Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 16/2021-65

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zatloukalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o: 13 844,01 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 700 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 144,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 675,42 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 977,84 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 104 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 700 Kč od 21. 5. 2020 do 30. 11. 2020, se smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky 5 346,68 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 700 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 144,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 675,42 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 977,84 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 104 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 700 Kč od 21. 5. 2020 do 30. 11. 2020, se smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky 5 346,68 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 844,01 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 675,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 977,84 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 5 804,49 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku 15 % ročně z částky 5 346,68 Kč od 21. 5.2020 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že mezi žalovaným a společností právnická osoba IČO, se sídlem adresa, došlo dne 21. 6. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru číslo. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do 21. 08. 2019 se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 578 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru (jak při jeho sjednávání, tak i poté, v době trvání smluvního vztahu). Žalovaný se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 940 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 546 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 080 Kč Celkem se tak zavázal zaplatit částku 11 144 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 796 Kč Poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do 21. 8. 2019. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce prověřil schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný uhradil pouze částku 1 300 Kč, a to dne 22. 6. 2018 částku 800 Kč a dne 10. 11. 2018 částku 500 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 5 346,68 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 457,81 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 2 594,43 Kč, úhradě za administrativní činnost

a vyhodnocení úvěrového případu 492,03 Kč, úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště (inkasním poplatku) 953,06 Kč. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě, tj. k 21. 8. 2019, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 5 346,68 Kč od 22. 8. 2019 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, sjednanou ve smlouvě. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobce také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně. Na základě smluvního ujednání, aprobovaného , je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 5 346,68 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 457,81 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě, a to ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení. Smluvní pokuta za dobu od 22. 8. 2018 do 7. 4. 2020 činila 4 000 Kč. Původní věřitel smluvní pokutu od 8. 4. 2020 již neúčtoval. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 8. 7. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 5.346,68 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 457,81 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 594,43 Kč, úhradě za administrativní činnost

a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 492,03 Kč, úhradě za umožnění platit splátky

v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 953,06 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč, úroku vyčísleného od 22. 8. 2019 do postoupení pohledávky z dlužné jistiny ve výši 977,84 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do postoupení pohledávky ve výši 675,42 Kč, úroků z úvěru ve výši 15 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 5 346,68 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky ve výši 5 804,49 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 5 346,68 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 457,81 Kč, od 21. 5. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, odeslanou doporučeně dne 23. 11. 2020. Žalovaný již ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v průběhu celého soudního řízení byl zcela pasivní. Žalobkyně ani žalovaný se nedostavili k jednání soudu, čímž se zbavili práva být soudem poučeny ve smyslu ustanovení

Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

3. Z výpisu z obchodního rejstříku, že žalobkyně je zapsána v obchodním rejstříku od 16. 5. 2005, Jako předmět podnikání má zapsáno mj. poskytováni nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

4. Z pracovní smlouvy ze dne 3. 2. 2017 a dohody o narovnaní (dodatku k pracovní smlouvě) ze dne 1. 3. 2017, že žalovaný jako zaměstnanec uzavřel pracovní smlouvu s právnická osoba jako zaměstnavatelem, ve které se dohodli, že pracovní poměr vzniká dne

6. 2. 2017, a to na dobu neurčitou. Smluvní mzda byla sjednána s účinností ode dne 6. 2. 2017 21 500 Kč měsíčně, ode dne 1. 2. 2018 23 000 Kč měsíčně, ode dne 1. 2. 2019 24 500 Kč měsíčně hrubého.

5. Z výplatních pásek žalovaného od právnická osoba, že za za leden 2018, žalovanému náležela čistá mzda 11 724 Kč, z této byly provedeny srážky na běžné výživné 300 Kč, za březen 2018 čistá mzda 26 262 Kč, z této byly provedeny srážky na běžné výživné 300 Kč.

6. Ze žádosti o úvěr, že tato byla adresované společnosti právnická osoba, a žalovaný tuto podepsal dne 21. 6. 2018, požádal o úvěr ve výši 6 000 Kč na 14 měsíců po 796 Kč. V žádosti uvedl, že je zaměstnán, zaměstnavatel anonymizována dvě slova, aktuální zaměstnání od 6. 2. 2017. Dále uvedl, že nemá sjednaný rezidenční úvěr (tj. úvěr zajištěný nemovitostí určenou k bydlení). Měsíční příjmy uvedl ze mzdy 21 500 Kč, celkové měsíční příjmy 21 500 Kč. Z měsíčních výdajů uvedl bydlení, energie 3 000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 3 300 Kč, srážky ze mzdy, výživné 7 500 Kč, jiné – tel. 200 Kč, celkové měsíční výdaje 14 000 Kč. Jako druh bydlení uvedl v nájmu, rodinný stav svobodný, počet vyživovaných dětí do 26 let 0, osobní bankovní účet ne. V žádosti je uvedeno, že tuto za právní předchůdkyni žalobkyně sepsala jako obchodní zástupce jméno příjmení. V žádosti je zaškrtnuto, že bylo ověřeno zaměstnání, že byly doloženy příjmy žadatele výplatní pásky, pracovní smlouva, potvrzení od zaměstnavatele, předložené doklady totožnosti občanský průkaz.

