Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 61/2021-89
Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 9 040 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 160 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 8 880 Kč, úrok ve výši 8 672,23 Kč, úrok ve výši 23,66 % ročně z částky 8 502,11 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 937,31 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 502,11 Kč od datum do datum, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 342,11 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 160 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 8 880 Kč, úrok ve výši 8 672,23 Kč, úrok ve výši 23,66 % ročně z částky 8 502,11 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 937,31 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 502,11 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 342,11 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.
2. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 040 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 937,31 Kč, úrokem ve výši 8 672,23 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 502,11 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 8 502,11 Kč od datum do zaplacení. Nárok vyplývá ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, která byla uzavřena mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalovanému bylo v hotovosti poskytnuto 12 000 Kč dne datum a právní předchůdkyni žalobkyně se zavázal vrátit kromě poskytnutých peněžních prostředků také úrok ve výši 1 680 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 360 Kč od datum do datum. Žalovaný na dlužné částce uhradil pouze 9 840 Kč naposledy dne datum, přičemž úhrada byla započtena částečně na jistinu ve výši 3 497,89 Kč, úrok ve výši 1 680 Kč, na poplatek za administrativní činnost 2 400 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 262,11 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil dlužnou částku do stanoveného termínu datum, došlo ode dne následujícího k úročení neuhrazené jistiny ve výši 8 502,11 Kč úrokem ve výši 23,66 % ročně, sjednaným ve smlouvě o půjčce. Původním poskytovatelem půjčky byla společnost právnická osoba, IČO, která se v důsledku fúze sloučila dne datum se společností právnická osoba, IČO. Před fúzí byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke stejnému datu, na žalobce, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Žalobkyně z této právní skutečnosti odvozuje svou aktivní legitimaci. Žalovaný po postoupení pohledávky uhradil částku 2 000 Kč dne datum, přičemž byla celá platba započtena na dlužné úhrady za služby poskytnuté společně se zápůjčkou. Zbývající částku žalovaný ani částečně neuhradil, proto žalobkyně uplatnila svůj nárok u soudu poté, co před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne datum. Žalobkyně k výzvě soudu ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného odkázala na informace sdělené žalovaným v kartě zákazníka a na dokumenty, které měly být dle karty zákazníka žalovaným předloženy (výplatní pásky a nájemní smlouva) a uvedla, že vycházela rovněž z potvrzení žalovaného, že před uzavřením smlouvy žalobkyně s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet půjčku na základě informací od něj získaných a prohlášení žalovaného, že tyto informace jsou pro účel poskytnutí zápůjčky dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Listiny předložené žalovaným při sepisu karty zákazníka žalobkyně nepředložila, protože je již nemá k dispozici.
3. Žalobkyně se omluvila z účasti na jednání. Žalovaný svou neúčast neomluvil, proto soud za splněných podmínek v § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
4. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu z listin předložených žalobkyní: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o půjčce, na základě které mu poskytla v hotovosti finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 1 680 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, přičemž první splátku se žalovaný zavázal zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po zaplacení vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období (smlouva o půjčce). Žalovaný ještě před podpisem smlouvy o půjčce vyplnil údaje v kartě zákazníka ohledně výše svého příjmu 25 000 Kč, zaměstnání - anonymizováno u jméno příjmení – anonymizováno, obec, anonymizována dvě slova a svých měsíčních výdajů (nájem 8 000 Kč, výdaje domácnosti 3 500 Kč a výdeje na telefon 500 Kč /zákaznická karta/). Smlouvou o postoupení pohledávek postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce, specifikované v seznamu pohledávek. K uzavření smlouvy došlo dne datum, přičemž dle článku II. odst. 1 předmětné pohledávky byly postoupeny na žalobkyni s účinností ke dni uzavření smlouvy. Přílohou smlouvy byl seznam pohledávek, ze kterého vyplývala pohledávka za žalovaným označená číslem smlouvy číslo i datem uzavření smlouvy datum. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně v dopise ze dne datum, zaslaným žalovanému doporučeně dne datum (smlouva o postoupení pohledávek, příloha číslo oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 23 008,58 Kč do datum s upozorněním, že v opačném případě bude ve věci podána žaloba. Výzva k plnění byla žalovanému zaslána dne datum (výzva k plnění, podací lístek).
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšením celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
7. Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. S ohledem na popsaný skutkový stav má soud za to, že v daném případě nelze míst za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, řádně, s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Uvedená povinnost posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena každému poskytovateli úvěru, tedy i žalobkyni (resp. její právní předchůdkyni) pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru před poskytnutím finančních prostředků neučinil. Spotřebitelský úvěr za dané situace měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti poskytnutý spotřebitelský úvěr splatit. Toto však žalobkyně (potažmo její právní předchůdkyně) v daném případě nesplnila, čemuž také odpovídá skutečnost, že žalovaný svůj dluh neuhradil. Takový zákonný postup představuje posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami, které se vyskytují na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány s cílem jejich nesplacení, dokonce s cílem dosáhnutí zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru).
