Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
51 C 247/2021-22
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Cholastovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 73 113,28 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20.000 Kč, spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % p.a. od 4. 2. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 53.113,28 Kč, co do úroku z prodlení z částky 10.800 Kč ve výši 8,25 % ročně od 4. 2. 2021 do zaplacení, co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 25.272 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20.000 Kč, spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % p.a. od 4. 2. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 53.113,28 Kč, co do úroku z prodlení z částky 10.800 Kč ve výši 8,25 % ročně od 4. 2. 2021 do zaplacení, co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 25.272 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 12. 2. 2021, ve znění jejího doplnění ze dne 12. 7. 2021, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 73.113,28 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo dne 19. 10. 2020 s žalovaným, žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč, smlouva měla být uzavřena elektronicky v klientské zóně. Úvěr má být sjednán na dobu určitou 72 měsíců, žalovaný měl celkem žalobkyni vrátit 37.041 Kč (jistina a úroku ve výši 17.041), 72 splátkami, výše jednotlivé splátky 514 Kč měsíčně, splatnost vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, výše úrokové sazby 23 % p.a. Žalobkyně dále tvrdí sjednání doplňkových služeb – doplňkovou inkasní službu, doplňkovou službu anonymizováno (možnost odkladu tří splátek úvěru ročně o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti; možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace; možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání). Žalovaný se měl dostat do prodlení se splátkou splatnou 15. 11. 2020, žalovaný měl být písemně o její zaplacení opakovaně bezúspěšně upomenut. Žalobkyně úvěr zesplatnila k 21. 12. 2020, po žalovaném se domáhá jistiny ve výši 20.000 Kč, zbylé části úroků ve výši 17.041,28 Kč, zbylé části doplňkové služby anonymizováno – odklad ve výši 4.392 Kč, nemoc ve výši 7.488 Kč, práce ve výši 7.488 Kč, nákladů na upomínkování ve výši 800 Kč, smluvní pokuta za prodlení ve výši 47,82 Kč (ust. II. smlouvy o spotřebitelském úvěru), smluvní úroky za prodlení inkasní služby ve výši 3,28 Kč, smluvní pokuta ve výši 10.000 Kč (ust. V .5.5 smlouvy o spotřebitelském úvěru).
Žalobkyně dále podrobně skutkově tvrdila jednotlivé nároky, včetně konkrétních tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného. V doplnění žaloby ze dne 12. 7. 2021 se mimo jiné podrobně vyjádřila i k průběhu uzavření smlouvy. Pro ověření a určení identity jednající osoby byla použita tzv. verifikační platba ve výši 10 Kč, samotná smlouva o úvěru má být uzavřena a platná v okamžiku spotřebitelova podpisu navrhovaného znění SMS kódem podle čl. 10 smlouvy, účinnou se měla smlouva stát připsáním verifikační platby ve výši 10 K na účet žalobkyně.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne 16. 9. 2021. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání nežádal. Žalovaný se jednání nezúčastnil, řádně a včas se neomluvil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Desetidenní lhůta pro přípravu na jednání byla u obou účastníků řízení zachována. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Ze smlouvy o úvěru má soud za zjištěnou listin u označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo s označením osoby žalovaného, rodným číslem, adresou trvalého pobytu (ulice a číslo, obec) a adresou pro doručování (adresa). Žalobkyně se zavazuje poskytnout žalovanému neúčelový hotovostní úvěru ve výši 20.000 Kč, z toho částka 16.000 Kč měla být zaplacena na účet žalovaného č. bankovní účet a částka 4.000 Kč měla být započtena na náklady žalobkyně vynaložené na vyřizování úvěru pro žalovaného. Úvěr je sjednán na dobu určitou 72 měsíců, zápůjční úroková sazba je ve výši 23 % p.a., výše jednotlivé splátky činí 514 Kč, splatnost vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, žalovaný měl žalobkyni vrátit celkem 37.041 Kč.
