Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 81/2021-85

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno

sídlem adresa, obec

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 2.906 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.500 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 1.500 Kč od 1.8.2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobce se v částce 1.406 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 2.906 Kč za dobu od 8.7.2017 do 31.7.2019 zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.500 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 1.500 Kč od 1.8.2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba žalobce se v částce 1.406 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 2.906 Kč za dobu od 8.7.2017 do 31.7.2019 zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 2.906 Kč s příslušenstvím, neboť původní věřitel právnická osoba uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 7.6.2017 úvěr ve výši 4.000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 7.7.2017. Předmětem žalobního návrhu učinil žalobce pohledávku skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 4.000 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 480 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Městský soud v Brně provedl důkaz rámcovou smlouvou o úvěru č. 104016 ze dne 7.6.2017 uzavřenou mezi právnická osoba s.r.o. jako úvěrujícím a žalovaným jako klientem, smlouvou o úvěru číslo ze dne 7.6.2017 uzavřenou mezi právnická osoba s.r.o. jako úvěrujícím a žalovaným jako klientem, smlouvou o postoupením pohledávky ze dne 12.7.2019, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 26.7.2019, výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 26.7.2019, ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že původní věřitel uzavřel dne 7.6.2017 s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytl úvěrující klientovi úvěr ve výši 4.000 Kč, a to převodem na bankovní účet klienta na dobu trvání spotřebitelského úvěru v rozsahu 30 dní. Zápůjční úroková sazba za dobu od poskytnutí peněžních prostředků do uplynutí lhůty pro jejich vrácení byla účastníky sjednána v rozsahu 297% ročně. Ve smlouvě se žalovaný zavázal do 30 dnů, tedy do 7.7.2017 vrátit žalobci - právnímu předchůdci žalobce poskytnutý úvěr spolu s příslušným navýšením v celkovém rozsahu 4.480 Kč. K samotnému uzavření úvěrové smlouvy soud uvádí následující. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, byl dle tvrzení žalobce žalovanému v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výši úvěru a splatností, jak v úvěrové smlouvě následně uvedeno. Žalovaný daný návrh smlouvy akceptoval a dne 7.6.2017 byla žalovanému k uživatelskému účtu, k němuž měl přístup toliko žalovaný prostřednictvím vlastního hesla převeden úvěr na účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 26.7.2019. Téhož dne bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky, a to z původního věřitel právnická osoba na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12.7.2019.

4. Dle ust. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Dle ust. § 580 odst. 1 občanského zákona (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonům.

9. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) se soud nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, když smlouva byla uzavřena s žalovaným jako spotřebitelem. Sjednaná smlouva o úvěru ze dne 7.6.2017 byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, respektive jeho právní předchůdce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěr (§ 419 o.z.). Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Bylo tak na žalobci jako věřiteli, aby tento s odbornou péčí posoudil, zda dlužník - žalovaný nebude mít zjevný problém úvěr splácet (Nález Ústavního soudu ČR, sp.zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaj o schopnosti úvěr splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č.j. -39).

11. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměru dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelského úvěru, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádů spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky apod. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézt i zásady uznávané demokratickými právními předpisy (příjmení Ústavního soudu ze dne 7.5.2009, sp.zn. ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tak vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel smlouvu s žalobcem vůbec uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů úvěru, jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze, sp.zn. ). Jak vyplývá ze spisu právní předchůdce žalobce se pravděpodobně jen bezdůvodně spolehl toliko na skutečnosti sdělené mu žalovaným, aniž by si jej jakkoliv ověřil, jak je zřejmé ze zjištěného skutkového stavu a naprosté absence navržených důkazů, když žalobce v žalobě toliko odkázal na prověřené schopnosti žalovaného úvěr splácet, aniž by jakkoliv šíře se vyjádřil jakým způsobem toto prověření činil, zdali i sám pátral, případně prostřednictvím jakých databází či jiných skutečností, které by ozřejmily úvěruschopnost žalovaného či nikoliv, přestože důkazní břemeno v tomto ohledu tížilo právě jeho.

12. Vzhledem k výše uvedenému má tak soud za to, že právní předchůdce žalobce zcela rezignoval v otázce úvěruschopnosti žalovaného, aniž by jakkoliv podrobněji se zajímal zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4 2015, pod č.j. -39). Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno bez zisku, či dokonce stále v mínusu a rozpouští úspory, popřípadě zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Právní předchůdce žalobce se však zřejmě toliko formálně spokojil s blíže nespecifikovanými tvrzeními či údaji, jež poskytl žalovaný, aniž by tyto jakkoliv prověřil. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce vůbec, natož dostatečně neprověřil výdaje žalovaného a nehodnotil všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu.

13. Právní předchůdce žalobce tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péči při posuzování úvěruschopnosti žalovaného (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2019, pod sp.zn. ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém příjmení ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. . Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, což znamená, že ujednání o úrocích ve smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítl (§ 588 o.z.). Pro absolutní neplatnost celé smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše). Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení Pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. P1 .ÚS 1/10 bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

14. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění bez právního důvodu, je třeba na toto plnění hledět, nikoliv jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu § 2991 o.z. Byla-li žalovanému poskytnuta částka 4.000 Kč a na tuto bylo dosud uhrazeno 2.500 Kč, soudu nezbývá, než konstatovat, že žalovanému toliko zbývá doplatit na poskytnutou částku 1.500 Kč, když při shora uvedeném výpočtu soud vycházel z přehledu plateb žalovaného. Ve zbylé části tedy v rozsahu 1.406 Kč včetně přináležícího příslušenství, tak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. Žalobce má současně právo na zaplacení úroku z prodlení dle o.z. ve spojení s vládním účinném k prvému dni prodlení, kdy žalovaný byl k plnění prokazatelně vyzván oznámením ze dne 26.7.2019, ve kterém byla stanovena 3 denní lhůta k úhradě dlužné částky. Dle názoru soudu, tak prvý den prodlení nastal k 1.8.2019, když stejný den jako výzva k úhradě bylo žalovanému zasláno i oznámení o postoupení pohledávky na žalobce. Lhůta ke splnění povinnosti byla soudem stanovena v rozsahu 3 dnů s odkazem na ust.

16. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a zřejmého rozporu s veřejným pořádkem a dobrými mravy celá smlouva, nepřiznal soud žalobci ani úrok ze zápůjčky, neboť podklad pro jejich přiznání byla absolutně neplatná smlouva. Žalobci tak nevznikl ani nárok na zaplacení poplatků. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuta, poplatky apod., nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru).

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , kdy žalovaný byl ve sporu úspěšnější, než žalobce a tomuto by v případě vzniklo právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož dle obsahu spisu žalovanému dosud žádné náklady nevznikly, soud mu tak ničeho nepřiznal.

18. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle , soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem na výkon soudního rozhodnutí nebo exekucí.