Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2115 C 29/2020-62

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 6 861 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 712 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 262 Kč za dobu od 25. 7. 2019 do 21. 11. 2019 ve výši 438,38 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 762 Kč za dobu od 22. 11. 2019 do 20. 12. 2019 ve výši 94,75 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 512 Kč za dobu od 21. 12. 2019 do 3. 2. 2020 ve výši 131,40 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 012 Kč za dobu od 4. 2. 2020 do 17. 2. 2020 ve výši 35,05 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 412 Kč za dobu od 18. 2. 2020 do 19. 3. 2020 ve výši 63,83 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 912 Kč za dobu od 20. 3. 2020 do 30. 4. 2020 ve výši 68,97 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 712 Kč za dobu od 1. 5. 2020 do 22. 6. 2020 ve výši 69,37 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 712 Kč za dobu od 23. 6. 2020 do zaplacení, a dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 149,88 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % ročně, a to z částky odpovídající zbývající dlužné jistině úvěru od 25. 7. 2019 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % ročně z částky 9 817,74 Kč od 25. 7. 2019 do 20. 12. 2019 ve výši 3 702,65 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % ročně z částky 9 414,11 Kč od 21. 12. 2019 do 3. 2. 2020 ve výši 1 072,35 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % ročně z částky 7 914,11 Kč od 4. 2. 2020 do 17. 2. 2020 ve výši 280,42 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % ročně z částky 6 314,11 Kč od 18. 2. 2020 do 19. 3. 2020 ve výši 495,38 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % ročně z částky 4 814,11 Kč od 20. 3. 2020 do 30. 4. 2020 ve výši 511,56 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % ročně z částky 3 614,11 Kč od 1. 5. 2020 do 22. 6. 2020 ve výši 484,95 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % ročně z částky 2 614,11 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 25. 7. 2019 dosáhne částky 47 232 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 712 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 262 Kč za dobu od 25. 7. 2019 do 21. 11. 2019 ve výši 438,38 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 762 Kč za dobu od 22. 11. 2019 do 20. 12. 2019 ve výši 94,75 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 512 Kč za dobu od 21. 12. 2019 do 3. 2. 2020 ve výši 131,40 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 012 Kč za dobu od 4. 2. 2020 do 17. 2. 2020 ve výši 35,05 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 412 Kč za dobu od 18. 2. 2020 do 19. 3. 2020 ve výši 63,83 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 912 Kč za dobu od 20. 3. 2020 do 30. 4. 2020 ve výši 68,97 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 712 Kč za dobu od 1. 5. 2020 do 22. 6. 2020 ve výši 69,37 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 712 Kč za dobu od 23. 6. 2020 do zaplacení, a dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 149,88 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % ročně, a to z částky odpovídající zbývající dlužné jistině úvěru od 25. 7. 2019 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % ročně z částky 9 817,74 Kč od 25. 7. 2019 do 20. 12. 2019 ve výši 3 702,65 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % ročně z částky 9 414,11 Kč od 21. 12. 2019 do 3. 2. 2020 ve výši 1 072,35 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % ročně z částky 7 914,11 Kč od 4. 2. 2020 do 17. 2. 2020 ve výši 280,42 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % ročně z částky 6 314,11 Kč od 18. 2. 2020 do 19. 3. 2020 ve výši 495,38 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % ročně z částky 4 814,11 Kč od 20. 3. 2020 do 30. 4. 2020 ve výši 511,56 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % ročně z částky 3 614,11 Kč od 1. 5. 2020 do 22. 6. 2020 ve výši 484,95 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % ročně z částky 2 614,11 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 25. 7. 2019 dosáhne částky 47 232 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou na soud dne 30. 9. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 3 712 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 3 149,88 Kč s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 6. 9. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s ujednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 151,7 % ročně vrátit formou 48 pravidelných měsíčních splátek po 820 Kč splatných vždy k 19. dni každého kalendářního měsíce. Ze strany žalované nebylo plněno řádně, žalobkyně proto dne 23. 7. 2019 úvěr zesplatnila. Do zesplatnění úvěru uhradila žalovaná částku 5 740 Kč, po jejím zesplatnění pak žalovaná uhradila částku 9 550 Kč. Žalobkyně se proto podanou žalobou domáhá zaplacení aktuální dlužné jistiny úvěru ve výši 2 614 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy o úvěru ve výši 498 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6. 2. smlouvy o úvěru ve výši 600 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty dle bodu 6. 5. smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % ročně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradu ode dne 25. 7. 2019 do data vyhotovení žaloby (tj. do dne 29. 9. 2020) v kapitalizované výši 3 149,88 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % p.a. z částky odpovídající zbývající dlužné jistině úvěru od 25. 7. 2019 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % p.a. z částky 9 817,74 Kč od 25. 7. 2019 do 20. 12. 2019 ve výši 3 702,65 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % p.a. z částky 9 414,11 Kč od 21. 12. 2019 do 3. 2. 2020 ve výši 1 072,35 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % p.a. z částky 7 914,11 Kč od 4. 2. 2020 do 17. 2. 2020 ve výši 280,42 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % p.a. z částky 6 314,11 Kč od 18. 2. 2020 do 19. 3. 2020 ve výši 495,38 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % p.a. z částky 4 814,11 Kč od 20. 3. 2020 do 30. 4. 2020 ve výši 511,56 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % p.a. z částky 3 614,11 Kč od 1. 5. 2020 do 22. 6. 2020 ve výši 484,95 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % p.a. z částky 2 614,11 Kč od 23. 6. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 25. 7. 2019 dosáhne částky 47 232 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.

