Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 280/2020-180

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudcem Mgr. Lubošem Korandou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovaným: 1. země - anonymizována čtyři slova, IČO

sídlem adresa žalované

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

2. země - anonymizována tři slova, IČO

sídlem adresa žalované

3. celé jméno žalovaného, datum narození

bytem adresa žalovaného

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

4. právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalované

zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

5. celé jméno žalované, datum narození

bytem adresa žalované

zastoupená advokátkou údaje o zástupci

6. celé jméno žalovaného, datum narození

bytem adresa žalovaného

zastoupený advokátkou údaje o zástupci

pro určení vlastnického práva

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhá určení, že pozemky parc. č. st. anonymizováno, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo, číslo a číslo, to vše v katastrální uzemí anonymizováno, územní celek, náležely ke dni datum do vlastnictví jméno příjmení, datum narození, zemř. datum a jméno příjmení, datum narození, zemř. datum, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit prvému žalovanému na náhradě nákladů soudního řízení částku ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce prvého žalovaného.

III. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů soudního řízení částku ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit třetímu žalovanému na náhradě nákladů soudního řízení částku ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce třetího žalovaného.

V. Žalobce je povinen zaplatit čtvrtému žalovanému na náhradě nákladů soudního řízení částku ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce čtvrtého žalovaného.

VI. Žalobce je povinen zaplatit páté žalované a šestému žalovanému na náhradě nákladů soudního řízení částku ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce páté žalované a šestého žalovaného.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, jíž se žalobce domáhá určení, že pozemky parc. č. st. [anonymizováno], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], to vše v [katastrální uzemí] [anonymizováno], [územní celek], náležely ke dni [datum] do vlastnictví [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum] a [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum], se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit prvému žalovanému na náhradě nákladů soudního řízení částku ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce prvého žalovaného.</b> <b>III. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů soudního řízení částku ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalobce je povinen zaplatit třetímu žalovanému na náhradě nákladů soudního řízení částku ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce třetího žalovaného.</b> <b>V. Žalobce je povinen zaplatit čtvrtému žalovanému na náhradě nákladů soudního řízení částku ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce čtvrtého žalovaného.</b> VI. Žalobce je povinen zaplatit páté žalované a šestému žalovanému na náhradě nákladů soudního řízení částku ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce páté žalované a šestého žalovaného.

1. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Klatovech dne datum domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že jeho předci jméno a jméno příjmení byli ke dni datum, kdy zemřel jméno příjmení, vlastníky shora uvedených pozemků. V žalobě uvádí, že je pravnukem jméno příjmení a jméno příjmení, kteří vlastnili v dnešním katastrální uzemí anonymizováno. řadu pozemků. příjmení se v rámci sčítání lidu, které se uskutečnilo na území tehdejší Československé republiky dne datum, přihlásili k československému státnímu občanství a německé národnosti. V období druhé světové války se měl jméno příjmení angažovat v protifašistickém odboji, což žalobce dokládá seznamem německých antifašistů a seznamem osob vydaným SNB. Na základě Dekretu prezidenta republiky ze dne datum číslo 1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, byl jméno a jméno příjmení zkonfiskován jejich nemovitý majetek a přerozdělen právnickým osobám. jméno a jméno příjmení se následně odstěhovali do Německa, kde oba později zemřeli. Žalobce uvádí, že konfiskace majetku je neplatná pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, neboť jeho předci zůstali věrni Československé republice a aktivně bojovali proti německé okupaci. Odnětím majetku jim byla způsobena majetková křivda. Naléhavý právní zájem žalobce shledává v jeho rodinné vazbě na jméno příjmení a jméno příjmení s tím, že určení, že jmenovaní byli ke dni jejich úmrtí vlastníky nemovitých věcí, je nezbytnou podmínkou pro obnovení dědického řízení, a tedy navrácení pozemků potomkům jejich právoplatných majitelů.

2. K žalobě se postupně vyjádřili všichni žalovaní.

3. Prvý žalovaný ve svém podání ze dne datum uvedl, že žalobou napadený majetek získal v dobré víře. Především pak namítá, že žalobou se žalobce snaží obcházet restituční předpisy. I pokud by bylo akceptováno tvrzení žalobce o způsobení majetkové křivdy jeho předkům, mohli se žalobce případně jiné osoby domáhat vydání pozemků postupem podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Lhůty k uplatnění restitučních nároků však již uplynuly a zřejmě proto se žalobce snaží domoci majetku prostřednictvím určovací žaloby. Prvý žalovaný rovněž zpochybnil existenci naléhavého právního zájmu na straně žalobce.