14. V této souvislosti je třeba konstatovat, že české spotřebitelské právo ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mimo jiné transponovanou směrnicí č. 2008 číslo, kde se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V článku 23 této směrnice se dále uvádí, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
15. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak stanoven zákonem o spotřebitelském úvěru a ani transponovanou směrnicí č. 2008 číslo není blíže přesněji specifikován, je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně byla povinna řádně, se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně si měla veškeré údaje týkající se finanční a majetkové situace žalovaného také řádně ověřit, zejména předložením potřebných listin, jako například výpisem z účtu, pracovní smlouvy, mzdového výměru, výplatních lístků, nájemní smlouvy a dokladů o nákladech na bydlení atd. a nikoliv spoléhat jen na tvrzení žalovaného o těchto příjmech a výdajích, které může být úmyslně či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním či s úmyslem finanční prostředky získat. Přestože žalobkyně odkázala na kartu spotřebitele, ve které bylo zatrženo, že došlo k předložení výplatní pásky a nájemní smlouvy, v řízení neprokázala, ani k výzvě soudu a po poučení o neunesení důkazního břemene, že tvrzení žalovaného v zákaznické kartě skutečně z těchto listin ověřila a tím svou povinnost splnila, tedy že na základě předložených listin dostatečně bonitu žalovaného vyhodnotila. Tomuto závěru soudu odpovídá informace zjištěná soudem z úřední činnosti (z interního systému ISAS), že vůči žalovanému byla v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy (smlouvy o půjčce) vedena exekuce pro neplacení výživného, které do září rok přesáhlo na dluhu částku částka Vedle tohoto dluhu byl v době poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný dlužen 60 000 Kč s příslušenstvím jinému věřiteli (elektronický platební rozkaz vydaný Okresním soudem ve obec, číslo jednací ze dne datum rozhodnutí), který dluh po žalovaném v té době exekučně vymáhal. Žalovaný žádný z těchto dluhů ke svým majetkovým poměrům v době vyplnění zákaznické karty nezařadil, přestože v tiskopise byla příslušná kolonka pro uvedení splátek, půjček či alimentů. Žalovaný tedy, ač svým podpisem stvrdil úplnost a přesnost tvrzených informací v kartě zákazníka, tyto informace prokazatelně poskytl nepravdivé, přičemž vzhledem ke svým jiným dluhům je evidentně osobou, která má problémy s plněním svých finančních závazků. Právní předchůdkyně žalobkyně tak měla informace sdělené žalovaným o jeho majetkových poměrech řádně ověřit. Žalobkyně, ač odkázala na kartu zákazníka, v řízení neprokázala, že by její právní předchůdkyně skutečně svou povinnost splnila a označené listiny před poskytnutím úvěru viděla a řádně z nich reflektovala faktickou možnost žalovaného úvěr splatit. Taktéž nebylo ze strany žalobkyně prokázáno, že by její právní předchůdkyně žalovaného prověřila lustrací v rejstřících ISIR, příjmení, BRKI, příjmení či jiných obdobných rejstřících, jenž mohou napomoci k posouzení bonity osoby žádající o úvěr, což právní předchůdkyně žalobkyně, pokud by postupovala v souladu s její povinností prověřit úvěruschopnost s řádnou odbornou péčí, měla povinnost učinit. Uzavřená smlouva o půjčce (smlouva o úvěru) je tedy z těchto důvodů neplatná.
16. Soud v souladu s § 118a odst. 2 o. s. ř. právně posoudil nárok uplatněný žalobkyní jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., poněvadž v řízení bylo prokázáno, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému bezhotovostně částku 12 000 Kč, ze které žalovaný vrátil 11 840 Kč. Zbývající dluh ve výši 160 Kč dosud žalovaný nezaplatil.
17. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, jež byla žalovanému doručena datum, přičemž k úhradě ve stanovené lhůtě nedošlo. Splatnost dluhu tak nastala dne datum a ode dne následujícího, tedy od datum se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Žalovanému tak vedle povinnosti k úhradě dlužné částky byla uložena také povinnost k zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z., a to v zákonné výši 8,25 % ročně. S ohledem na návrh žalobkyně však soud nemůže žalobkyni přiznat částku vyšší, než byla požadována, proto soud vycházel z maximálního výše úroku z prodlení odpovídajícímu 8,05 % ročně.
18. Soud v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř. tedy žalovaného zavázal k doplacení zbývající částky poskytnutého úvěru v rozsahu 160 Kč s úrokem z prodlení v žalobkyní navržené výši 8,05 % ročně od 1. dne prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, tedy od datum do zaplacení dlužné částky, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., jak vyplývá z výroku I.
19. Ohledně zbývající částky představující nesplacenou jistinu, poplatky a příslušenství, jak je specifikováno ve výroku II., soud s ohledem na shora rozebrané důvody, tedy neprověření úvěruschopnosti žalovaného, jež způsobilo absolutní neplatnost smlouvy, žalobu zamítl. Ostatní nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru, jež je absolutně neplatná, tedy neplatná od samého počátku, nemohly žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, vzniknout.
20. Žalobkyně byla v řízení v převážné výši neúspěšná, proto jí soud nemohl přiznat náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu vyplývalo, že žalovaný byl v řízení pasivní, proto žalovanému v řízení nemohly žádné náklady vzniknout. Soud tedy rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, jak vyplývá z výroku III., a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.