Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

115 C 72/2021-36

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno.

sídlem adresa, obec a číslo - část obce

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 18 720 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se ohledně částky 8 760 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 040 Kč od 8. 1. 2018 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 240 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 240 Kč od 8. 1. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky 6 720 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 720 Kč od 8. 1. 2018 do zaplacení zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 631 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Řízení se ohledně částky 8 760 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 040 Kč od 8. 1. 2018 do zaplacení zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 240 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 240 Kč od 8. 1. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky 6 720 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 720 Kč od 8. 1. 2018 do zaplacení zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 631 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou na soud dne 16. 12. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 18 720 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba) uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem v celkové výši 8 760 Kč v 13 pravidelných měsíčních splátkách. Ze strany žalované nebylo plněno řádně, žalovaná neplatila sjednané měsíční splátky a vůči právnímu předchůdci žalobkyně jí vznikl dluh, který je předmětem této žaloby (dlužná jistina ve výši 12 000 Kč, neuhrazený úrok 2 726,40 Kč, neuhrazený poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 2 143,20 a neuhrazený inkasní poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 1 850,40 Kč). S účinností ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba, která následně dne 11. 12. 2019 postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

2. Podáním došlým soudu dne 9. 8. 2021 vzala žalobkyně žalobu ohledně částky 8 760 Kč a úroku ve výši 9 % ročně z částky 2 040 Kč od 8. 1. 2018 do zaplacení, částečně zpět z důvodu úhrady částky 8 760 Kč žalovanou. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil v souladu s ust. výrokem I. tohoto rozsudku. Souhlasu žalované s částečným zpětvzetím žaloby nebylo třeba, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než začal soud jednat.

3. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.

4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení souhlasili).

5. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:

6. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru a finanční analýzy se podává, že žalovaná dne 7. 12. 2016 požádala společnost právnická osoba o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 12 000 Kč. Žalovaná před uzavřením smlouvy uvedla, že její měsíční příjem je představován mzdou ve výši 10 700 Kč, rodičovským příspěvkem ve výši 7 600 Kč a příspěvkem na bydlení ve výši 6 120 Kč ulice výdaje jsou tvořeny náklady na bydlení ve výši 2 500 Kč, náklady na energie ve výši 1 000 Kč, ostatními výdaji (blíže nespecifikovanými) ve výši 1 000 Kč a stravováním ve výši 7 000 Kč. Z finanční analýzy žadatele se pak podává, že minimální měsíční výdaje domácnosti činí 7 100 Kč a rezerva na neočekávané výdaje 1 000 Kč. Za účelem ověření si výše příjmů a výdajů byla žalovanou předložena pracovní smlouva včetně mzdového výměru, oznámení Úřadu práce České republiky ze dne 15. 8. 2016 o přiznání příspěvku na bydlení, periodický výpis z bankovního účtu žalované od 5. 9. 2016 do 18. 11. 2016 a smlouva o nájmu bytu. Z předložených dokumentů se podává, že žalovaná je poživatelkou měsíčního příspěvku na bydlení ve výši 6 120 Kč, hrubá hodinová mzda žalované činí 90 Kč/hod a měsíční výše nájmu činí 8 000 Kč. V období od 5. 9. 2016 do 18. 11. 2016 nedosahoval konečný zůstatek na účtu žalované 100 Kč právnická osoba na základě předložených listin a dělených údajů dospěla k závěru, že měsíční příjem žalované činí 24 420 Kč a měsíční výdaje činí 11 500 Kč.

7. Ze smlouvy o úvěru číslo z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost právnická osoba jako původní věřitel poskytla dne 7. 12. 2016 žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč za souhrnný poplatek (celkové náklady spotřebitelského úvěru) ve výši 8 760 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit peněžní prostředky v celkové výši 20 760 Kč ve 13 pravidelných měsíčních splátkách po 1 560 Kč Poslední splátka byla splatná dne 7. 1. 2018.

8. právnická osoba s účinností ke dni 28. 9. 2018 převedla část závodu na společnost právnická osoba Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z předžalobní upomínky ze dne 26. 2. 2020 soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a žalovaná byla zároveň upozorněna na existenci svého dluhu a byla vyzvána k jeho úhradě.

9. Žalovaná žalobkyni výše specifikovanou dlužnou částku neuhradila, resp. nijak v řízení neprokázala (povinnost důkazní byla v tomto případě na její straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnila. Žalovaná netvrdila ani nedoložila jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči ní žalobkyní, je z hlediska hmotně právního nedůvodný.

10. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

11. Soud v projednávané věci aplikoval (dále jen„ “).

12. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

18. V posuzované věci právní předchůdce žalobkyně sice zjišťoval výši příjmů a výdajů žalované, avšak zjištěné údaje zkoumal zcela nedostatečně. Z finanční analýzy a žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru vyplývá, že měsíční příjem činí 24 420 Kč. Právní předchůdce žalobkyně však do této kategorie započítal rovněž i rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč, který není příjmem žalované, ale je poskytován primárně k zajištění nezbytných potřeb nezaopatřeného dítěte. Za měsíční příjem žalované lze považovat částku 16 820 Kč, kterou tvoří mzda žalované ve výši 10 700 Kč a příspěvek na bydlení ve výši 6 120 Kč. Co se týká výdajů žalované, pak tyto zkoumal právní předchůdce žalobkyně nedostatečně. Z předložené nájemní smlouvy plyne, že měsíční nájem bytu obývaného žalovanou činí 8 000 Kč, z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, ze které předchůdce žalobkyně při určení výše výdajů vycházel, se však podává, že náklady na bydlení činí 2 500 Kč a energie 1 000 Kč. Skutečné výdaje žalované, na základě jí předložených listin, tak dosahují 16 000 Kč (bydlení a energie 8 000 Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč a stravování 7 000 Kč). Za disponibilní částku žalované proto lze považovat 820 Kč, tato částka však nedosahuje ani výše sjednané měsíční splátky 1 560 Kč. Právní předchůdce žalobkyně tak zjevně posuzoval schopnost žalované splácet úvěr zcela nedostatečně a nikoli s odbornou péčí, když poskytnuté údaje byly pouze formálně vepsány do formuláře.

19. Pro úplnost je nutné poznamenat, že žalobce byl usnesení ze dne 20. 7. 2021, č.j. -33, vyzván k doplnění tvrzení stran posouzení schopnosti žalované řádně splácet úvěr. Žalobkyně v tomto směru zůstala zcela pasivní a skutečnosti stran posouzení úvěruschopnosti žalované nedoplnila, podáním ze dne 9. 8. 2021 pouze vzala žalobu co do částky 8 760 Kč s příslušenstvím částečně zpět. Soud proto vycházel ze skutečností uvedených v žalobě a z předložených důkazů, aniž by žalobkyně sdělila, jak při ověřování úvěruschopnosti právní předchůdce žalované skutečně postupoval.

20. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ Žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18).

21. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila, tedy částky ve výši 12 000 Kč. Jak uvedla žalobkyně ve své podání ze dne 9. 8. 2021, žalovaná na svůj dluh uhradila částku 8 760 Kč, soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 3 240 Kč coby rozdílu mezi částkou poskytnutou žalované a částkou, která byla žalovanou uhrazena.

22. Žalobkyně má právo rovněž na zaplacení úroku z prodlení ( o. z.) ; výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č.

23. Z důvodů shora vyložených soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku ve výroku III., tj. co do požadavku na zaplacení částky ve výši 6 720 Kč s příslušenstvím coby rozdílu mezi požadovanou částkou 9 960 Kč a přiznanou částkou 3 240 Kč, žalobu zamítl.

24. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobkyně je v tomto případě představován výrokem I. a II., tedy částkou v celkové výši 12 000 Kč, ohledně které soud žalobu ve výroku I. zastavil z důvodu částečné zpětvzetí návrhu pro úhradu žalované a ve výroku II. žalobě co do částky 3 240 Kč vyhověl. Naopak neúspěch žalované je představován výrokem III., tedy částkou ve výši 6 720 Kč, ohledně které soud žalobu zamítnul. Žalobkyně byla úspěšná v 64 % předmětu řízení, žalovaná byla úspěšná v 36 %. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobkyně vůči úspěchu žalované má žalobkyně právo na náhradu 28 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náklady právního zastoupení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „ ”) sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle , z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a daň z přidané hodnoty 21 % v částce 252 Kč. V souladu s ustanovením , advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, přiznal soud žalobci na náhradě nákladů řízení nižší sazbu za každý úkon právní služby učiněný do podání návrhu včetně, protože návrh žalobce je podán na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje 50 000 Kč. Žalobkyně má tedy právo na náhradu 631 Kč, která odpovídá 28 % účelně vynaložených nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.