4. Druhý žalovaný ve svém podání ze dne datum vyjádřil pochybnost o příbuzenském poměru žalobce k jméno a jméno příjmení. Druhý žalovaný se pozastavuje nad tím, že se předci žalobce, podle tvrzení žalobce antifašisté, nebránili zákonnou cestou proti rozhodnutí o konfiskaci jejich majetku dle dekretu prezidenta republiky číslo 1945 Sb.. Rovněž se podivuje, že předci žalobce, kteří podle jeho tvrzení zůstali věrni Československé republice, se odstěhovali do Německa, čímž však měli stvrdit svůj postoj a příslušnost, k níž se přihlásili při sčítání lidu dne datum. Druhý žalovaný namítá, že žalobce nijak neprokázal naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva jméno a jméno příjmení, když neprokazuje svůj příbuzenský poměr k těmto osobám. Žaloba je nedůvodná, když ani v případě, že by bylo určeno, že jméno a jméno příjmení byli vlastníky nemovitého majetku, nemůže žalobce být vlastníkem takového majetku dle zákona o půdě, případně jiného restitučního zákona pro marné uplynutí lhůty.

5. Třetí žalovaný ve svém vyjádření ze dne datum uvedl, že ve věci není pasivně legitimován, neboť pozemky, jichž se spor týká, jsou v katastru zapsány jinému subjektu. Uvádí odkazem na judikaturu Ústavního soudu, že žalobou u určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství. Zpochybňuje rovněž existenci naléhavého právního zájmu na straně žalobce, neboť v případě absence legitimního očekávání na straně navrhovatele není naplněna preventivní funkce žaloby dle . Uvedl, že již dříve jiní potomci jméno příjmení a jméno příjmení uplatnili své nároky v restitučním řízení, které tedy bylo přípustné, ačkoliv restituční řízení neskončilo pro restituenty úspěšně. I v případě restitučního řízení by však byl chráněn, neboť pozemky nabyl v dobré víře jako dědictví po svém otci, který je nabyl na základě přídělovéy ze dne datum.

6. Čtvrtý žalovaný ve svém podání ze dne datum mimo jiné uvádí, že není zřejmé, z jakého důvodu se žalobce domáhá určení vůči pozemku parc. číslo o výměře výměra, který je ve výlučném vlastnictví čtvrtého žalovaného, když tento pozemek vznikl scelením pozemkových parcel číslo v katastrální uzemí, které však (vyjma pozemku číslo) nebyly původně ve vlastnictví anonymizováno. Čtvrtý žalovaný se vyjadřuje k absenci rozhodných skutečností, které by měla žaloba obsahovat, neboť žalobce neuvádí kdy a za jakých okolností pozbyli příjmení vlastnické právo k pozemkům, není rovněž uvedeno, kdy bylo vydáno rozhodnutí o odnětí půdy. Rovněž pak zpochybňuje aktivní legitimaci žalobce a zároveň i svoji pasivní legitimaci, neboť pozemek nabyl na základě zákona o velké privatizaci, kdy jeho zakladatelem byl Fond národního majetku ČR, na kterého přešel majetek státní organizace ve smyslu z.č. , o podmínkách převodu majetku na jiné osoby. Podle pak takový majetek nemůže být předmětem restituce. Na pozemku parc. číslo se má nacházet studna, která je zdrojem vody pro stavbu čtvrtého žalovaného. Zastavěný pozemek dle platné právní úpravy nelze vydat. Konečně čtvrtý žalovaný namítá, že z žaloby není zřejmé, kdy před Pozemkovým úřadem proběhlo řízení o vydání pozemků, popřípadě z jakého důvodu žalobce nárok na vydání pozemků neuplatnil.

7. Poslední žalovaní, manželé celé jméno žalovaného, ve svém podání ze dne datum uvedli především, že žalobce v žalobě neuvádí skutečnosti, které by vedly k závěru, že by anonymizováno měla být udělena výjimka z konfiskace. Tak jako ostatní žalovaní uvedli, že žalobce neprokázal svoji aktivní legitimaci k podání žaloby a že žalobou na určení nelze obcházet restituční předpisy. příjmení jiné tito žalovaní namítli promlčení nároku na vrácení majetku, neboť k zániku vlastnického práva došlo před 12. únorem 1948. Rovněž žalobce neprokázal, že pozemky, které jsou předmětem žaloby, byly před nabytím účinnosti dekretu číslo 1945 Sb. ve vlastnictví jeho praprarodičů jméno a jméno příjmení.

