Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

111 C 28/2019-116

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 13.586 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13.586 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 13.586 Kč od 30.7.2019 do zaplacení, částky ve výši 5.234,11 Kč a úroku ve výši 35 % p.a. z částky 16.374,67 Kč od 22.6.2018 do 17.8.2018, z částky 15.345,50 Kč od 18.8.2018 do 18.10.2018, z částky 13.228,50 Kč od 19.10.2018 do 16.11.2018, z částky 11.111,50 Kč od 17.11.2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 76.212 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13.586 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 13.586 Kč od 30.7.2019 do zaplacení, částky ve výši 5.234,11 Kč a úroku ve výši 35 % p.a. z částky 16.374,67 Kč od 22.6.2018 do 17.8.2018, z částky 15.345,50 Kč od 18.8.2018 do 18.10.2018, z částky 13.228,50 Kč od 19.10.2018 do 16.11.2018, z částky 11.111,50 Kč od 17.11.2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 76.212 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 31.7.2019 domáhala po žalovaném zaplacení částky 13.586 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 13.586 Kč od 30.7.2019 do zaplacení, částky ve výši 5.234,11 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 90,01 % p.a. z částky 16.374,67 Kč od 22.6.2018 do 17.8.2018, z částky 15.345,50 Kč od 18.8.2018 do 18.10.2018, z částky 13.228,50 Kč od 19.10.2018 do 16.11.2018, z částky 11.111,50 Kč od 17.11.2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 76.212 Kč. Tvrdila, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru číslo kterou žalovaný podepsal dne 26.9.2016, a na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25.000 Kč, ke jehož vyplacení došlo dne 29.9.2016. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 138,21 % p.a. splácet ve 30 měsíčních splátkách ve výši 2.117 Kč, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjnem 2016. Jestliže žalobkyně ve smlouvě uvedla úrok 138,21 % p.a., jednalo se o roční efektivní úrokovou sazbu, touto žalobou se domáhá úroku v nominální úrokové sazbě 90,01 % p.a. dle znaleckého vyjádření anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, příjmení s tím, že jde pouze o matematickou operaci. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu a prohlášení žalovaného). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil celkem částku 38.381 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 12.1 smlouvy v celkové výši 2.475 Kč (9x 275,21 Kč). V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 12.3 smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 60 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 60 dnů u splátky č. 15 splatné dne 20.12.2017. K datu 20.6.2018 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 12.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 19.579,50 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. V bodě 12.7 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 22.6.2018 až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny částky 4x 2.117 Kč, tj. celkem 8.468 Kč. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni ke dni podání žaloby dluží částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 11.111,50 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 16.374,67 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3.204,83 Kč) s příslušenstvím; smluvní pokutu dle bodu 12.1 a), b) ve výši 2.475 Kč s příslušenstvím; smluvní pokutu dle bodu 12.7 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 19.579,50 Kč za každý den prodlení žalovaného s jeho úhradou, a to počínaje dnem 22.6.2018 do zaplacení, žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, a to ve výši 5.234,11 Kč; úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru z částky 16.374,67 Kč od 22.6.2018 do 17.8.2018 ve výši 2.221,29 Kč, z částky 15.345,50 Kč od 18.8.2018 do 18.10.2018 ve výši 2.264,24 Kč, z částky 13.228,50 Kč od 19.10.2018 do 16.11.2018 ve výši 912,92 Kč, z částky 11.111,50 Kč od 17.11.2018 do zaplacení, kdy žalobkyně požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 90,01 % p.a., který odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Žalovaný do dne podání žaloby ničeho žalobkyni ani na základě předžalobní výzvy na žalovanou částku neuhradil.