Z dokladu o vyplacení úvěru je za zjištěné zaplacení částky 16.000 Kč na účet bankovní účet a sdělení o započtení částky 4.000 Kč na náklady žalobkyně spojené s vyřizováním úvěru pro žalovaného.
Ze smluvní dokumentace – v rozsahu dle dokumentů v příjmení (tj. především vzorec pro výpočet RPSN, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, formulář ESIP, tabulka umoření, smlouva o inkasní službě, dotazník, žádost o zřízení inkasní služby, smlouva o zřízení doplňkové služby anonymizováno, žádost o doplňkové služby anonymizováno, souhlas s inkasem, potvrzení o verifikační platbě, instrukce k uzavření smlouvy), že jsou jako přílohy označeny jako nedílná součást smlouvy o úvěru, v případě smlouvy o zřízení doplňkové služby anonymizováno a smlouvy o inkasní službě nejsou žádným způsobem podepsány.
Z upomínek žalobkyně s dokladem o odeslání jsou za zjištěné jednotlivé výzvy žalobkyně v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou splátky ve výši 865 Kč splatné dne 15. 11. 2020, součástí upomínek je i upozornění žalovaného na možnost zesplatnění úvěru. Upomínky byly žalovanému zaslány na adresu adresa.
Ze zesplatňovacího dopisu spolu s průvodní instrukcí s dokladem o odeslání soud zjistil, že se současně jedná o předžalobní upomínku zástupce žalobkyně. Je odkazováno na prodlení žalovaného s úhradou splátky splatné dne 15. 11. 2020, nárok žalobkyně je vyčíslován, podle vyčíslení neměl žalovaný uhradit žádnou splátku.
5. Soud neprováděl důkazy znaleckým posudkem a sazebníkem odměn bankovních služeb společnosti právnická osoba, neboť je s ohledem na dosud provedené dokazování považoval za nadbytečné.
6. Z provedeného dokazování soud pouze zjistil poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 20.000 Kč, že žalovaný nezaplatil jedinou splátku a upomenutí žalovaného o úhradu tvrzených jednotlivých dlužných nároků dle tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.
Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
Podle § 7 zákona č. 597/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.
8. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen jako„ nařízení eIDAS“) pro účely tohoto nařízení se rozumí "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání.
9. Podle čl. 25 odst. 1 eIDASelektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle § 25 odst. 2 eIDAS kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.
10. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že v řízení bylo postaveno najisto, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, ať už se mělo jednat o částku poskytnutou žalovanému přímo na bankovní účet a stejně tak použití části peněžních prostředků na úhradu nákladů spojených s vyřizováním úvěru. Soud však dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 104 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Soud po provedeném dokazování totiž dospěl k závěru, že v případě (návrhu) smlouvy o spotřebitelském úvěru se podle označení osby žalovaného v návrhu (i tedy z označení smlouvy jako takové) šlo o žalovaného v postavení spotřebitele. V takovém případě zákon o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu smlouvy. Ve smyslu § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti takového písemného právního jednání vyžaduje podpis jednajícího, tj. žalovaného a stejně tak žalobkyně. Z provedeného dokazování soud nezjistil žalobkyní tvrzený postup uzavření smlouvy prostřednictvím klientské zóny žalobkyně. Ohledně tvrzené autorizace podpisu prostřednictvím SMS kódu soud také ničeho nezjistil. Ohledně uzavření smluv o zřízení doplňkové služby anonymizováno a smlouvy o inkasních službách soud ničeho nezjistil, samotné smlouvy jsou evidovány jako jednotlivé přílohy smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo. Jedná se o jednání učiněné elektronicky, u kterého podle § 561 odst. 1 poslední věta o. z. platí, že jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Soud nemá z provedeného dokazování za zjištěné, že by smluvní dokumentace (tj. smlouva o spotřebitelském úvěru číslo další smlouvy týkající se doplňkových služeb) byla podepsána. Soud proto dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru číslo neboť dokument nebyl elektronicky podepsán