Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
24 C 226/2020-87
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Kesslerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 46 020 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 341 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 26. 8. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 341 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 26. 8. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne datum domáhá po žalované zaplacení částky 46 020 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet ve 36 měsíčních splátkách po 2 659 Kč, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2019. Úvěruschopnost žalované byla posouzena na základě dokladů a informací získaných od žalované (doklady o příjmech, prohlášení), jakož i na základě registrů příjmení a NRKI. Na základě poskytnutých a ověřených informací tedy žalobkyně dospěla k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná. Žalovaná na poskytnutý úvěr do data zesplatnění uhradila dne datum částku 2 659 Kč. V důsledku porušení smlouvy vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč za prodlení o délce 30 dnů a ve výši 400 Kč za prodlení o délce 15 dnů. Jelikož se žalovaná se splátkou číslo dostala do prodlení delší jak 65 dnů, došlo ke dni datum v souladu se smlouvou k zesplatnění celého dlužného úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 37 310,59 Kč je žalovaná povinna uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru, neučiní-li tak, vzniká ji povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalovaná však i přes výzvu k úhradě dlužné částky neuhradila žalobkyni do dne podání žaloby ničeho dalšího.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání dne datum se nedostavila.
3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalované dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“)
4. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalovaná podepsala smlouvu o úvěru číslo resp. nabídku datum, a žalobkyně nabídku převzala téhož dne, akceptační doložka je pak z datum, celková výše úvěru činí 30 000 Kč, celková částka, kterou má žalovaná zaplatit je ve výši 95 724 Kč, jedná se o 36 splátek po 2 659 Kč s úrokovou sazbou 100,48 % ročně, smluvní pokuty jsou sjednány v článku 6 smlouvy. Dne datum žalovaná taktéž podepsala předsmluvní formulář, informace pro klienty a hodnocení klienta. Dle karty hodnocení klienta měla jednotlivá splátka činit částku 2 659 Kč, příjmy žalované byly uvedeny ve výši 14 000 Kč čistého, výdaje byly uvedeny ve výši 5 230 Kč – životní minimum 3 410 Kč, bydlení, nájemné a inkaso ve výši 1 820 Kč, rezerva ve výši 1 000 Kč, ostatní výdaje nebyly uvedeny, jako volné zdroje byla pak zjištěna částka 7 770 Kč. Žalovaná od datum do datum pracovala u společnosti právnická osoba na pracovní pozici servírka s čistým měsíčním příjmem za září 2019 ve výši 8 944 Kč a s průměrným čistým příjmem za červen až říjen 2019 ve výši 14 740 Kč, přičemž za červenec 2019 činil čistý příjem žalované částku 12 217 Kč a za září 2019 částku 8 944 Kč. Žalovaná byla dále dne datum prověřena v registru NRKI se skórem 507 a dne datum v registru příjmení. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o úvěru číslo předsmluvního formuláře, prohlášení klientů – informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, karty hodnocení klienta, pracovní smlouvy uzavřené mezi právnická osoba a žalovanou dne datum, potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu z datum a z datum, výplatních pásek za červenec a září 2019, záznamu z registru NRKI a záznamu z registru příjmení.
5. Žalobkyně jakožto nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru s oprávněním k činnosti od datum oznámila dne datum žalované schválení úvěru vč. splátkového kalendáře. Dne datum pak byla na účet žalované č. bankovní účet připsána částka 30 000 Kč, a to z účtu č. bankovní účet vedeného u právnická osoba Žalovaná byla vyzývána k zaplacení, následně jí bylo dne datum oznámeno zesplatnění úvěru a dne datum odeslána předžalobní upomínka. Uvedené skutečnosti soud zjistil z potvrzení ČNB z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, oznámení o schválení úvěru z datum, splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru vč. doručenky, výpisu z účtu žalobkyně, karty klienta z datum, výzvy k zaplacení z datum, datum, oznámení o zesplatnění úvěru z datum a předžalobní upomínky z datum vč. poštovního podacího archu.
6. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost žalované nebyla ze strany žalobkyně dostatečným způsobem prověřena. V posuzované věci je zřejmé, že žalovaná sice v době, kdy žádala o poskytnutí úvěru, byla zaměstnaná, avšak předložila pracovní smlouvu na dobu určitou, její příjem zjevně kolísal a i z výplatnic je zřejmé, že tento se pohyboval buďto pod 10 000 Kč, anebo ve výši 12 217 Kč. Pokud dostala potvrzení od zaměstnavatele o výši průměrného čistého příjmu za červen až říjen 2019 činícího 14 740 Kč, takového příjmu v měsících červenec a září 2019 zdaleka nedosáhla, jak plyne z doložených výplatních pásek. Potvrzení zaměstnavatele tak nekoresponduje s částkami, které žalovaná reálně obdržela. I přesto, že žalovaná doložila potvrzení zaměstnavatele datované datum, z nějž je patrno, že čistý měsíční příjem za září 2019 činil 8 944 Kč, jak ostatně doložila výplatní páskou, žalobkyně nabídku k uzavření smlouvy dne datum akceptovala s vědomím, že v kartě hodnocení klienta byl nadále uveden pravidelný čistý příjem klienta ve výši 14 000 Kč. Rovněž výdaje na bydlení ve výši 1 820 Kč, které žalobkyně uvedla v kartě hodnocení klienta, jsou zcela nereálné, a to zejména co se týče života nebo životních nákladů v obec. Je zjevné, že v kartě hodnocení klienta ani nejsou uvedeny skutečnosti, zda žalovaná bydlí sama nebo například s rodiči, zdali je zde nějaká další osoba v domácnosti, není zde zohledněna jakákoli doprava, nejsou uvedeny žádné další výdaje spojené s životem, zejména v obec. Je třeba podotknout, že v kartě hodnocení klienta je uvedeno, že inkaso nebylo doloženo, takže výdaje na bydlení zde nejsou žádným způsobem ze strany žalované dokládány. Soud má za to, že takovéto prověření úvěruschopnosti je zcela nedostatečné. V této souvislosti soud podotýká, že sice žalovaná byla prověřena v systému příjmení, v době, kdy žádala o úvěr, nicméně v systému NRKI došlo k jejímu prověření měsíc před žádostí o úvěr a z žádosti o poskytnutí úvěru je tedy zřejmé, že takovéto prověření je zcela nedostatečné a nevztahuje se k projednávané věci.
7. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Žalobkyně při uzavírání smlouvy disponovala neúplnými a rozporuplnými informacemi o majetkových poměrech žalované, neboť zejména tvrzená výše výdajů žalované nemůže odrážet realitu obvyklých nákladů v daném čase a místě, z čehož muselo být žalobkyni zřejmé, že při výši splátky 2 659 Kč nemůže být v reálných silách žalované poskytnutý úvěr řádně splácet. Věřitel je podle zákona povinen posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru však nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná, k této neplatnosti soud přihlédl bez návrhu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18S – ve světle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23“).
11. Soud pak má za prokázané, že žalobkyně dne datum poukázala na účet žalované č. bankovní účet částku 30 000 Kč, jak bylo zjištěno z výpisu z účtu. Žalovaná na poskytnuté peněžní prostředky uhradila pouze dne datum částku 2 659 Kč.
12. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Žalovaná od žalobkyně přijala bez právního důvodu částku 30 000 Kč a tuto je povinna vydat žalobkyni. Žalovaná tak učinila pouze zčásti, když dne datum uhradila žalobkyni částku 2 659 Kč. Soud proto žalobě výrokem I. ve zbytku bezdůvodného obohacení ve výši 27 341 Kč vyhověl. Nebyla-li platně uzavřena smlouva o úvěru, nebyl platně sjednán ani smluvní úrok či smluvní pokuty. Proto byla žaloba výrokem II. v této části zamítnuta.
14. Úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z. ve spojení ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byl žalobkyni přiznán až od datum, tedy ode dne následujícího po dni, kdy měla žalovaná bezprostředně plnit (datum) po doručení výzvy k plnění žalované právním zástupcem žalobkyně (datum), přičemž soud vycházel domněnky doby dojití (§ 573 o.z.), dle níž má soud za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla žalované třetí pracovní den po odeslání (datum).
15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, stejně tak i žalovaná, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
16. Lhůty k plnění byly stanoveny dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.