Usnesením ze dne 29.9.2020, č.j. -95 bylo řízení na základě částečného zpětvzetí žaloby zastaveno co do úroku ve výši 55,01 % p.a. z částky 16.374,67 Kč od 22.6.2018 do 17.8.2018, z částky 15.345,50 Kč od 18.8.2018 do 18.10.2018, z částky 13.228,50 Kč od 19.10.2018 do 16.11.2018, z částky 11.111,50 Kč od 17.11.2018 do zaplacení. Žalobkyně se nadále domáhala po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 13.596 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 13.586 Kč od 30.7.2019 do zaplacení, dále částky ve výši 5.234,11 Kč a úroku ve výši 35 % p.a z částky 16.374,67 Kč od 22.6.2018 do 17.8.2018, z částky 15.345,50 Kč od 18.8.2018 do 18.10.2018, z částky 13.228,50 Kč od 19.10.2018 do 16.11.2018, z částky 11.111,50 Kč od 17.11.2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 76.212 Kč.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože bylak tomu soudem vyzýván. Předvolání k jednání soudu dne 17.3.2021 bylo žalovanému doručeno dne 19.2.2021 (vyvěšením na úřední desce soudu). K jednáním soudu se žalovaný bez předchozí řádné omluvy nedostavil. Na základě uvedených skutečností soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného postupem dle

Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o zápůjčce vystupovala v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ), dále soud věc posoudil dle , , v platném znění (dále jen o.z.).

Podle , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Z předsmluvního formuláře ze dne 26.9.2016, smlouvou o úvěru číslo z téhož data, smluvních ujednání a oznámením o schválení úvěru ze dne 30.9.2016 se splátkovým kalendářem bylo zjištěno, že žalovaný žádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 25.000 Kč na dobu 30 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po 2.117 Kč měsíčně a žalobkyni bude vráceno celkem 63.510 Kč, neboť současně byla sjednána úroková sazba 138,21 % ročně, a žalobkyně návrh smlouvy akceptovala. Dále byly smluveny sankce v případě opožděných plateb – dle čl. 12 smluvních ujednání tak, že v případě prodlení s úhradou splátky či její části o délce 30 dnů, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 13 % z výše dlužné částky. (12.1). Jestliže se ocitne klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 60 dnů, dojde automaticky ke zesplatnění úvěru (12.3). Pro tento případ se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Jestliže pak klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné částky nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou (12.7).

Dokladem o vyplacení úvěru a citovanou smlouvou o úvěru bylo prokázáno, že částku 25.000 Kč poukázala žalobkyně žalované na jí označený účet dne 29.9.2016.

Z dokumentu označeného jako hodnocení klienta ze dne 29.9.2016 soud zjistil, že žalobkyně před uzavření smlouvy o úvěru zjišťovala osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného, který uváděl své příjmy ve výši 14.500 Kč ze zaměstnání, výdaje činili 8.800 Kč (úvěrovaný 3.800 Kč, splátky 1.000 Kč, nájemné, inkaso, doprava a ostatní 4.000 Kč). Žalovaný svým podpisem také stvrdil, že je svobodný, bydlí v podnájmu. V části„ analýza schopnosti splácet úvěr“ bylo uvedeno„ nijak nedoloženo“. Smlouvou o úvěru ze dne 26.9.2016 bylo prokázáno, že žalovaný má mobilní telefon a komunikuje i přes e-mailovou adresu.

Podle pracovní smlouvy ze dne 1.8.2015, dodatků k pracovní smlouvě ze dne 1.7.2016 a 1.8.2016 pracoval žalovaný u právnická osoba anonymizována tři slova & právnická osoba, IČO jako prodejní poradce, pracovní poměr byl sjednaný nejprve na dobu určitou do 31.7.2016, který byl od 1.8.2016 změněn na dobu neurčitou, současně byla zvýšena základní hrubá mzda na 19.200 Kč. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že příjem žalovaného činil v květnu 2016 částku 14.110 Kč, červnu 2016 částku 14.551 Kč, v červenci částku 15.453 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného č. bankovní účet za období od 11.7.2016 do 6.9.2016 bylo zjištěno, že dne 19.7.2016 byla žalovanému na účet připsána od zaměstnavatele částka 13.700 Kč, dne 18.8.2016 částka 15.453 Kč, počáteční a konečný zůstatek na účtu se pohyboval v mínusových částkách (v červenci 2016 minus 150,94 Kč, v srpnu 2016 mínus 400,70 Kč).

Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaná v tomto registru nemá žádný záznam.

Z prováděného CBS skóre klienta (čím vyšší je skóre, tím je platební morálka lepší, resp. vyšší hodnota skóre ukazuje na vyšší pravděpodobnost splácení) soud zjistil, že hodnota skóre žalovaného byla 279, tedy že byl zařazen do kategorie I. zahrnující 166–320 bodů, tj. nízké bodové hodnocení klienta s vyšším rizikem, když v této kategorii je úvěr výrazně limitován výší vyplacené částky, případně zamítán.

