Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
107 C 153/2021-70
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Coufalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 25 306,86 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 598 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 17 708,86 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 966,81 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 15 071,35 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 608,87 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 071,35 Kč od 21. 1. 2020 do
29. 2. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 473,35 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 598 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 17 708,86 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 966,81 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 15 071,35 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 608,87 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 071,35 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 473,35 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 3. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 25 306,86 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele právnická osoba ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne 17. 6. 2018 s žalovanou, na jejímž základě byly žalované předány peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 19 017 Kč, který tvoří kapitalizované úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy se sjednanou úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši 3 935 Kč, odměna za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč, do 11. 8. 2019 v 60 týdenních splátkách po 684 Kč. Původní věřitel jako poskytovatel zápůjčky s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům od ní vyžádaných. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části ověřené dokumenty. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná smlouva, jejímž podpisem žalovaná stvrdila, že původní věřitel s odbornou péčí posoudil její schopnost splácet zápůjčku, a to i na základě informací od ní získaných, které jsou obsahem karty zákazníka, a o kterých prohlásila, že jsou pro tento účel úplné, pravdivé a přesné. Žalovaná také potvrdila, že je schopna posoudit, zda tato smlouva odpovídá jejím potřebám a finanční situaci. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl původní věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Původní věřitel neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která uvedla v zákaznické kartě. Žalovaná sjednané splátky neuhradila řádně a včas, zaplatila pouze částku 14 402 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla žalovaná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalovaná na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradila ničeho, nereagovala ani na předžalobní výzvu k plnění. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny a poplatku v celkové výši 25 306,86 Kč a dále úrok sjednaný ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 15 071,35 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 12. 8. 2019 do 20. 1. 2020, ve výši 1 966,81 Kč, a dále za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 15 071,35 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 20. 11. 2018 do 20. 1. 2020, ve výši 1 608,87 Kč a dále ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 21. 1. 2019 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání nařízenému na den 4. 10. 2021 se nedostavila. Žalobkyně svou neúčast omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že dne 17. 6. 2018 byla mezi právnická osoba a žalovanou jako zákazníkem uzavřena smlouva číslo dle které tato společnost poskytla žalované částku 22 000 Kč a žalovaná se jí zavázala vrátit navýšenou o 19 017 Kč (tj. úrok ve výši 3 935 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč) v 59 týdenních splátkách po 684 Kč a poslední 60. splátce ve výši 661 Kč s tím, že prvá splátka je splatná 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí částky 22 000 Kč v hotovosti. Zápůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a její výše je 29 %. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce uvedené na zadní straně formuláře.
4. V zákaznické kartě ze dne 16. 6. 2018 žalovaná uvedla, že je svobodná, žije na ubytovně a je zaměstnaná na jako operátorka šicího stroje u společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjem ve výši 12 444 Kč. Dle zákaznické karty předložila pracovní smlouvu na dobu určitou od 2. 1. 2018 do 2. 1. 2019 a výplatní pásky za měsíc duben a květen 2018.
5. Dle tabulky umoření žalovaná ke dni 27. 1. 2020 uhradila celkem částku 14 402 Kč.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila pohledávky uvedené v příloze číslo na žalobkyni se všemi právy s nimi spojenými ke dni podpisu smlouvy. Ze strany 66 přílohy smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že zde figuruje pohledávka za žalovanou ze smlouvy číslo.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba oznámila žalované postoupení pohledávky ze smlouvy číslo na žalobkyni. Dle poštovního podacího lístku byla zásilka s oznámením o postoupení pohledávky zaslána žalované dne 14. 2. 2020.
8. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dopisem ze dne 28. 1. 2021 žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě dluhu ze smlouvy číslo. Dle poštovního podacího lístku byla předžalobní výzva zaslána žalované dne 29. 1. 2021.
9. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba předala dne 17. 6. 2018 žalované částku 22 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 19 017 Kč v 59 týdenních splátkách po 684 Kč a poslední 60. splátce ve výši 661 Kč. Žalovaná nehradila dluh řádně a včas. Tato pohledávka byla postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. Schopnost žalované splácet zápůjčku společnost právnická osoba ověřila z tvrzení žalované uvedených v zákaznické kartě.
10. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 22 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem během 60 týdnů formou sjednaných splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna postupovat také v intencích ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
11. V žalobě popsaný způsob, jakým právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení klienta o tom, že věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Zejména v otázce výdajů žalované nevynaložila dostatečnou péči při posouzení, když tyto vůbec nezjišťovala, i když žalovaná v kartě zákazníka uvedla, že bydlí na ubytovně. Soudu byla předložena karta zákazníka, avšak nikoliv listin y prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalované. Na tomto místě je nezbytné poukázat na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , odst. 26, v němž Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad zákona o spotřebitelském úvěru, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
12. Zákon nestanoví výslovně povinnost uschovávat doklady a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud tak ovšem právní předchůdkyně žalobkyně nečinila, vystavila se riziku neprokázání splnění své výše uvedené povinnosti. Tím, že žalobkyně nedoložila doklady, z kterých její předchůdkyně vycházela při svých úvahách o schopnosti žalované zápůjčku splácet, znemožnila soudu přezkum dodržení splnění této povinnosti, a tedy neprokázala, že důsledně zkoumala schopnost žalované zápůjčku splácet. Údaje uvedené žalovanou a stvrzené podpisem nestačí i přesto, že nepravdivé údaje mohou být stále anonymizováno činem úvěrového podvodu. Trestnost činu nezpůsobuje neplatnost samotné smlouvy a nesnímá z úvěrujícího povinnost aktivně předcházet hrozícímu nekontrolovatelnému zadlužování úvěrované.
13. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalované poskytnutou zápůjčku splácet a v důsledku toho je shora uvedená smlouva ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Ve smyslu ust. § 588 o. z. k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ust. § 2993 o. z., podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila částku 14 402 Kč a právní předchůdkyní žalobkyně jí byla poskytnuta částka 22 000 Kč, soud ji zavázal k úhradě částky ve výši 7 598 Kč (22 000 Kč - 14 402 Kč). Splatnost uvedené částky nastala dne 29. 2. 2020 v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o zápůjčce, a to do 10 dnů. K odeslání výzvy prokazatelně došlo dne 14. 2. 2020 a v souladu s ust. § 573 o. z. soud považuje oznámení za doručené dne 19. 2. 2020, do 29. 2. 2020 měla žalovaná plnit a od 1. 3. 2020, tedy ode dne následujícího, je v prodlení a vznikla jí v souladu s ust. § 1970 o. z. povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), tj. ve výši 9 % ročně až do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť zbývající nároky mají oporu v absolutně neplatném právním jednání. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena ve smyslu ust. § 1879 o. z.
14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnější žalované náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. o. s. ř. , soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008 ), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (žalobě bylo vyhověno co do částky 8 690,24 Kč a byla zamítnuta co do částky 29 967,62 Kč).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.