Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 165/2021-29
Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl samosoudcem Mgr Janem Koberou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10 624 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 624 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 2 624 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 8 000 Kč od 27. 12. 2019 do 3. 8. 2020, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 784,48 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 4. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 624 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 2 624 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 8 000 Kč od 27. 12. 2019 do 3. 8. 2020, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 784,48 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost právnická osoba) uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnut zápůjčka finančních prostředků ve výši 8 000 Kč. Žalovaný finanční prostředky čerpal, avšak do sjednaného data splatnosti 26. 12. 2019 je spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 624 Kč právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil. Dne 15. 4. 2020 došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které byla následně postoupena pohledávka za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 3. 8. 2020. Žalovaný neuhradil ničeho, ačkoliv byl dne 3. 8. 2020 vyzván předžalobní upomínkou.
2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný na základě žádosti uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka finančních prostředků ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté finanční prostředky ve výši 8 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 624 Kč, a to do 26. 12. 2019 (Smlouva o zápůjčce ze dne datum včetně obchodních podmínek). Žalovaný finanční prostředky čerpal v plné výši 8 000 Kč (Potvrzení o platbě). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy ze dne 15. 4. 2020 (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15. 4. 2020, včetně přílohy), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 3. 8. 2020 (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 8. 2020). Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, ačkoliv byl vyzván k úhradě před podáním žaloby (předžalobní upomínka ze dne 3. 8. 2020, včetně podacího lístku).
5. Soud žalobkyni vyzval, aby doplnila svá tvrzení o tom, zda a jakým způsobem byla zkoumána úvěryschopnost žalovaného a současně, aby tato svá tvrzení osvědčila listinnými důkazy. Žalobkyně se k výzvě soudu nijak nevyjádřila ani nezaslala žádné listinné důkazy, a to i přes skutečnost, že jí výzva soudu byla řádně doručena dne 7. 7. 2021 do její datové schránky.
6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon č. 257/2016 Sb.), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
7. Nejvyšší soud ČR v rozsudku pod sp. zn. spisová značka uvedl, že povinnost posouzení úvěryschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence. V neposlední řad chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěryschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu tímto zákonem, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech.
8. Soud uzavřel, že tvrzená smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným ze dne datum je svou povahou smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž právní předchůdkyně žalobkyně nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného úvěr splatit. Pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nezbytným minimem alespoň prokázání pravidelných měsíčních příjmů spotřebitele, a to i v případě úvěrů menšího rozsahu (ať již potvrzením zaměstnavatele, pracovní smlouvou či výplatní páskou, výpisem z běžného účtu, daňovým přiznáním atd.), a porovnání měsíčních obvyklých příjmů spotřebitele s jeho obvyklými prokázanými, tvrzenými či v místě a čase obvyklými měsíčními výdaji. Čím vyšší je poskytnutá částka úvěru, tím pečlivěji musí věřitel zvažovat jaké„ nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace“ musí od spotřebitele získat tak, aby mohl odpovídajícím způsobem jeho úvěryschopnost posoudit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka). Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně shora uvedeným požadavkům nedostála, stala se spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatnou, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalovaný předmět úvěru prokazatelně převzal, a proto je povinen tuto částku žalobkyni, na kterou pohledávka za žalovaným v souladu s § 1879 řádně přešla, vrátit v souladu s § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Nad to soud podotýká, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěryschopnosti žalovaného zprostit ani žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena její právní předchůdkyní.
9. S ohledem na skutečnost, že žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, avšak na jejich vrácení neuhradil ničeho, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení této částky představující jistinu úvěru. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho ani po výzvě k plnění ze dne 3. 8. 2020, je proto povinen uhradit žalobkyni jistinu ve výši 8 000 Kč včetně úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb, a to od 4. 8. 2020, tedy dne následujícího po dni, kdy byl k vrácení finančních prostředků žalobkyní vyzván. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, a proto soud rozhodl o této části nároku žalobkyně tak, jak uvedeno ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku.
10. Naopak žalobkyni se nepodařilo jakkoliv prokázat, že by dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného úvěr splatit. Svým jednáním způsobila dle citovaných zákonných ustanovení neplatnost spotřebitelské smlouvy a vyjma bezdůvodného obohacení ve výši 8 000 Kč nemá na zbývající část svého uplatňovaného nároku právo, tedy konkrétně na částku ve výši
2 624 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru, stejně jako na zákonný úrok z ní vyplývající a dále na úrok z prodlení z celkové žalované částky 10 624 Kč od 27. 12. 2019 do 3. 8. 2020, neboť žalovaný byl vyzván k vrácení finančních prostředků až výzvou ze dne 3. 8. 2020. S ohledem na tento závěr, soud ve výroku pod bodem II. tohoto rozsudku žalobní nárok ve zbývající části zamítl.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 784,48 Kč, přičemž tato částka představuje 50,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75,3 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24,7 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 624 Kč sestávající z částky 1 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 520 Kč ve výši 1 159,20 Kč.
12. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 7. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.