Podle karty klienta žalovaný zaplatil celkem částku 46.489 Kč.

Výzvou k zaplacení ze dne 20.6.2018, 21.5.2018, 20.4.2018, 23.3.2018, 20.2.2018, 22.1.2018, 21.12.2017, 20.11.2017, 20.6.2017, vč. dodejky žalobkyně upozornila žalovaného na prodlení s úhradou jednotlivých splátek, na vznik jejího nároku na úhradu vynaložených nákladů smluvní pokuty a na možnost zesplatnění celého úvěru.

ze dne 20.6.2018 oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění všech závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy z důvodu prodlení s úhradou splátek úvěru o délce 60 dnů a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky 22.054 Kč, která se skládala ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru 16.374,67 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3.204,83 Kč, smluvní pokuty ve výši 2.475 Kč.

Z vyjádření znalce příjmení jméno příjmení, anonymizováno, příjmení k problematice úročení pohledávek ze dne 25.10.2018 bylo zjištěno, že tento znalec k žádosti žalobkyně vysvětlil pojem nominální úrokové sazby a efektivní úrokové sazby a provedl názorné porovnání výší těchto sazeb v podrobné tabulce. Uvedl, že pokud je uvedena ve smlouvě efektivní úroková sazby, lze dopočítat úrokovou sazbu nominální. Bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální či efektivní úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná.

Předžalobní výzvou ze dne 11.7.2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě žalované částky s upozorněním na soudní vymáhání předmětné pohledávky.

Zprávou ze dne 19.9.2018 bylo zjištěno, že v lednu 2013 právnická osoba poskytovala hotovostní neúčelový úvěr o objemu 35.000 Kč na dobu splatnosti 48 měsíců s průměrnou sazbou 18,9 %. Zprávou ze dne 28.8.2018 bylo zjištěno, že obvyklé úročení se u anonymizována dvě slova pohybovalo mezi 15- 35 %. Vyjádřením ČNB a informacemi o zápůjčních úrokových sazbách obvyklých na trhu pro účely uplatnění výjimky z plné působnosti zákona o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že tato odkazuje na údaje úrokových sazeb z ARADu.

V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

Soud žalobkyni poskytl při soudní řízení poučení k doplnění tvrzení, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného v rámci přiměřené obezřetnosti a jakým způsobem byly ověřeny příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně však žádné další důkazy, vyjma shora provedených, nenavrhla. Podepsaný soud má s ohledem na provedené dokazování za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017 sp. zn. FA/4056/2014, FA/SU/374 /2015, ze dne 23.7.2015 sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28.5.2018 č.j. FA/SR/SU /1192/2017-20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. ze dne 20.3.2019, sp. zn. ze dne 25.7.2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. .

Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřila výdaje žalovaného a jeho schopnost splácení úvěru v budoucnu s ohledem nedostatek finančních prostředků pro splácení úvěru. Provedla sice kontrolu jeho příjmů, přičemž počítala s příjmem v průměru 14.500 Kč měsíčně, avšak náklady na bydlení tvrzené v částce 4.000 Kč nebyly nijak podloženy, výdaje v částce 3.800 Kč nebyly nijak specifikovány a počáteční a konečný stav na jeho účtu se měsíčně pohyboval v mínusových částkách v řádu stovek korun. Žalovaný ve smlouvě uvedl telefonní číslo a e-mailovou adresu, je tedy pravděpodobné, že měl i výdaje na služby spojené s užíváním telefonu a internetu. Je nepochybné, že žalobkyně nijak neověřovala či nevyžadovala doložení žádných listin prokazujících tyto výdaje. Nadto je třeba podotknout, že žalobkyně sama žalovaného posoudila jako osobu, která představuje vysoké riziko, resp. osobu, které je třeba poskytnutí úvěru zamítnout. Posouzení úvěruschopnosti tak proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením , o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému právo toliko na vydání bezdůvodného obohacení, tedy vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 25.000 Kč, žalovaný do současné doby uhradil 46.849 Kč, tedy skoro 2x více než činila poskytnutá částka, a proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

O nákladech řízení rozhodl soud dle , neboť v řízení úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti rozsudku je možné podat odvolání, a to do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.