3. Soud provedl následující dokazování listinami, a to úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, prohlášením klienta ze dne 6. 9. 2018, hodnocením klienta ze dne 6. 9. 2018, oznámením České správy sociální zabezpečení o výši invalidního důchodu žalované ze dne 27. 12. 2017, výpisem z registru NRKI, výpisem z registru SOLUS, předsmluvním formulářem ze dne 6. 9. 2018, návrhem na uzavření smlouvy o úvěru variabilní symbol ze dne 6. 9. 2018, oznámením o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze dne 10. 9. 2018 včetně splátkového kalendáře, dokladem o vyplacení úvěru ze dne 7. 9. 2018, výzvou k zaplacení ze dne 19. 6. 2019, výzvou k zaplacení ze dne 22. 7. 2019, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 23. 7. 2019, kartou klienta ze dne 29. 9. 2020 a předžalobní výzvou ze dne 9. 9. 2020 včetně podacího archu.

4. Z uvedených listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav:

5. Mezi účastníky byla na základě návrhu na uzavření úvěrové smlouvy ze dne 6. 9. 2018 uzavřena úvěrová smlouva číslo na základě které žalobkyně dne 7. 9. 2018 poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč převodem na její bankovní účet (jak také plyne z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 7. 9. 2018). Schválení úvěru bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 10. 9. 2018, jehož součástí je splátkový kalendář. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 151,7 % ročně ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 820 Kč splatných vždy do 19. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjnem 2018 dle splátkového kalendáře. Celkem se žalovaná zavázala zaplatit částku ve výši 39 360 Kč. V bodu 6.1 smlouvy o úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů ve výši 249 Kč za každou splátku, se kterou byla žalovaná v prodlení o délce 30 dní (max. činil souhrn smluvních pokut 2 999 Kč za kalendářní rok). V bodu 6.2 smlouvy o úvěru byla sjednána náhrada nákladů účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalované delším než 15 dní u jednotlivé splátky ve výši 200 Kč. Dle bodu 6.3 písm. b) smlouvy o úvěru mělo dojít k zesplatnění celého úvěru vč. příslušenství úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dní. Dle bodu 6.4 smlouvy o úvěru ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodu 6.5 smlouvy o úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení.

6. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované vystavila žalobkyně formulář hodnocení klienta, ze kterého vyplynulo, že žalovaná má pravidelný měsíční příjem ve výši 6 300 Kč, který je představován pouze invalidním důchodem pro invaliditu prvního stupně, jak také plyne z doloženého oznámení České správy sociální zabezpečení o výši invalidního důchodu žalované ze dne 27. 12. 2017. Na straně výdajů žalovaná uvedla částku 3 410 Kč představující životní minimum, částku 1 300 Kč určenou na náklady bydlení s tím, že rezerva činí 500 Kč. Výše výdajů nebyla žádným způsobem doložena, z hodnocení klienta pak plyne, že žalovaná ani žádné výdaje nemá, když žije sama, nemá děti v domácnosti, nemá výdaje na spoření, pojištění, splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéku) ani na dopravu, kurzy, záliby apod. Žalobkyně rovněž provedla další šetření, a to v databázi SOLUS a NRKI. Z výpisu ze záznamů z registru SOLUS nebyly zjištěny žádné relevantní údaje. Z výpisu z registru NRKI bylo zjištěno, že žalovaná nedosáhla žádného skóre do interního Score Card. Dle výpisu z registru NRKI však bylo skóre žalované označeno kódem příznaku 16, což dle přiložené legendy hodnotí klientovu smlouvu jako špatnou.

7. Z karty klienta se podává, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky č. 8 a následující, žalobkyně proto žalované zaslala dne 19. 6. 2019 a 22. 7. 2019 výzvu k úhradě dlužných splátek a rovněž výzvu k úhradě účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuty. Jelikož se pak žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky č. 8 o více než 65 dnů, žalobkyně v souladu s bodem 6.3 písm. b) smlouvy o úvěru dne 23. 7. 2019 úvěr zesplatnila, což bylo žalované téhož dne oznámeno dopisem. Z karty klienta se rovněž podává, že žalovaná do zesplatnění uhradila částku 5 740 Kč, po zesplatnění pak uhradila 9 550 Kč.

8. Žalovaná byla ze strany právního zástupce žalobkyně na existenci dluhu dne 9. 9. 2020 upozorněna písemnou předžalobní upomínkou a byla vyzvána k jeho zaplacení.

9. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek soud nezjistil žádné pro věc rozhodující skutečnosti. Znalec se vyjádřil toliko k obecné problematice úročení pohledávek, problematika konkrétní projednávané věci zde však není zohledněna.

10. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. , (dále jen„ o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“).

12. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám

14. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a to ani z části.

21. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouva považovat za neplatnou.

22. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťovala žalobkyně pouze informace týkající se příjmu žalované. Z těchto bylo zjištěno, že jediným příjmem žalované je invalidní důchod ve výši 6 300 Kč (doloženo oznámením České správy sociální zabezpečení o přiznání invalidního důchodu). Byl-li pak příjem žalované tvořen toliko invalidním důchodem, lze uzavřít, že v tomto směru jej žalobkyně dostatečně ověřila. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Žalobkyně na ověření výdajů žalované zcela rezignovala a spokojila se se strohým sdělením stran výdajů žalované, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřovala. Již samotná struktura výdajové stránky žalované pak budí nemalé pochybnosti. Žalovaná stran svých výdajů uvedla pouze náklady na bydlení ve výši 1 300 Kč. Při obecné známosti nákladů spojených s užíváním bytu či domu (voda, elektřina, úklid, případně pak nájem a další služby) lze deklarovanou částku nákladů na bydlení považovat za až neuvěřitelně nízkou. Žádné další výdaje nebyly žalovanou uvedeny (doprava, kurzy, záliby, komunikační služby, ošacení, léky apod.). Nelze uvěřit skutečnosti, že žalovaná nemá vůbec žádné výdaje a tedy že žije zcela asketickým životem jako invalidní důchodkyně. Uvedená částka životního minima je zcela irelevantní, neboť neodráží žádné konkrétní výdaje žalované. Žalobkyně tedy postupovala zcela formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedla údaje sdělené žalovanou bez toho, že by se alespoň pokusila ověřit její výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Alarmující je pak také zjištění, že dle výpisu z registru NRKI žalovaná nedosáhla žádného skóre do interního Score Card, což dle legendy k výpisu NRKI indikovalo hodnocení klientovy smlouvy jako špatné. Žalobkyně ani v tento moment nepřistoupila ke zkoumání výdajů žalované a žalované úvěr bez dalšího poskytla. Navíc, jestliže žalobkyně neuzavírá s fyzickými osobami smlouvy o úvěru„ na místě“, ale nechává je schvalovat a následně adresáty informuje o schválení úvěru, postrádá zcela logiku poskytnutí finanční částky před doručením oznámení o akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o úvěru. Pokud žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupovala tak, že žalované částku 10 000 Kč dne 7. 9. 2018 odeslala na účet, ještě před tím, než dne 10. 9. 2018 došlo k akceptaci návrhu na uzavření smlouvy, počínala si tak zcela lehkomyslně, což také svědčí o nedostatečném posouzení a ověření schopnosti žalované splácet úvěr.

23. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupovala s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřovala údaje uvedené žalovanou o jejích výdajích. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. -39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn ).

24. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat za použití § 580 o.z. jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu.

25. Úvěrovou smlouvu soud také hodnotí jako neplatnou, neboť odporuje zájmu na zachování veřejného pořádku. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je celospolečenským (veřejným) zájmem na prevenci předlužování, chrání však také pozici potencionálních věřitelů úvěrovaného spotřebitele před možným předlužením spotřebitele, což ve svém důsledku může vést k insolvenci spotřebitele (se všemi důsledky s tímto spojenými) a následnému omezení možnosti uspokojení pohledávek potencionálních věřitelů. Úvěrovou smlouvu soud tedy rovněž hodnotí jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z. Smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana fakticky slabší smluvní strany. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv coby nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává judikatura ÚS ČR např. , kdy koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českých ústavním pořádkem, konkrétně s principem rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle je korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany, tedy v tomto případě žalované jako spotřebitelky.

26. Smlouva o úvěru je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a jako takovou ji soud rovněž považuje za absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z., když v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované jako spotřebitele. Nelze přehlédnout naprostý nepoměr finanční částky poskytnuté žalobkyní (10 000 Kč) a úplaty, jíž se jí za to mělo dostat (39 360 Kč) během doby čtyř let, jakož i řadu dalších ujednání, která jsou zcela nevyvážená ve prospěch žalobkyně a naopak v neprospěch žalované.

27. Pro úplnost je nutné uvést, že i kdyby soud předmětnou smlouvu o úvěru neshledal neplatnou ze shora uvedených důvodů, musel by nezbytně dospět k závěru o neplatnosti jednotlivých smluvních ujednání týkajících zejména výše úroků, neboť úrok požadovaný žalobkyní ve výši 95,95 % ročně (ve smlouvě 151,7 % ročně) odporuje zákonu, neboť se jedná o úrok lichvářský (k tomu srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2 2007sp. zn. .

28. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobkyni vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 10 000 Kč, žalovaná pak na svůj dluh uhradila částku v celkové výši 15 290 Kč. Soud proto návrh žalobkyně v celém rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

29. O nákladech řízení soud rozhodl podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované, která byla z procesního hlediska úspěšnější, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí, popř. exekuci.