podle„ jiného předpisu“. Jiným předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb. , o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a nepochybně i přímo použitelné nařízení eIDAS. Uvedené předpisy sice umožňují užít k podpisu právního jednání tzv. prostý elektronický podpis (který však současně nijak nedefinují), tedy podpis např. prostřednictvím e-mailu, příp. i zřejmě SMS kódu, soud však dospěl k závěru, že takový prostý elektronický podpis nemůže vyvolat žádané právní účinky, tj. platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a stejně tak v příloze obsažené smlouvy o inkasních službách, resp. o doplňkových službách„ anonymizováno“. Tzv. prostému elektronickému podpisu totiž nelze přiznat účinky rovnocenné vlastnoručnímu podpisu u doposud„ standardní“ listinné písemné formy právního jednání. Samotné přímo použitelné nařízení eIDAS totiž ve svém čl. 25 odst. 2 právní účinky rovnocenné s vlastnoručním podpisem spojuje pouze s kvalifikovaným elektronickým podpisem, kterým logicky tzv. prostý elektronický podpis není. Pokud by tzv. prostý elektronický podpis měl mít stejné účinky jako podpis vlastnoruční, nepochybně by součástí nařízení nebyl právě čl. 25 odst. 2 nařízení eIDAS, který dané účinky spojuje teprve s vyšší úrovní elektronického podpisu. Na tom nic nemění ani čl. 25 odst. 1 nařízení eIDAS. Žalobkyně však v řízení předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru, která nebyla podepsána ani tímto„ prostým elektronickým podpisem“, natož požadovaným uznávaným elektronickým podpisem. Nebylo ani prokázáno uzavření smluv, které tvoří přílohu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo konkrétně smlouvy o zřízení doplňkové služby anonymizováno a smlouvy o inkasních službách. Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo nebyla podepsána kvalifikovaným elektronickým podpisem nebyl, nelze přiznat účinky podpisu podle § 561 odst. 1 o. z. tzv. prostému elektronickému podpisu, protože se nejedná o elektronický podpis, se kterým by byly spojeny účinky vlastnoručního podpisu v písemné formě. Protože se zároveň jedná o podmínku, se kterou je spojena platnost právního jednání (§ 561 odst. 1 o. z.), smlouva o spotřebitelském úvěru číslo (včetně smluv obsažených v jejích přílohách) je proto neplatná (§ 588 o. z.). S ohledem na tento prvotní závěr se již soud nezabýval tím, zda zvolený mechanismus ověření a určení identity žalovaného (zde však dle názoru soudu žalobkyně podrobně skutkově tvrdila a označila i celou řadu důkazních prostředků co do jejího postupu při ověření identity osoby žalovaného, včetně zjištění údajů pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, byl pro účely tvrzeného úvěrového vztahu dostatečný a spolehlivý (562 odst. 1 o. z.) a stejně tak i otázkou nezměnitelnosti obsahu právního jednání učiněného elektronickými prostředky. Na tom nic nemění ustanovení § 104 zákona o spotřebitelském úvěru, které se týká nedodržení písemné formy a nedodržení informačních požadavků.
11. Nárok žalobkyně v rozsahu částky 20.000 Kč však bylo možné bez dalšího posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného podle § 2991 o. z., byl to žalovaný, kterému žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč na základě neplatné smlouvy o úvěru. Soud proto žalobě vyhověl v rozsahu částky 20.000 Kč (tj. původní jistina úvěru, neboť žalovaný ničeho na splátkách neplnil) a co do úroku z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ) od 4. 2. 2021 do zaplacení. Ve zbývající části soud žalobu zamítl ze shora uvedených důvodů, neboť v řízení nebylo prokázáno uzavření smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným ohledně dalších žalovaných nároků (příslušenství pohledávky včetně smluvního úroku z prodlení, smluvní pokuta, nároky podle doplňkových přílohových smluv, náklady úvěru – náklady upomínkování).
12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. V řízení byl v převážné míře úspěšný žalovaný, podle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na jejich náhradu.
13. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení u zdejšího soudu. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny řádně a včas, lze se jejich splnění domoci cestou exekuce.