Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

108 C 32/2021-30

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 15.850 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8.450 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 840 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7.400 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.259,99 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1.550 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8.450 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 840 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7.400 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.259,99 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1.550 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15.850 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 11. 2017 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) a žalovanou. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15.850 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny 10.000 Kč, ke které přirostl úrok do dne zesplatnění úvěru ve výši 244,85 Kč, částky 2.000 Kč jako administrativního poplatku, částky 3.605,15 Kč jako poplatku za hotovostní inkaso splátek. anonymizováno žalobkyně požadovala úhradu kapitalizovaných úroků ve výši 2.259,99 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 840 Kč, úroků ve výši 23,72% ročně z dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení. Na své závazky žalovaná uhradila toliko částku 1.550 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 1.155,15 Kč na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a ve výši 394,85 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Dne 10. 11. 2017 byla mazi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 10.000 Kč (viz. smlouva o spotřebitelském úvěru). Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 58 týdenních splátkách. Sjednaná úroková sazba činila 23,72 % ročně. Dále byl mezi účastníky sjednán administrativní poplatek ve výši 20 % z výše úvěru a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 17.400 Kč. Z Karty zákazníka a žádosti o půjčku bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání uvedla, že bydlí v nájemním bytě, kdy na stávající adrese žije od července 2017 Náklady na bydlení uvedla ve výši 3.600 Kč. Současně uvedla, že od července 2017 je zaměstnána s příjmem 12.000 Kč měsíčně. Osobní výdaje potvrdila ve výši 4.000 Kč měsíčně. K těmto tvrzením doložila pracovní smlouvu. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované, která uvedl, že bydlí v pronájmu, je svobodná a nemá vyživovací povinnost. Z oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek pak bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.

4. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zákonných úroků z prodlení.

5. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 10.000 Kč, když tuto částku převzala v hotovosti při podpisu smlouvy.

6. Podle ust. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

7. Podle ust. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Z uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. ).

9. Ohledně splnění povinnosti dle ust. žalobkyně odkázala na informace sdělené jí žalovanou, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela. Dále pak vyšla z předložené pracovní smlouvy. Žalobkyně však při posouzení úvěruschopnosti a hodnocení zejména výdajové stránky žalovaného vycházela pouze z ústních informací žalované. Předestřené informace nijak neověřovala. Zejména nebyly nijak ověřeny příjmy dle předložené pracovní smlouvy, tedy zda skutečně byla v posuzovaném období mzda dle pracovní smlouvy vyplácena a nedošlo k ukončení pracovní smlouvy. Tvrzené výdaje na bydlení ani jejich výše nebyla právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny vůbec. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované nevyžádala nájemní smlouvu či jiný dokad o výši hrazeného nájemného, nepožadovala ani doložení výše plateb za spotřebu energií v bytě a dalších plateb souvisejících s nájmem bytu. Částka výdajů na bydlení ve výši 3.600 Kč měsíčně se soudu jeví jako nereálná při vývoji cen nájmů městě Brně. Pokud pak žalovaná jako další měsíční výdaje (včetně výdajů na jídlo, oblečení, dopravu, atp.) uváděla částku 4.000 Kč, jde o další údaj, který si žalovaná nijak neověřila. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené majetkové poměry žalované, její reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. A vůbec se nezabývala výdaji žalované, byť je zcela zřejmé, že pro svůj život musí měsíčně nějaké částky vynaložit. Žalobkyně jako profesionál jistě nemohla přehlédnout, že naprostou většinu tvrzení žalovaná ani nijak nedoložila a právní předchůdkyně žalobkyně některá tvrzení ani doložit nepožadovala (viz. nájemní smlouvu a výdaje s užíváním bytu, výdaje na dopravu či výpisy z účtu žalované). Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu ze zaměstnání (kterou jedinou právní předchůdkyně žalobkyně ve skutečnosti v projednávané věci ověřovala, byť zcela omezeně), takže jistě nepostačuje ověření příjmu ze zaměstnání, ale celou řadou dalších faktorů, mj. též tím, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, otázkou životního stylu dlužníka, výší jeho reálných výdajů. Pokud žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupovala tak, že žalované částku 10.000 Kč dne 10. 11. 2017 půjčila, počínala si zcela lehkomyslně a musela si být vědoma vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. Rezignací na ověřování úvěruschopnosti žalované navíc žalobkyně porušila svou povinnost uloženou jí ustanovením a 2 , o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. . Ohledně pravdivosti poskytnutých údajů žalovanou, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , v němž je naopak zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, v opačném případě se dopouští správního deliktu).

10. Navíc z provedeného dokazování vyplynulo, že veškeré úkony směřující k poskytnutí úvěru byly činěny v jeden den, tedy 10. 11. 2017 kdy byl žalovanou podán návrh smlouvy o úvěru, byly jí poskytnuty informace k úvěru a proběhlo hodnocení klienta (tzv. scoring) a tentýž den byla uzavřena smlouva o úvěru. Z toho je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně veškeré úkony k uzavření smlouvy činila ve velmi omezeném časovém prostoru a ani fakticky nemohla stihnout ověřit si informace o úvěruschopnosti dlužníka. Soud uzavírá, že počíná-li si žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky (řečeno s určitou mírou nadsázky, za daných okolností má smlouva spíše než smlouva o úvěru charakter smlouvy velmi odvážné). Jestliže by si právní předchůdkyně žalobkyně již při uzavření smlouvy byla vědoma vysoké pravděpodobnosti neplnění řádně a včas ze strany žalované, a snad i počítala již od počátku s uplatněním sankcí za pozdní placení, pak by takovému postupu právní předchůdkyně žalobkyně navíc nebylo lze přiznat ochranu z důvodů uvedených v ustanovení o. z. Dle ust. o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost dle ust. cit. zákona nesplnila. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky dne 10. 11. 2017 je neplatná. Žalobkyni tak nevzniklo a nelze jí přiznat právo na zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty či jiných finančních planění ze smlouvy. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně předala žalované částku 10.000 Kč je žalovaná tuto částku povinna žalobkyni vrátit z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

11. Podle ust. § 2991 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Žalobkyně tak má právo dle ust. § 2993 obč. zák požadovat po žalované vrácení částky 10.000 Kč, kterou žalovanému plnila, aniž by tu byl platný závazek. Žalovaná je pak povinna vrátit žalobkyni tuto částku, když dle ust. § 2991 obč. zák. se na úkor žalobkyně obohatila bez spravedlivého důvodu, neboť přijal plnění bez právního důvodu. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě částky 8.450 Kč žalobkyni, neboť žalobkyně potvrdil, že žalovaná před podáním žaloby uhradila částku 1.550 Kč. Vzhledem k posouzení úvěrové smlouvy jako neplatné, nemohla tato uhrazená částka být započtena na sjednaný úrok či poplatek za hotovostní inkaso splátek.

13. Soud přiznal žalobkyni i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák. v zákonné výši, neboť žalovaná byla povinen vrátit žalobkyni poskytnutou částku 10.000 Kč, pokud tak neučinila, dostal se do prodlení a žalobkyně má právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení až od data 30. 11. 2019, kdy tedy požadovala méně, než kolik činil její nárok, proto soud žalobě v tomto ohledu vyhověl.

14. Vzhledem k právnímu posouzení věci, pak soud ve zbývajících požadovaných částkách žalobu zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a nárok žalobkyně na úhradu poplatků za administrativní činnost a za smluvené úroky, které měly být předmětnou smlouvou sjednány, je z tohoto důvodu zcela neoprávněný.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná (ohledně požadavku na úhradu jistiny ve výši 7.400 Kč, smluveného úroku ve výši 2.259,99 Kč). Žalovaná by tak oproti žalobkyni měla právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však žádné náklady v tomto řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.