Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 257/2020-55
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 59.372 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Řízení se pro částku 4.554 Kč zastavuje.
II. Žaloba se pro částku 40.563 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 51.948 Kč od 30.10.2019 do 26.11.2019, ve výši 10% ročně z částky 49.671 Kč od 27.11.2019 do 14.7.2020, ve výši 10% ročně z částky 47.394 Kč od 15.7.2020 do 18.8.2020, ve výši 10% ročně z částky 45.117 Kč od 19.8.2020 do 15.9.2020, ve výši 10% ročně z částky 42.840 Kč od 16.9.2020 do 13.10.2020, ve výši 10% ročně z částky 40.563 Kč od 14.10.2020 do zaplacení, pro částku 14.255,24 Kč, pro úrok ve výši 49,91% ročně z částky 43.574,89 Kč od 30.10.2019 do 18.8.2020, pro úrok ve výši 49,91% ročně z částky 42.121,97 Kč od 19.8.2020 do 15.9.2020, pro úrok ve výši 49,91% ročně z částky 39.844,97 Kč od 16.9.2020 do 13.10.2020, pro úrok ve výši 49,91% ročně z částky 37.567,97 Kč od 14.10.2020 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se pro částku 4.554 Kč zastavuje. II. Žaloba se pro částku 40.563 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 51.948 Kč od 30.10.2019 do 26.11.2019, ve výši 10% ročně z částky 49.671 Kč od 27.11.2019 do 14.7.2020, ve výši 10% ročně z částky 47.394 Kč od 15.7.2020 do 18.8.2020, ve výši 10% ročně z částky 45.117 Kč od 19.8.2020 do 15.9.2020, ve výši 10% ročně z částky 42.840 Kč od 16.9.2020 do 13.10.2020, ve výši 10% ročně z částky 40.563 Kč od 14.10.2020 do zaplacení, pro částku 14.255,24 Kč, pro úrok ve výši 49,91% ročně z částky 43.574,89 Kč od 30.10.2019 do 18.8.2020, pro úrok ve výši 49,91% ročně z částky 42.121,97 Kč od 19.8.2020 do 15.9.2020, pro úrok ve výši 49,91% ročně z částky 39.844,97 Kč od 16.9.2020 do 13.10.2020, pro úrok ve výši 49,91% ročně z částky 37.567,97 Kč od 14.10.2020 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 45.117 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 4.037,61 Kč a ve výši 10% ročně z částky 45.117 Kč od 19.8.2020 do zaplacení, částky 14.255,24 Kč a úroků ve výši ve výši 17.166,66 Kč a ve výši 49,91% ročně z částky 42.121,97 Kč od 19.8.2020 do zaplacení, maximálně do výše 163.944 Kč. Svůj nárok opřel o skutečnost, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou žalovaný podepsal dne 19.7.2017. Žalovanému byl na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 63,07% ročně splácet v 60 měsíčních splátkách ve výši 2.277 Kč splatných vždy k 21. dni každého kalendářního měsíce počínaje srpnem 2017 dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného (dokladů o příjmech, prohlášení dlužníka), kdy bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Byla ověřena historie žadatele v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 21.7.2017. Žalovaný požádal o bezúplatný odklad splátek. Došlo k bezúplatnému odkladu splatnosti splátek č. 20, 21, 22. Provedení odkladu bylo žalovanému oznámeno písemným oznámením. Žalovaný uhradil částku 2.277 Kč dne 18.8.2017, 20.9.2017, 19.10.2017, 20.11.2017, 20.12.2017, 18.1.2018, 20.2.2018, 20.3.2018, 19.4.2018, 18.5.2018, 20.6.2018, 8.8.2018, 21.8.2018, 20.9.2018, 18.10.2018, 20.11.2018, 19.12.2018, 20.12.2018, 18.1.2019, 20.2.2019, 12.8.2019, 11.9.2019. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut u splátek 23, 24, 25, 26 v celkové výši 1.996 Kč (žalobce má právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů). Smluvní pokuta je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Žalobci vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované u splátek 12, 23, 24, 25, 26 v celkové výši 1.000 Kč (žalobce má právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů). Náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru (pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru). K zesplatnění celého úvěru došlo k datu 28.10.2019. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny s tím, že tuto jistinu ve výši 48.952,97 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo ujednáno, že je žalobce oprávněn požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. Mezi účastníky bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě od 30.10.2019 až do zaplacení. Dále bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru, až do skutečného vrácení jistiny s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru. Po zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil částku 2.277 Kč dne 26.11.2019, 14.7.2020 a 18.8.2020. Žalovaný tak žalobci dluží novou jistinu úvěru ve výši 42.121,97 Kč (původní dlužná jistina 43.574,89 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru ke dni zesplatnění úvěru ve výši 5.378,08 Kč), smluvní pokutu ve výši 1.996 Kč, náhradu nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1.000 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1% z nové jistiny 14.255,24 Kč, úrok ve výši 17.166,66 Kč a 49,91% ročně z jistiny ve výši 42.121,97 Kč od 19.8.2020 do zaplacení. Žalovaný nic neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Při jednání soudu dne 15.9.2021 zástupce žalobce uvedl, že scoring je pouze jednou z informací, kterou žalobce zkoumá při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Od žalovaného byl vyžádán výpis z účtu za červenec 2017, ze kterého vyplývají veškeré výdaje žalovaného, které byly následně porovnány s informacemi z hodnocení klienta. Na základě tohoto srovnání žalobce dospěl k závěru, že je úvěruschopnost žalovaného doložena a je schopen úvěr splácet. Skutečnost, že podle výpisu z účtu byl žalovaný v minusu 300 Kč, není doklad, že by nebyl schopen úvěr splácet. Žalovaný úvěr řádně delší dobu splácel a dostal se do problému až poté, co přišel o práci.
V podání ze dne 14.9.2021 vzal žalobce žalobu zpět pro částku 4.554 Kč. Žalobce uvedl, že po podání žaloby žalovaný zaplatil dne 15.9.2020 částku 2.277 Kč a dne 13.10.2020 částku 2.277 Kč Tyto částky žalobce započítává na novou jistinu úvěru (nejprve na úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, po jejich úplném uhrazení na původní jistinu úvěru). Soud dle ustanovení § 96 o.s.ř. řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.).
Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Z návrhu smlouvy o úvěru číslo ze dne 2 19.7.2017 ve spojení s předsmluvním formulářem ze dne 19.7.2017 oba podepsané žalovaným soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným. Předmětem byl bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 50.000 Kč, doba trvání úvěru byla 60 měsíců. Žalovaný se zavázal zaplatit 60 měsíčních splátek ve výši 2.277 Kč měsíčně, splátky budou hrazeny nejpozději 21. dne každého kalendářního měsíce. Strany si sjednaly pevnou zápůjční sazbu na celou dobu splácení úvěru ve výši 63,07% ročně. Výše předpokládané RPSN byla 63,07%. Celková částka, kterou klient zaplatí, činila 136.620 Kč. Pod bodem 2.2 smlouvy si strany sjednaly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, úrok běží i po zesplatnění úvěru, když po té i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru a to až do její úplné úhrady. Strany si dále sjednaly, že poskytoval je oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120% celkové částky, kterou má klient zaplatit. Mezi stranami byly dohodnuty i důsledky vyplývající z prodlení klienta. Bod 6.1 – jestliže je klient v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení, souhrn veškerých smluvních pokut činí maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok. Bod 6.2 – poskytovatel má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením klienta, výše náhrady nákladů činí u každé splátky u které je klient v prodlení s úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč, náhrada nákladů je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení. Bod 6.3 – jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění úvěru (okamžitě se stávají splatnými jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, smluvní pokuty a náhrady nákladů). Bod 6.4 – ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny, novou jistinu úvěru je klient povinen zaplatit poskytovateli nejpozději v den zesplatnění úvěru a poskytoatel je oprávněn požadovat, aby mu klient v případě prodlení s neuhrazením nové jistiny zaplatil zákonné úroky z prodlení z celé nové jistiny. Bod 6.5 – jestliže klient po zesplatnění nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny za každý den prodlení, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do zaplacení. Bod 6.7 při prodlení klienta s hrazením jakéhokoliv peněžitého dluhu je poskytovatel oprávněn požadovat zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky. Každá strana návrhu smlouvy je podepsána žalovaným.
Z oznámení o schválení úvěru datovaném dne 24.7.2017 soud zjistil, že žalobce akceptoval návrh na uzavření smlouvy. Žalobce zde opakuje předmět úvěru a celkovou výši částky, kterou má žalovaný zaplatit, splátky a jejich počet a úrokovou sazbu a RPSN (ve výši 62,93%). Součástí oznámení je splátkový kalendář. Žalovaný převzal oznámení osobně dne 7.8.2017.
Podle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 50.000 Kč vyplacena na účet bankovní účet celé jméno žalovaného dne 21.7.2017.
Žalobce se zabýval úvěruschopností žalovaného. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán od 6.5.2014 na dobu neurčitou a označil zaměstnavatele, je svobodný nežije ve společné domácnosti s partnerkou, forma bydlení – vlastní, jeho příjmy činila částka 19.113 Kč, jeho výdaje činily životní minimum 3.410 Kč, bydlení 1.400 Kč, splátky žalobci 3.807 Kč, rezerva 1.000 Kč. Volné zdroje činila částka 9.496 Kč. Hodnocení klienta obsahuje poznámku inkaso nedoloženo. Podle formuláře hodnocení klienta není skóre žalovaného uvedeno, kód příznaku je 16 - klientova smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak).
Z lustrace žalovaného v registru SOLUS soud zjistil, že žalovaný ke dni 19.7.2017 registrem neprochází.
Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného ze dne 17.7.2017 soud zjistil, že žalovaný je zaměstnán a jeho průměrný čistý měsíční příjem za měsíce duben až červen 2017 činí 19.113 Kč a za měsíc červen 18.554 Kč.
Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1.6.2017 do 30.6.2017 soud zjistil, že příjmy žalovaného činila částka 31.595 Kč (částka 10.263 Kč došlá platba a 21.332 Kč činila mzda.), celkové výdaje činila částka 31.876,35 Kč, přičemž zůstatek na účtu činila částka 26,77 Kč.
Z žádosti o úpravu splátkového kalendáře soud zjistil, že dne 25.3.2019 žalovaný požádal o odložení splátek na dobu 3 měsíců z důvodu změny zaměstnání a předložil výpověď z pracovního poměru ze dne 31.1.2019 a dohodu o ukončení pracovního poměru ze dne 25.2.2019.
Dopisem ze dne 27.3.2019 žalobce žalovanému potvrdil odklad splátek a zaslal mu nový splátkový kalendář.
Z výzvy ze dne 22.7.2019 soud zjistil, že žalobce žalovaného upozornil, že neuhradil splátku č.23 splatnou 21.6.2019 a splátku č. 24 splatnou 21.7.2019. Žalobce uvědomil žalovaného, že mu vznikla povinnost uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 400 Kč a smluvní pokutu ve výši 499 Kč a vyzval jej k okamžité úhradě veškerých dlužných splátek, náhrady nákladů a smluvních pokut. Současně ho upozornil na možnost zesplatnění celého úvěru.
Z výzvy ze dne 21.8.2019 soud zjistil, že žalobce žalovaného upozornil, že neuhradil splátku č.24 splatnou 21.7.2019 a splátku č.25 splatnou 21.8.2019. Žalobce uvědomil žalovaného, že mu vznikla povinnost uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 600 Kč a smluvní pokutu ve výši 998 Kč a vyzval jej k okamžité úhradě veškerých dlužných splátek, náhrady nákladů a smluvních pokut. Současně ho upozornil na možnost zesplatnění celého úvěru.
Z výzvy ze dne 23.9.2019 soud zjistil, že žalobce žalovaného upozornil, že neuhradil splátku č.25 splatnou 21.8.2019 a splátku č.26 splatnou 21.9.2019. Žalobce uvědomil žalovaného, že mu vznikla povinnost uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 800 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.497 Kč a vyzval jej k okamžité úhradě veškerých dlužných splátek, náhrady nákladů a smluvních pokut. Současně ho upozornil na možnost zesplatnění celého úvěru.
Z výzvy ze dne 22.10.2019 soud zjistil, že žalobce žalovaného upozornil, že neuhradil splátku č.25 splatnou 21.8.2019, splátku č.26 splatnou 21.9.2019 a splátku č.27 splatnou 21.10.2019. Žalobce uvědomil žalovaného, že mu vznikla povinnost uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 1.000 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.996 Kč a vyzval jej k okamžité úhradě veškerých dlužných splátek, náhrady nákladů a smluvních pokut. Současně ho upozornil na možnost zesplatnění celého úvěru.
Z oznámení ze dne 28.10.2019 soud zjistil, že žalobce oznámil žalovanému, že vzhledem k tomu, že se ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru v délce 65 dnů došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a vyzval jej k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, úroků přirostlých ke dni zesplatnění, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 51.948 Kč.
Podle karty klienta žalovaný uhradil ve splátkách celkem částku 54.648 Kč (dne 18.8.2017, 20.9.2017, 19.10.2017, 20.11.2017, 20.12.2017, 18.1.2018, 20.2.2018, 20.3.2018, 19.4.2018, 18.5.2018, 20.6.2018, 8.8.2018, 21.8.2018, 20.9.2018, 18.10.2018, 20.11.2018, 19.12.2018, 18.1.2019, 20.2.2019, 12.8.2019, 11.9.2019, 26.11.2019, 14.7.2020, 18.8.2020).
Předžalobní výzvou ze dne 12.8.2020 vyzval žalobce žalovaného k okamžité úhradě částky 47.394 Kč s příslušenstvím. Současně ho upozornil, že pokud nebude dluh uhrazen ve lhůtě splatnosti, je žalobce připraven vymáhat své pohledávky v soudním řízení a případně i následně v exekučním řízení. Výzva byla odeslána žalovanému dne 13.8.2020.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalovaný požádal dne 19.7.2017 o poskytnutí úvěru. Žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě jeho prohlášení, potvrzení zaměstnavatele a výpisu z účtu a prověřil úvěrovou historii žalovaného v databází SOLUS. Dne 21.7.2017 vyplatil žalobce na účet žalovaného úvěr ve výši 50.000 Kč. Dopisem ze dne 24.7.2017 žalobce oznámil žalovanému schválení úvěru, dopis žalovaný převzal dne 7.8.2017. Dopisem ze dne 27.3.2019 žalobce žalovanému potvrdil odklad splátek a zaslal mu nový splátkový kalendář. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil, byl v prodlení se splátkou č. 24. Žalobce jej dopisem ze dne 22.7.2019, 21.8.2019, 23.9.2019 a 22.10.2019 vyzval k zaplacení dlužných splátek a dopisem ze dne 28.10.2019 oznámil žalovanému že došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a vyzval jej k okamžité úhradě částky 51.948 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 12.8.2020 vyzval žalobce žalovaného k okamžité úhradě částky 47.394 Kč s příslušenstvím.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (anonymizováno právnická osoba anonymizováno), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v §4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalovaného splácet žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Příjmy žalovaného ve výši 19.113 Kč vyplývají potvrzení zaměstnavatele ze dne 17.7.2017 a z výpisu účtu za období od 1.6.2017 do 30.6.2017. Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalovaného podle hodnocení klienta činilo životní minimum 3.410 Kč a výdaje za bydlení 1.400 Kč (nájemné, inkaso) a 3.807 Kč splátky právnická osoba. Žádný z dokladů, potvrzující výdaje žalovaného, však soudu předložen nebyl a ani z prohlášení dlužníka nevyplývá, že by je žalovaný předkládal, naopak je zde uvedena poznámka – inkaso nedoloženo. Žalobce neprověřil tvrzení žalovaného o jeho vlastním bydlení a ani se nepozastavil nad nepravděpodobně nízkou a nijak nedoloženou výší nákladů na bydlení. Žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalovaného. Ze scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka) předloženého žalobcem vyplývá negativní příznak, že klientova smlouva (smlouvy) je hodnocena jako špatná, přesto byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč. Z doloženého výpisu z účtu žalovaného za období od 1.6.2017 do 30.6.2017 vyplývají žalovaného za toto období ve výši 31.595 Kč a celkové výdaje ve výši 31.876,35 Kč, při odečtu se žalovaný dostal do mínusu 281,35 Kč (kdy výše splátky činí 2.277 Kč). Ačkoliv jsou z výpisu z účtu patrné položky pohybu na účtu, nedokázal právní zástupce žalobce soudu z výpisu sdělit, jaké konkrétní výdaje měl žalovaný. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet) soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 63,07 %, celkem částku 136.620 Kč splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020).
Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč.zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 obč.zák. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 obč.zák.).
Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
V řízení bylo prokázáno (výpisem z účtu), že žalobce poskytl žalovanému částku 50.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a smluvních pokut. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 50.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 obč.zák. vydat. Z obsahu žaloby, karty klienta a tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný zaplatil ve splátkách 59.202 Kč (dle karty klienta částku 54.648 Kč a splátku 15.9.2020 ve výši 2.277 Kč a dne 13.10.2020 ve výši 2.277 Kč). Protože žalovaný zaplatil žalobci vyšší částku, než činilo jeho bezdůvodné obohacení, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný byl v řízení úspěšný a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.