8. Všichni žalovaní shodně navrhli zamítnutí žaloby s tím, aby jim byla přiznána náhrada nákladů řízení.

9. Podle ust. platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Žalobce nárok uplatnil postupem podle ust. , tedy jako spor o určení vlastnického práva, kdy tvrdí, že jeho předci byli poškozeni, byla jim způsobena majetková křivda, neboť jejich majetek neměl být konfiskován, protože byli aktivními antifašisty. Skutečným právním důvodem žaloby je tedy otázka vad správního aktu a jeho případných účinků za situace, kdy tento akt byl vydán před 25. únorem 1948, tedy časovou hranicí, jíž pro možnost domáhat se vrácení majetku určily restituční předpisy.

11. Spornost tzv. Benešových dekretů, především dekretu o konfiskaci majetku Němců, Maďarů a osob, které zradily v období Protektorátu obec a Morava zájmy Československa, je opakovaně předmětem nejen odborných diskuzí. Těmito zákonnými opatřeními reagovalo exilové vedení ČSR v období druhé světové války a krátce po jejím skončení na historické události a především pak křivdy, jichž se nacistické Německo a jeho spojenci dopustili na našem národu. Dnešním pohledem je tehdy uplatněný princip kolektivní viny diskutabilní. Nicméně tyto události je třeba vnímat v kontextu tehdejší doby a pohledem událostí, které vydání dekretů předcházely. Ačkoliv se žalobce snaží svůj nárok postavit na tvrzení, že jeho předci, nebyli nacisty, naopak měli být aktivní v protifašistickém odboji, není toto jeho přesvědčení pro projednávanou věc nijak právně významné. Pomine-li soud, že i Benešovy dekrety obsahovaly výjimky z konfiskace pro osoby, které se aktivně zúčastnily boje za zachování celistvosti a osvobození ČSR (§ 1 odst. 2 dekretu č. 12/1945 Sb.), kdy předchůdci žalobce evidentně této možnosti nevyužili a opustili trvale území Československa, pak nelze přejít skutečnost, že ke konfiskaci majetku došlo nikoliv na základě rozhodnutí správního úřadu, ale přímo na základě dekretu prezidenta. Pokud byli příjmení osobami spadajícími pod ust. § 1 odst. 2 dekretu, pak bylo třeba, aby tento jejich status tehdy potvrdil na návrh rolnické komise příslušný správní úřad, jímž byl okresní národní výbor. Žalobce nic takového netvrdí a podle okolností lze usoudit, že příjmení se proti konfiskaci majetku neohradili. Z tohoto důvodu se soud v současné době nemůže zabývat otázkou oprávněnosti konfiskace, neboť jak uvedl Nejvyšší soud ČR např. ve svém rozhodnutí sp.zn. ze dne 28. 5. 2003,„ …soudu nepřísluší, aby posuzoval existenci konfiskačních důvodů a oprávněnost námitek proti konfiskaci.“.

12. Při změně poměrů ve společnosti po roce 1989 došlo rovněž k revizi konfiskačních či znárodňovacích opatření po roce 1945 resp. 1948. Vůle demokratického zákonodárství byla vtělena do restitučních předpisů, jejichž účelem bylo zmírnit především majetkové křivdy. Vůle státu k navracení majetku je však orámována datem datum, kdy došlo ke komunistickému státnímu převratu, jenž v důsledku znamenal násilnou kolektivizaci zemědělského a jiného nemovitého majetku. Období tomuto datu předcházející bylo z restitucí záměrně vypuštěno, nikoliv opomenuto, neboť revize poválečných Benešových dekretů je podle názoru většiny nepřípustná. Pokud tedy zákonodárce k vracení majetku, který byl konfiskován na základě dekretů prezidenta jméno, nepřistoupil, naopak se k vracení takového majetku vyjádřil negativně, nelze vůli státu k vrácení majetku prostřednictvím restitučních předpisů nahrazovat jiným postupem ani ji obcházet prostřednictvím obecných předpisů (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ČR, sp.zn. ze dne datum).

