpráv právnická osoba o výdělku žalované bylo zjištěno, že žalovaná v roce 2020 měla průměrný příjem 7 512 Kč měsíčně čistého a v roce 2021 ve výši 7 702 Kč měsíčně.
16. Ze zprávy o výdělku matky žalovaných bylo zjištěno, že v roce 2019 měla příjem ve výši 33 875 Kč měsíčně čistého, v roce 2020 ve výši 36 553 Kč měsíčně čistého, v roce 2021 (měsíce anonymizována dvě slova) ve výši 34 602 Kč měsíčně čistého.
17. Z výsledků o výběrových řízeních bylo zjištěno, že žalobce nebyl vybrán na pozici náměstka v anonymizováno nemocnici v obec, stejně tak na pozici vedoucího v Lidlu, na pozici ředitele v Kauflandu, na zástupce vedoucího v Baumaxu, do zaměstnání Different Pharma, s odůvodněním, že jiní uchazeči odpovídají více nárokům na hledanou pozici. Ze sdělení odpovědného pracovníka bylo zjištěno, že žalobce byl přijat do zaměstnání v Německu, nástup do zaměstnání však nebyl umožněn z důvodu covidové situace (znemožnění přístupu přes hranice).
18. Z daňového přiznání žalobce za rok 2020 bylo zjištěno, že vykázal příjmy 147 851 Kč, výdaje 118 281 Kč.
19. Z výpisu z osobního účtu žalobce bylo zjištěno, že k datum vykazuje debetní zůstatek ve výši 47 489,98 Kč a na kreditní kartě ve výši 49 894,41 Kč.
20. Z § 911, § 913 odst. 1, § 915 odst. 1 občanského zákoníku vyplývá, že výživné lze přiznat, jestli-že je oprávněný není schopen sám se živit. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná se životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.
21. Na základě provedeného dokazování ohledně zjištění skutkového stavu a v souladu s jeho právním posouzením bylo zjištěno a prokázáno, že žalobce se žalobou domáhal snížení výživného pro žalovanou z částky 7 500 Kč měsíčně na částku 2 300 Kč měsíčně, pro žalovaného z částky 5 000 Kč měsíčně na částku 2 000 Kč měsíčně, neboť od poslední úpravy výživného rozsudkem Okresního soudu Plzeň město ze dne 22. 1. 2016 sp. zn. 24 Nc 119/2015 došlo ke změně poměrů, jak na jeho straně, tak na straně žalovaných a jejich matky, která má k žalovaným rovněž vyživovací povinnost. Bylo prokázáno, že již v roce 2016 došlo ke změně poměrů na straně žalobce, neboť se dne 16. 7. 2016 oženil se svou současnou manželkou. Další vyživovací povinnost mu přibyla v roce 2017 a v roce 2019 narozením syna jméno (datum) a dcery jméno (datum) od té doby má žalobce celkem 5 vyživovaných osob. Od anonymizováno 2020 má žalobce příjem jako osoba OSVČ a výsluhový příspěvek 9 163 Kč měsíčně. Žalobce prokázal, že od roku 2019 se snažil najít zaměstnání s příjmem, který by mu umožňoval plnit své finanční závazky, zejména platit výživné pro žalované ve výši 12 500 Kč měsíčně a splácet hypotéku ve výši 12 297 Kč měsíčně. Zúčastnil se výběrových řízení, nebyl však přijat s odůvodněním, že jiní uchazeči odpovídají více nárokům na hledanou pozici. Žalobce tento závěr odůvodnil i svým věkem, neznalostí jazyků, dosaženým vzděláním na policejní akademii, což je resortně zaměřené vzdělání. Po neúspěšných výběrových řízeních si žalobce našel zaměstnání v Rakousku, později v Německu, obě zaměstnání byla ukončena s ohledem na pandemickou situaci. Od 16. 3. 2020 do 15. 8. 2020 pobíral podporu v nezaměstnanosti ve výši 10 541 Kč měsíčně vypočtenou z příjmu, kterého dosahoval v Rakousku. Žalovaný tvrdil, že žalobce si mohl najít vhodné zaměstnání, ze kterého by byl schopen hradit stanovené výživné. Své tvrzení však neprokázal. Na nabídky o zaměstnání, které žalovaní předložili, žalobce nemohl reagovat, neboť nesplňoval, předpoklady (praxi, znalost jazyků). Na nabídku v Lidlu reagoval, nebyl úspěšný. Žalobce prokázal, že se snažil dostát svým závazkům, zrušil penzijní připojištění, prodal podíl na domě, aby z vyplacených peněz mohl uhradit své závazky. V současné době nemá majetek, z jehož prodeje by výživné ve stanovené výši mohl hradit (o prodeji domu nelze uvažovat, neboť s rodinou má v něm zabezpečené bydlení). Žalobce doložil, že pouze za cenu snížení výdajů, narůstajícího debetu na účtech, půjček od fyzických osob, byl schopen stanovené výživné platit. V současné době je odkázán pouze na svůj příjem z podnikání, na výsluhový příspěvek. Na straně žalobce došlo ke změně poměrů podstatným snížením příjmů. Žalobce nemá prostředky, aby výživné ve stanovené výši platil. Ke změně poměrů došlo i proto, že matka žalovaných poté, co žalovaní nabyli zletilosti, (jméno v roce rok, jméno v roce rok), je také povinna na jejich výživu vedle žalobce přispívat. Její vyživovací povinnost již není vyvažována, nahrazována osobní péči o nezletilé děti. Od roku 2021 je její příjem vyšší než příjem žalobce, je materiálně zabezpečená, má pouze dvě vyživované osoby, měla by tedy na výživu žalovaných přispívat přinejmenším stejnou částkou jako žalobce. Ke změně poměrů od předchozího rozhodnutí došlo i na straně žalovaných. Žalovaná studuje VŠ (přestože je jí již 22 let, je studentkou prvního ročníku, není zřejmé, zda opakuje ročník a zda se tedy řádně připravuje na budoucí povolání). Žalovaný je studentem maturitního ročníku na střední škole. Studiem žalovaných je odůvodněná existence vyživovací povinnosti jejich rodičů. Soud se zabýval tím, zda žalovaní nejsou schopni se sami živit bez přispění rodičů, zda aktivně vyvinuli úsilí k zajištění svých potřeb. Této skutečnosti jsou si žalovaní vědomi, dokázali skloubit své studijní povinnosti s brigádnickou činností, kterou stále vykonávají a to žalovaný již od roku 2019 a žalovaná od roku 2020 na základě dohody o pracovní činnosti. Dosahují příjmu kolem 7 000 až 9 000 Kč měsíčně. Tento příjem používají na úhradu svých zálib. Nelze však zabezpečovat úhradu svých zálib před zabezpečením základních životních potřeb. Stavební spoření měli žalovaní rovněž použít přednostně na úhradu potřeb, ne na úhradu svých zájmů. Žalovaní nejsou výživou zcela odkázáni na rodiče. Soud dospěl k závěru, že od poslední úpravy výživného pro žalované došlo ke změně poměrů – snížením příjmů žalobce, zvýšením počtu vyživovaných osob žalobcem, vyživovací povinností matky žalovaných, brigádnickou činností žalovaných, ze které jsou schopni částečně zabezpečit základní životní potřeby. Žalovaní neprokázali, že ve schopnostech a možnostech žalobce bylo najít si zaměstnání s příjmem, ze kterého by byl schopen nadále stanovené výživné platit. Neprokázali svá tvrzení, že žalobce si záměrně nesehnal zaměstnání, že jeho možnosti a schopnosti jsou jiné než tvrdí. Navíc snížení příjmů žalobce je pouze jednou ze změn poměrů mezi účastníky. Soud považoval za zásadnější změnu poměrů skutečnost, že žalovaní jsou schopni své potřeby hradit ze svých příjmů, popř. ze stavebního spoření, že vyživovací povinnost k nim má jejich matka, že počet vyživovaných osob žalobcem vzrostl. Žalovaní budou mít i po snížení doposud stanoveného výživného dostatek prostředků k zabezpečení své obživy. Životní úroveň žalovaných bude v podstatě shodná s jejich rodiči. Soud z uvedených důvodů žalobě vyhověl, výživné změnil tak, že pro žalovanou ho snížil na částku 2 300 Kč měsíčně, pro žalovaného na 2 000 Kč měsíčně. I když k veškerým změnám poměrů došlo před datem, od kterého žalobce požadoval snížení výživného, soud je žalobou vázán, proto výživné snížil až od 1. 4. 2021. Žalobce je povinen výživné zasílat k rukám žalovaných, kteří jsou již zletilí a tedy oprávněni rozhodovat bez vědomí matky, na co výživné vynaloží.
22. Soud neprováděl dokazování o vynaložených prostředcích na pořízení domů, hodnotách domů a jejich velikosti, ve kterých rodiče žalovaných bydlí, neboť nemají souvislost s předmětem řízení. Nebylo prováděno dokazování výpisy z účtu účastníků, matky žalovaných, neboť neprokazují schopnosti a možnosti povinného a potřeby oprávněných. K mimořádným výdajům žalovaných nelze přihlížet, ani žalobce není povinen na ně přispívat (přesto tak učinil). Soud podotýká, že povinností žalovaných je žalobce seznámit se školními výsledky, s případným rozhodnutím o dalším studiu, o prodloužení studia atd. Pokud tak neučiní, může to být považováno za důvod zrušení výživného.
23. Žalovaní nebyli ve sporu úspěšní, dle § 142/1 o.s.ř. by měli být uznáni povinnými uhradit žalobci jako úspěšnému účastníkovi náklady řízení. Soud však vycházel z ust. § 150 o.s.ř., proto zvažoval, zda existují důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení. Vzal v úvahu, že žalovaný, přestože studují, se snaží brigádou zabezpečit finanční prostředky k obživě i na úhradu svých zájmů, jiný příjem nemají, jsou nemajetní. Nahradit náklady řízení by je nesmírně do budoucna finančně zatížilo, bezesporu by nebyli schopni je uhradit najednou. Soud proto dospěl k závěru, že poměry žalovaných odůvodňují použití ust. § 150 o.s.ř. a žalobci náhradu nákladů řízení vůči nim nepřiznal.
24. Žalovaní podali vzájemnou žalobu, kterou se domáhali zvýšení výživného. Před zahájením jednání ji vzali zpět. Soud proto rozhodl dle § 96 o.s.ř. a řízení zastavil.
25. Výrok o nákladech řízení ve vztahu k vzájemné žalobě je v souladu s ust. § 146/1 b) o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.