7. Ze smlouvy o úvěru číslo že dne 21. 6. 2018 žalovaný jako úvěrovaný a společnost právnická osoba IČO, se sídlem adresa, jako úvěrující, podepsali smlouvu, ve které se úvěrující zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit úvěrujícímu úrok 578 Kč (zápůjční úroková sazba 15 % p. a.), úhradu za poskytnutí úvěru 2 940 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 546 Kč, za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti 1 080 Kč, celkem částku 11 144 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 796 Kč, s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy

a každá další splátka do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že peněžní prostředky mu byly vyplaceny v hotovosti. Součástí smlouvy byl předpis splátek. Ve smlouvě strany dále sjednali smluvní pokutu, pokud dlužník nezaplatí jakoukoli splátku řádně a včas, ve výši 0,1 % z dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení, v max. výši 500 Kč, s tím, že tato je splatná v den následující po dni prodlení.

8. Z interního výpisu žalobkyně, že tato eviduje úhrady žalovaného dne 22. 6. 2018 ve výši 800 Kč

a dne 10. 11. 2018 ve výši 500 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek, a dodatku ke smlouvě o postoupení pohledávek, že obchodní korporace právnická osoba, IČO, uvedeného dne postoupila na žalobkyni mimo jiné i pohledávku za žalovaným ze smlouvy číslo.

10. Z potvrzení o zaplacení kupní ceny, že právní předchůdkyně žalobkyně potvrdila, že kupní cena na základě smlouvy po postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 byla dne 8. 7. 2020 zaplacena na její účet.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 24. 7. 2020 vyhotovila oznámení o postoupení pohledávky z uvedené smlouvy adresované žalovanému.

12. Z výzvy ze dne 23. 11. 2020, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu na zaplacení před podáním žaloby adresovanou žalovanému.

13. Z podacího lístku, že zásilka s podacím číslem anonymizována dvě slova, adresovaná žalovanému na adresu adresa, byla žalobkyní dne 23. 11. 2020 podána na poště.

14. Ze sledování zásilek Poštaonline, že zásilka s podacím číslem anonymizována dvě slova byla dne

30. 11. 2020 doručena.

Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

15. Dne 21. 6. 2018 mezi žalovaným a společností právnická osoba IČO, se sídlem adresa, byla podepsána označená jako smlouva o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne vyplatila žalovanému v hotovosti částku 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal věřiteli zaplatit kromě částky 6 000 Kč úrok 578 Kč (zápůjční úroková sazba 15 % p. a.), úhradu za poskytnutí úvěru 2 940 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 546 Kč, za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti 1 080 Kč, celkem částku 11 144 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 796 Kč. Ve smlouvě strany dále sjednaly smluvní pokutu, pokud dlužník nezaplatí jakoukoli splátku řádně a včas, ve výši 0,1 % z dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení, v max. výši 500 Kč, s tím, že tato je splatná v den následující po dni prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr z pracovní smlouvy, dodatku k pracovní smlouvě, výplatních pásek a údajů uvedených žalovaným, zaznamenaným v žádosti o úvěr. Ohledně výdajů (bydlení a energie 3 000 Kč, doprava a jídlo 3 300 Kč, srážky ze mzdy 7 500 Kč) právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z údajů sdělených žalovaným a tyto nijak neověřila. Žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně částku 1 300 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla s účinností ke dni 8. 7. 2020 postoupena žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 23. 11. 2020, doručenou dne

30. 11. 2020, vyzván k zaplacení.

16. Podle , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku

z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných

a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku

z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby

z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení

s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn.

:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

22. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a zbavila se tak možnosti být poučena ve smyslu V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně ohledně příjmů žalovaného vycházela z pracovní smlouvy, ze které vyplývalo, že žalovaný byl zaměstnán od 6. 2. 2017 v pracovním poměru na dobu určitou, se sjednanou hrubou měsíční mzdou ode dne 6. 2. 2017 ve výši 21 500 Kč, ode dne 1. 2. 2018 ve výši 23 000 Kč, a z výplatních pásek, ze kterých vyplývalo, a že v lednu 2018 měl čistou mzdu ve výši 11 724 Kč a v březnu 2018 ve výši 26 262 Kč. Ohledně výdajů právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z údajů sdělených žalovaným, aniž by si je jakkoliv ověřovala. Dle soudu tedy právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr, neboť neprověřovala výdaje žalovaného,

a to v situaci, kdy žalovaný sám v žádosti uvedl, že jsou mu prováděny srážky ze mzdy ve výši 7 500 Kč, a z předložených výplatních pásek vyplývaly srážky na běžné výživné ve výši 300 Kč (žalovaný přitom tvrdil, že počet vyživovaných dětí do 26 let je 0). Celkové poměry žalovaného v době uzavření smlouvy tak dle soudu prokázány nebyly a právní předchůdkyně tedy nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s ustanovení § 580 a 588 o. z. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 21. 6. 2018 vyplatila v hotovosti částku 6 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný zaplatil celkem částku 1 300 Kč. Žalovaný sám v řízení nenamítal žádné jiné plnění, žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení částky 4 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající

z , a to ode dne následujícího po dni, kdy byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje, v souladu s ustanovením o. z., den následující po dni, kdy byla žalovanému doručena předžalobní výzva (předžalobní výzva doručena dne 30. 11. 2020), neboť v řízení nebylo prokázáno řádné doručení jiné výzvy žalovanému. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení věta před středníkem jako obecnou třídenní, když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady řízení, z důvodu jeho procesní pasivity, nevznikly.

24. O povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku bylo rozhodnuto podle písmeno j) o soudních poplatcích, neboť elektronický platební rozkaz nebyl vydán a proto soud doměřil soudní poplatek dle Položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků do výše dle Položky 1 bodu 1 písm. a). Soudní poplatek činí 1 000 Kč, na poplatku bylo dosud zaplaceno 800 Kč, doplatit proto zbývá 200 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.