Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 347/2020-26

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovaný: celé jméno žalovaného, narozeného datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 9 200 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 500 Kč od 11.4.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 500 Kč od 11.4.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení bylo projednání žaloby žalobkyně o zaplacení částky 9 200 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru ve výši 17 700 Kč (skládající se z půjčené částky 10 000 Kč a kapitalizovaného úroku 7 700 Kč), podle které měl žalovaný splácet týdně 295 Kč. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru stal zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaný svůj dluh splácel nepravidelně, za celou dobu uhradil pouze částku 8 500 Kč. Splatnost pohledávky žalobkyně tak nastala ke dni 25.10.2018 a prodlení nastalo ke dni 24.5.2019. Žalobkyně ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy počátek od 23.5.2019. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, a také vyzvala žalovaného v předžalobní výzvě o zaplacení dlužné částky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. .

4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, soud z listin označených žalobkyní k důkazům zjistil následující skutečnosti: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum a smluvních podmínek soud zjistil, že žalobkyně půjčila žalovanému částku 10 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 700 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 295 Kč. V případě zmíněného poplatku pak žalobkyně v žalobě uvedla, že jde o kapitalizovaný úrok, z čehož vyplývá, že úrok činil 66 % ročně ze zapůjčené částky, což odpovídá i údaji ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dluhu z označené smlouvy ve lhůtě 7 dnů, přičemž tato předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 2.4.2020 doporučeně. Z evidenční karty klienta, pak bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájemním bytě, je zaměstnán na plný pracovní úvazek s příjmem 21 380 Kč, za nájem vynakládá měsíčně částku 2 500 Kč a za energie 800 Kč. Dále má výdaje na domácnost ve výši 2 300 Kč a splácí další dva úvěry ve výši 1 300 Kč měsíčně a 2 600 Kč měsíčně, které byly sjednány dne datum ve výši 18 186 Kč a dne datum ve výši 36 372 Kč. Ověřovanými doklady pak byla pracovní smlouva, výpisy z bankovního účtu a doklady SIPO. Z platební historie bylo zjištěno, že žalovaný svůj dluh platil zcela nepravidelně, když fakticky na něj uhradil pouze 8 500 Kč. Z předložených dokladů pak nebylo možné zjistit, zda má žalovaný nějakou vyživovací povinnost, dále pak žalovaný deklarované výdaje na domácnost ve výši 2 300 Kč zcela nemohou odpovídat realitě, když v této částce by mělo být zahrnuto, jak to kolik žalovaný měsíčně vydá za dopravu do zaměstnání, stravné, hygienické prostředky, náklady na údržbu auta, které dle údajů v evidenční kartě vlastní, výdajů na povinné ručení za toto auto, a je evidentní, že tyto náklady jsou zcela podhodnoceny. Rovněž je rizikovým faktorem už to, že žalovaný si ve velmi krátké době od tohoto úvěru vypůjčil v listopadu 2017 částku 18 186 Kč a v únoru 2018 částku 36 372 Kč (tj. cca 1 měsíc před vypůjčením další částky ve výši 10 000 Kč podle projednávané úvěrové smlouvy). Žalovaný tak ani ne v posledním půl roce vyvíjel značně rizikové chování ve vztahu k finančním záležitostem. Uvedené skutečnosti pak nebyly žalobkyní jako poskytovatelem úvěru dostatečně vyhodnoceny, neboť kdyby se tak stalo, úvěr by žalovanému poskytnut být nemohl.

5. Podle , 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Je tak nutno údaje, které žalovaný jako dlužník věřiteli poskytl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně v tomto konkrétním případě vyhodnotit zcela rizikové chování žalovaného před žádostí o tento úvěr (datum), když v krátké době před touto žádostí obdržel dne datum úvěr ve výši 18 186 Kč a datum 36 372 Kč. Je zřejmé, že rizikové chování žalovaného dále pokračovalo v žádosti vůči žalobkyni o poskytnutí dalšího úvěru, když žalobkyně měla přinejmenším prověřit, zda žalovaný řádně splácí dva předchozí úvěry, zda tímto třetím úvěrem nehodlá pokrýt své dřívější závazky apod.. Tím, že žalobkyně si všechny tvrzené údaje získané od žalovaného neověřila, porušila žalobkyně ust. § 86 cit. zákona, když s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr. Je zřejmé nade vší pochybnost, že žalobkyně se řádně nezabývala úvěruschopností žalovaného, z tohoto důvodu je nutno smlouvu o úvěru hodnotit jako absolutně neplatnou v souladu s ust. , 2 zákona o spotřebitelském úvěru z. č.

11. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nebylo sporné, že žalobkyně žalovanému poskytla a žalovaný od žalobkyně přijal částku 10 000 Kč, čímž žalovanému v souvislosti s uvedeným vznikla povinnost tuto částku vrátit žalobkyni. Tuto svoji povinnost žalovaný splnil dle tvrzení žalobkyně a listinných důkazů jen částečně, když zaplatil částku 8 500 Kč. Žalovaný pak ani k výzvě žalobkyně a ani po doručení žaloby ničeho na svůj dluh neuhradil. Od 11.4.2020 je tak žalovaný v prodlení se zaplacením částky 1 500 Kč. Co do úroku z prodlení z této částky uplatněného, má nárok žalobkyně oporu v ust. , dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v  . Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 9,75 %, soud je tak v tomto sporném řízení vázán žalobním návrhem, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení v této výši. Lhůta k plnění vychází z ust.

12. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl.

13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. , podle něhož procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný. Soud by tak žalovanému jako procesně úspěšnějšímu účastníku řízení, náhradu nákladů řízení v poměrné výši přiznal. Žalovaný však žádnou náhradu nákladů řízení po žalobkyni neuplatňoval, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné, když předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží ( )

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.