13. Žaloba na určení práva podle je nástrojem ochrany subjektivního práva před neoprávněnými zásahy. Jde o žalobu svou povahou preventivní. Především k této obraně je tedy požadována jistá kvalita žaloby na určení práva spočívající v tom, že musí být dán žalobcův naléhavý právní zájem na požadovaném určení, jež musí být vyvoláno stavem, který způsobuje, že právní stav žalobce k věci se stal nebo stává nejistým, je zpochybněn. Jakmile totiž bylo právo již porušeno, nemá preventivní ochrana postavení žalobce žádného smyslu, neboť jejím prostřednictvím již v zásadě nelze spory, které by o ně mohly v budoucnu vzniknout nebo jejichž vznik již bezprostředně hrozí, odvrátit. Ač je tedy možné provést změnu v zápisech vlastnických práv k nemovitostem na základě rozhodnutí o určovací žalobě, nelze bez dalšího pouze z tohoto faktu naléhavý právní zájem žalobce dovodit. To platí právě tam, kde právní vztahy žalobce resp. jeho předků k věci byly s jistými následky dotčeny před několika desítkami let, nikoliv dnes, a nestaly se nejistými nyní, nýbrž právě prostřednictvím žaloby na určení vlastnického práva a zpochybňováním aktů, na základě kterých právo žalobce zaniklo, je uváděno v nejistotu právo současných vlastníků věci. Určovací žaloba zde tedy není nástrojem prevence, nýbrž nástrojem, jímž mají být nahrazeny právní prostředky ochrany ve své době nevyužité nebo neúspěšné a zpochybněna zákonnost před téměř osmdesáti lety uskutečněných veřejnoprávních postupů; ve skutečnosti tedy nemíří k nastolení právní jistoty na straně žalobce, nýbrž k jejímu narušení na straně nynějšího vlastníka věci.

14. Tvrzení žalobce v projednávané věci, že příjmení byli antifašisty, podmínky konfiskace se na ně nevztahovaly a pokud jim byl odňat nemovitý majetek, tak jim byla způsobena majetková křivda, není pro věc nijak právně významné. Jak uvedl Ústavní soud (), tvrzení o vadách v konfiskačním řízení vydaného rozhodnutí samo o sobě není s to účinky konfiskace zpochybnit, neboť právním titulem přechodu vlastnického práva zde není tento správní akt, nýbrž dekret samotný. K formálnímu pozbytí vlastnického práva anonymizováno došlo před více než sedmdesáti lety a pokud se žalobce a jeho předci během této doby nedomáhali relevantním způsobem odstranění pochybností o zániku nebo přetrvání svého práva (o čemž existuje pochybnost), nelze žalobci nyní přiznat aktivní legitimaci v řízení o určení takového práva, neboť zde chybí právě ona naléhavost právního zájmu na požadovaném určení, a tedy ani ochranu zákonnou. Žaloba je zde totiž prostředkem k neakceptovatelnému rozšiřování restitučních titulů tam, kde vůle státu k navracení majetku byla deklarována jako záporná.

15. Žalobce shledával naléhavý právní názor ve smyslu ust. v tom, že rozhodnutí soudu, jímž by jeho žalobě vyhověl, je nezbytnou podmínkou pro obnovení dědického řízení a tedy navrácení pozemků jejich právoplatným majitelům. Soudem by měla být určena existence vlastnického vztahu anonymizováno k nemovitostem ke dni, kdy zemřel jméno příjmení s vidinou toho, že obnovenými dědickými řízení by se tohoto majetku dostalo postupně až žalobci, jako potomku anonymizováno.

16. příjmení z formálních důvodů soud žalobce resp. jeho právního zástupce při jednání dne datum poučil o nutnosti doplnění skutkových tvrzení, jimiž by žalobce dotvrdil naléhavý právní zájem. I přes poučení však ze strany žaloby k doplnění relevantních tvrzení nedošlo.

17. Soud proto neshledal, že by na požadovaném určení měl žalobce naléhavý právní zájem a to nejen s ohledem na výše uvedený ústavní výklad, ale rovněž z důvodu následujícího. Pojmovým znakem ochrany vlastnictví prostřednictvím určující žaloby je bezprostřední a aktuální ohrožení subjektivního práva navrhovatele. Ke sporným pozemkům však žalobce žádný právní vztah nemá a nikdy neměl, naopak vlastnické právo k těmto pozemkům svědčí jiným, jež by byli projednáním žaloby uvedeni do nejistoty v existujících vlastnických vztazích. Pokud tedy žalobce využívá, či přímo zneužívá procesního prostředku k tomu, aby bylo dosaženo obnovení zaniklého vlastnického práva zpochybněním skutečností, za nichž k zániku vlastnického práva došlo, nejsou na straně žalobce splněny podmínky pro projednání takové žaloby a tato nebyla soudem věcně projednána, když byla soudem posuzována toliko otázka existence naléhavého právního zájmu. Pakliže by soud žalobu věcně projednal, mohla by tím být, bez ohledu na výsledek sporu, dotčena práva žalovaných na spravedlivý proces (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR, sp.zn. ze dne datum).

