Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
60 C 136/2021-37
Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Hostašovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem ulice a číslo, obec a číslo
zastoupen anonymizováno jméno příjmení, advokátem
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa
o zaplacení 7 679,83 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7 679,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 456,41 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci k rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, advokáta, sídlem adresa, na náhradě nákladů řízení 1 489 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7 679,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 456,41 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, sídlem [adresa], na náhradě nákladů řízení 1 489 Kč.
1. Žalobce se domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 7 679,83 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Žalobu odůvodnil tím, že dne datum uzavřel žalovaný se společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) Smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 456 Kč. Žalovaný se zavázal shora uvedený úvěr zaplatit měsíční splátkou, resp. v případě kontokorentního úvěru udržovat minimální měsíční kreditní obrat dle smluvních ujednání. Právní předchůdce žalobce provedl s odbornou péčí individuální posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel právní předchůdce žalobce z informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru s ním před sjednáním úvěru. Žalovaný byl zejména dotazován na veškeré možné relevantní údaje pro posouzení příjmové a výdajové stránky. Dále právní předchůdce žalobce ověřil získané informace nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Při vyhodnocování rizik u žalovaného právní předchůdce žalobce porovnal získané informace o příjmové a výdajové stránce úvěrovaného s historickými daty Českého statistického úřadu při zohlednění zaměstnání žalovaného. Porovnáním příjmové a výdajové stránky žalovaného stanovil právní předchůdce žalobce výši disponibilních příjmů klienta, kterou poměřil s výdajovou stránkou žalovaného, jejíž výši si ověřil z interních i externích zdrojů. V případě žalovaného po individuálním vyhodnocení jeho poměrů, při zohlednění výše stanovení splátky a při respektování politiky obezřetného úvěrování shledal, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Protože žalovaný porušil smluvní podmínky, byl úvěr v souladu se smluvními ujednáními prohlášen za splatný ke dni 4. 10. 2019. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy o kontokorentním úvěru byla na žalobce postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobcem a společností právnická osoba, IČO. Po nabytí pohledávky vyzval žalobce žalovaného přípisem ze dne 3. 7. 2020 k úhradě závazku, avšak dluh uhrazen nebyl. Dlužná částka činí 7 679,83 Kč a sestává z jistiny ve výši 6 456,41 Kč, poplatků ve výši 1 173,42 Kč a z nákladů na vymáhání ve výši 50 Kč.
2. K výzvě soudu dle § 43 o.s.ř. doplnil žalobce dne 2. 6. 2021 žalobní tvrzení a uvedl, že pohledávka byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2020. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 8. 10. 2017 uzavřena Smlouva o kontokorentu. Právní předchůdce žalobce návrh na uzavření Smlouvy o kontokorentu ze strany žalovaného akceptoval, kdy k návrhu na uzavření Smlouvy připojil svůj podpis a zároveň posléze zaslal žalovanému potvrzení o akceptaci návrhu na uzavření Smlouvy o kontokorentu. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal průběžné v průběhu trvání smluvního vztahu až do výše stanoveného úvěrového rámce. S ohledem na povahu úvěru, kdy se jedná o kontokorentní úvěr, nebyla stanovena pevná výše měsíční splátky, kdy dle čl. 4 Smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal udržovat na běžném účtu pravidelný kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše Kontokorentu za období předchozích 3 měsíců. Výše čerpané jistiny tak měla vliv jen na výši připisovaného příslušenství. Žalovaná pohledávka je v částce 6 456,41 Kč tvořena dlužnou jistinou, kdy se jedná o zbývající částku z původní částky 20 612,70 Kč vzniklé při zesplatnění pohledávky, v částce 50 Kč jde o náklady vzniklé žalobci v souvislosti s uplatněním pohledávky, ABC costs (25,90 Kč + 0,37 Kč a 2 x 11,86 Kč). V částce 1 173,42 Kč, označené jako odkoupené dlužné poplatky, se pohledávka skládá ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % z částky splatné jistiny denně. Zde se tedy jedná o pokutu ve výši 0,1 % denně počítanou z částky aktuálně dlužné jistiny za období ode dne zesplatnění úvěru, tj. 4. 10. 2019 do 30. 4. 2020. Oprávnění žalobce požadovat částku smluvní pokuty vyplývá z čl. 6 Smlouvy o úvěru. Žalovaný v průběhu trvání smluvního vztahu řádně neplnil sjednané smluvní podmínky. S ohledem na porušení smluvních povinností žalovaného došlo v souladu s čl. 6 1. písm. c) ve spojení s čl. 6 2. písm. b) Smlouvy úvěru, a to ke dni 4. 10. 2019, k prohlášení úvěru za splatný. Před uzavřením Smlouvy došlo ze strany původního věřitele v souladu s požadavky § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného, přičemž získané informace si dále ověřil nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V případě žalovaného přitom shledal, že je schopen splácet požadovaný úvěr.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Soud ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř. , když žalobce s tímto postupem souhlasil (č. l. 6 p.v.), žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ) a soud ve věci mohl rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.
5. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:
6. Dne 8. 10. 2017 byla mezi společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) jako bankou a žalovaným jako klientem uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví (prostředku komunikace na dálku) smlouva o kontokorentním úvěru číslo (§ 1842 , § 1843 , § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. ), a to na základě rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb právnická osoba uzavřené dne 3. 6. 2015, kdy dle smlouvy o kontokorentním úvěru se úvěrující zavázal umožnit žalovanému čerpat peněžní prostředky až do záporného zůstatku na účtu ve sjednaném limitu ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit související úroky a případné další platby dle smlouvy o kontokorentním úvěru. Žalovaný se současně zavázal udržovat na kontokorentním účtu pravidelný kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu za období předchozích 3 měsíců (Rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb právnická osoba ze dne datum, Návrh na uzavření Smlouvy o kontokorentu číslo Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o kontokorentu číslo Formulář pro informace o spotřebitelském úvěru poskytovaném ve formě možnosti přečerpání). Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalovaného a současně nahlédnutím do databází příjmení a BRKI/NRKI (Protokol o ověření úvěruschopnosti žalovaného, Výstup z registru BRKI/NRKI, Výstup z registru SOLUS). Žalovaný dle výpisů z kontokorentního účtu čerpal finanční prostředky (Výpis z kontokorentního účtu za rok 2017, 2018 a 2019). Dopisem ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky před odstoupením od kontokorentu smlouvy číslo. Žalovanému bylo oznámeno, že jeho kontokorentní účet vykazuje z důvodu nepovoleného přečerpání limitu kontokorentu dluh v celkové výši 1 428,14 Kč, který je tvořen z částky nepovoleného přečerpání limitu kontokorentu ve výši 929,14 Kč a poplatku za poštovní upomínku k zaplacení dlužné částky dle platného Sazebníku ve výši 499 Kč (dopis ze dne 5. 9. 2019). Dopisem ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy o kontokorentu a byl mu oznámen převod aktuálně čerpaného kontokorentu na samostatný účet právního předchůdce žalobce. Právní předchůdce žalobce žalovaného současně informoval, že stále eviduje nesplněný závazek ze smlouvy o kontokorentu číslo ve výši 6 456,41 Kč a opětovně žádal o neprodlenou úhradu této částky. Zároveň právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že využije svého oprávnění dle smlouvy o kontokorentním úvěru a pro prodlení s úhradou dlužné částky bude žalovanému účtovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení až do úplné úhrady dluhu (dopis ze dne datum). Předmětná pohledávka za žalovaným byla dne datum postoupena na žalobce. Žalovaný byl o této skutečnosti informován právním předchůdcem žalobce dopisem ze dne datum (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum). Následně právní zástupce žalobce dopisem ze dne datum oznámil žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky a vyzval ho k uhrazení dlužné částky (Předžalobní výzva ze dne datum).
7. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 7 679,83 Kč s příslušenstvím byla podána po právu.
8. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru číslo prostřednictvím internetového bankovnictví (prostředku komunikace na dálku) mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce (§ 1842 , § 1843 , § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dále jen „o. z.“), kdy žalovanému bylo umožněno čerpat v rámci kontokorentního úvěru peněžní prostředky až do záporného zůstatku na účtu ve sjednaném limitu ve výši 5 000 Kč. Zároveň se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit související úroky a případně další platby dle smlouvy o kontokorentním úvěru. Dle předložených výpisů z kontokorentního účtu žalovaný peněžní prostředky čerpal a přečerpal sjednaný limit, čímž porušil článek 6. 1. písm. c) smlouvy o kontokorentním úvěru, a právnímu předchůdci žalobce v souladu s čl. 6 2. písm. b) smlouvy o kontokorentním úvěru vzniklo právo odstoupit od této smlouvy, přičemž odstoupením se stávají splatnými veškeré pohledávky z kontokorentního úvěru. V řízení ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by svůj závazek vyplývající ze shora citované smlouvy o úvěru splnil řádně a včas a že by na úhradu svého závazku něčeho zaplatil. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl a žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 7 679,83 Kč. Tato částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 6 456,41 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 1 173,42 Kč, kdy smluvní pokuta byla vyčíslena v souladu s článkem 6. 3 smlouvy o kontokorentním úvěru číslo (§ 2048 o.z.) a ze žalobcem účelně vynaložených nákladů ve výši 50 Kč spojených s vymáháním dlužné částky na žalovaném (§ 513 o.z., § 2395 o.z.). Dále soud uzavřel, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce, s ohledem na obsah Smlouvy o kontokorentním úvěru, protokolu o ověření úvěruschopnosti žalovaného a výstupů z registru BRKI/NRKI a SOLUS, řádně s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného (§ 84 - 89 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru). Povinnost k úhradě zákonných úroků z prodlení se opírá o § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. , když výše úroků z prodlení je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobce se opírá o § 1879 a § 1880 zák. č. 89/2012 Sb.
9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. , když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný. Při rozhodování o nákladech řízení se soud zabýval otázkou, zda v předmětné věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V dané věci se žalobce domáhá úhrady dlužné částky ze smlouvy o úvěru, kdy v těchto žalobách většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaného a detailů týkajících se např. data uzavření smlouvy a výše dlužné částky. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobcem zastoupeným jeho právním zástupcem řádově v desítkách obdobných případů, které se od sebe odlišují pouze označením žalovaného a okolnostmi skutku spočívajícího v tom, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru, nedostál svým závazkům a ze smlouvy vznikl žalovanému dluh. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi), tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku či spíše absentující) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 600 Kč (tři úkony právní služby po 200 Kč: příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění - § 14b odst. 1 bod 1 . vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , v platném znění, § 11 odst. 1 písm. a/ , d/ citované vyhlášky), třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a/ vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ), a to včetně 21 % daně z přidané hodnoty. Za podání ze dne 2. 6. 2021 soud odměnu advokáta ani režijní paušál v rámci náhrady nákladů řízení nepřiznal, neboť tímto byl pouze odstraňován nedostatek skutkových tvrzení na základě výzvy soudu dle § 43 o.s.ř. a v případě řádného vylíčení všech rozhodujících skutečností již v žalobě samotné by tento úkon nemusel být ze strany právního zástupce žalobce činěn. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.
10. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení soudního výkonu rozhodnutí či nařízení exekuce.