Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 170/2020-23

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 16.800 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 9.100 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 9.100 Kč od 3.7.2021 do zaplacení a uhradit náklady řízení ve výši 64 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 7.700 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 16.10.2018 do zaplacení, pro úrok z prodlení z částky 9.100 Kč od 16.10.2018 do 2.7.2021 a pro úrok z prodlení ve výši 0,5% ročně z částky 9.100 Kč od 3.7.2021 do zaplacení zamítá.

Odůvodnění:

I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 9.100 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 9.100 Kč od 3.7.2021 do zaplacení a uhradit náklady řízení ve výši 64 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 7.700 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 16.10.2018 do zaplacení, pro úrok z prodlení z částky 9.100 Kč od 16.10.2018 do 2.7.2021 a pro úrok z prodlení ve výši 0,5% ročně z částky 9.100 Kč od 3.7.2021 do zaplacení zamítá.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 16.800 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 16.10.2018 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 21.8.2017 smlouvu o úvěru ve výši 17.700 Kč (skládající se z půjčené částky 10.000 Kč a kapitalizovaného úroku 7.700 Kč), podle které měl žalovaný splácet týdně 295 Kč tak, že první splátka měla být uhrazena sedmého dne od podpisu smlouvy vždy do sedmého dne od předchozí splátky. V případě prodlení s plněním se dle smluvních podmínek stává zbylý díl včetně příslušenství splatným. Žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku ve výši 900 Kč vydělil týdenní splátkou a vypočetl, kdy se žalovaný dostal do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce tak nastala ke dni 18.9.2017 a datum prodlení ke dni 16.10.2018. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od splatnosti smlouvy tedy 15.10.2018.

V podání ze dne 21.6.2021 žalobce uvedl, z jakých informací před uzavřením smlouvy o úvěru čerpal a jaké informace byly opatřeny od žalovaného. Žalobce provedl kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra. Provedl kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých v evidenční kartě klienta, kontrolu RČ a OP v dálkových systémech společnosti právnická osoba, kontrola exekucí v databázi Centrální evidence exekucí a případné vyhodnocení jejich aktuální a budoucí možné zátěže na finanční rozpočet klienta, kontrola aktuálního stavu insolvenčního rejstříku, kontrola platební historie klienta u žalobce vč. Historie veškerých záznamů o klientovi. Vyhodnocení aktuální finanční situace dle poskytnutých podkladů klienta zaznamenaných v evidenční kartě klienta a vyhodnocení příslušné lokality bydliště, stejně tak i lokality zdrojů příjmu klienta a to na základě vědomostí a praxe z terénu od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti. K jednání soudu se žalobce omluvil.

Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

V ě označené jako evidenční karta klienta žalovaný uvedl své osobní údaje – je rozvedený, má středoškolské vzdělání, není majitel vozu, neměl u žalobce půjčku, nebyl soudně stíhán, je nájemník. Údaje o zaměstnání - pracuje na částečný pracovní úvazek, pracovní zařazení – invalidní důchodce. Zaměstnavatele neuvedl. Uvedl čistý měsíční příjem 23.685 Kč (zdroj příjmu 2), mzda 16.085 Kč, další měsíční příjem domácnosti 7.600 Kč – MD přítelkyně. Odhadované běžné měsíční výdaje klienta 17.900 Kč. Nájem/inkaso 6.300 Kč, energie 1.000 Kč telefon 200 Kč, jiné úvěry 400 Kč, jiné výdaje domácnosti 10.000 Kč V7daje celkem 17.900 Kč. Použitelné příjmy 5.785 Kč. Zástupce žalobce ověřil tvrzení žalovaného z povolení k pobytu, výpisů z bankovního účtu, výměru důchodu a nájemní smlouvy. Evidenční karta je dne 21.8.2017 podepsaná žalovaným a zástupcem právního žalobce.

Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 21.8.2017 ve spojení s formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že dne 21.8.2017 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 3.500 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 2.000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 2.200 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 17.700 Kč, které žalovaný splatí v 60 týdenních splátkách po 295 Kč, první splátka dne 28.8.2017 a další splátky 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Žalovaný spotřebitelský úvěr čerpal v hotovosti při podpisu smlouvy.

Podle platební historie žalovaný zaplatil první splátku ve výši 300 Kč a další splátku ve výši 600 Kč Celkem 900 Kč.

Žalobce vyzval žalovaného předžalobní výzvou k zaplacení pohledávky ve výši 16.800 Kč. Výzva byla odeslána dne 7.10.2019.

kdy žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 3.500 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 2.000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 2.200 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 17.700 Kč, které žalovaný splatí v 60 týdenních splátkách po 295 Kč, první splátka dne 28.8.2017 a další splátky 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Žalovaný spotřebitelský úvěr čerpal v hotovosti při podpisu smlouvy.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 21.8.2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Při podpisu smlouvy žalovaný čerpal úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 3.500 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 2.000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 2.200 Kč, celkem 17.700 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit 60 týdenních splátek po 295 Kč, první splátka dne 28.8.2017. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil, kdy zaplatil pouze dvě splátky\ v celkové výši 900 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 7.10.2019 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení pohledávky ve výši 16.800 Kč.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (anonymizováno právnická osoba anonymizováno), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalovaného splácet žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka uvedené v evidenční kartě, které ověřil z povolení k pobytu, výpisů z bankovního účtu, výměru důchodu a nájemní smlouvy. Měsíční příjem činí částka 23.685 Kč, která se má skládat ze mzdy 16.085 Kč a MD přítelkyně. Pokud jde o náklady běžné měsíční výdaje, činí 17.900 Kč (nájem/inkaso 6.300 Kč, energie 1.000 Kč telefon 200 Kč, jiné úvěry 400 Kč, jiné výdaje domácnosti 10.000 Kč). Žádný z dokladů, potvrzující výdaje žalovaného, však soudu předložen nebyl a žalobce neuvedl ani jaké konkrétní údaje byly zjištěny z výpisů z bankovního účtu. Žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o výdajích žalovaného a jeho příjmů. O neschopnosti žalovaného poskytnutou půjčku splácet, svědčí i to, že žalovaný zaplatil pouze částku 900 Kč. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s úrokem a dalšími poplatky, celkem částku 17.700 Kč splatit, kdy ohledně výdajů vycházel pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. ).

Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč.zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 obč.zák. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 obč.zák.).

Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

V řízení bylo prokázáno (žalovaný podpisem smlouvy potvrdil), že žalobce poskytl žalovanému částku 10.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a poplatků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 10.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 obč.zák. vydat. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný zaplatil 900 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 9.100 Kč (10.000 – 900) a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 1.7.2021. Nárok se stal splatným 2.7.2021 a žalovaný se dostal do prodlení od 3.7.2021. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 3.7.2021 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 16.800 Kč. Soud pro částku 7.700 Kč žalobu zamítl a pro částku 9.100 Kč byl žalobce v řízení úspěšný. Žalobce dosáhl úspěchu v řízení ve výši 54%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 46%. Poměr úspěchu tedy činí 8% ve prospěch žalobce. Náklady řízení žalobce činí zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč z toho 8% činí částka 64 Kč, které soud žalobci přiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.