18. Při neexistenci naléhavého právního zájmu na straně žalobce soud žalobu na určení zcela zamítl.

19. Soud se v projednávané věci zabýval toliko posouzením existence naléhavého právního zájmu, přičemž k důkazům provedl pouzey svědčící o tom, že žalobce je skutečně potomkem jméno a jméno příjmení. Jiné důkazy soud nepřipustil, neprováděl, neboť věcné projednání žaloby je nepřípustné. Soud rovněž s ohledem na nesplnění procesních podmínek pro věcné projednání žaloby upustil od případného odstranění hmotněprávních vad žaloby, kdy žalobce zřejmě uplatňoval (alespoň částečně) právo i k pozemkům, které původně ve vlastnictví anonymizováno nebyly. Ani případné odstranění takových vad návrhu by nemohlo pro žalobce přivodit příznivější postavení a na rozhodnutí ve věci by nemělo žádný vliv. Od takového formalismu proto bylo soudem upuštěno.

20. O náhradě nákladů soudního řízení bylo rozhodnuto postupem podle ust. , dle kterého platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

21. Prvému žalovanému je žalobce povinen zaplatit na náhradě nákladů soudního řízení částku ve výši částka sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní pomoci po částka (tarifní hodnota 50 000 dle § 7, § 9 odst. 4, písm. b) advokátního tarifu – převzetí věci, účast na jednání soudu) a dva režijní paušály po částka. Právní zástupce prvého žalovaného soudu nepředložil vyúčtování nákladů řízení s případným osvědčením plátce DPH a vyúčtováním cestovních či jiných hotových nákladů, proto soud přiznal prostou základní odměnu.

22. Druhému žalovanému je žalobce povinen zaplatit na náhradě nákladů soudního řízení částku ve výši částka, sestávající z 3 režijních paušálů po částka (vyjádření ve věci, příprava na jednání, účast na jednání soudu) s odkazem na ust. ve znění platném od datum, dle kterého platí, že účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Tímto zvláštním předpisem je vyhláška MS č. , podle které činí náhrada hotových výdajů částka za jeden úkon (ust. , ). Druhému žalovanému dále náleží náhrada cestovních výdajů za použití služebního vozidla ve výši částka (cesta z obec do obec a zpět anonymizováno km za částka + amortizace vozidla částka).

23. Náklady třetího žalovaného činí částku ve výši částka sestávající z odměny advokáta za 3 úkony právní pomoci po částka (přiznáno dle návrhu, kdy je požadována částka nižší než dle advokátního tarifu - převzetí věci, vyjádření ve věci, účast na jednání soudu), 3 režijní paušály po částka + 21% DPH. Náklady cestovného činí částka za cestu vlakem resp. autobusem z obec do obec a zpět a hotové náklady za ubytování v obec ve výši částka.

24. Čtvrtému žalovanému je žalobce povinen zaplatit na nákladech řízení částku ve výši částka a jsou tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní pomoci po částka (tarifní hodnota 50 000 dle § 7, § 9 odst. 4, písm. b) advokátního tarifu – převzetí věci, kvalifikované vyjádření, účast na jednání soudu), 2 režijními paušály po částka, cestovními náklady za jízdu z obec do obec a zpět ve výši částka, náhradou za promeškaný čas ve výši částka (částka za každou započatou půlhodinu) + 21% DPH.

25. Náklady páté žalované a šestého žalovaného činí částka a jsou při zastupování dvou osob tvořeny 6 úkony právní pomoci po částka (tarifní hodnota 50 000 dle § 7, § 9 odst. 4, písm. b) advokátního tarifu – převzetí věci, kvalifikované vyjádření, účast na jednání soudu), 9 režijních paušály po částka, cestovní náklady za cestu z obec do obec a zpět ve výši částka + 21% DPH, kdy odměna za zastupování dvou osob je snížena o 20% dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu.

26. Lhůty k zaplacení nákladů byly uloženy v souladu s ust. , přičemž u advokátem zastoupených žalovaných jsou náklady splatné k rukám jejich právního zástupce ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech.