Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
20 C 218/2020-20
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Mandátovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa
o zaplacení 2 000 Kč
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 2 000 Kč se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobce je povinen doplatit na soudním poplatku 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 2 000 Kč se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobce je povinen doplatit na soudním poplatku 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 2 000 Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty pro nesplnění jeho povinnosti vrátit právnímu předchůdci žalobce, a to společnosti právnická osoba zařízení, konkrétně právnická osoba anonymizována čtyři slova * (číslo), jež převzal dne 2. 4. 2015, a to na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne 1. 4. 2015.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Městský soud v Brně provedl důkaz smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, zakázkovým listem ze dne 2. 4. 2015, výzvou k úhradě dlužné částky a vrácení zařízení ze dne 7. 12. 2016, smlouvou o postoupení souboru pohledávek - skupina 4 ze dne 31. 1. 2019 včetně oznámení o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2019 a potvrzením o úhradě ceny ze dne 5. 2. 2019, odstoupením od smlouvy a výzvou k úhradě nedoplatku ze dne 20. 1. 2017 a předžalobní upomínkou ze dne 1. 6. 2020, ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 1. 4. 2015 uzavřel právní předchůdce žalobce s žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky žalobce. V rámci smlouvy byl mezi společností právnická osoba a žalovaným sjednán rovněž pronájem přijímacího zřízení, a to konkrétně právnická osoba anonymizována čtyři slova * (číslo), kdy převzetí zařízení stvrdil žalovaný podpisem na zakázkovém listě ze dne 2. 4. 2015. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně nehradil vyúčtování za služby, odstoupil poskytoval těchto služeb ke dni 20. 12. 2016 od všech smluv o poskytování služeb elektronických komunikací, jež byly mezi účastníky uzavřeny a současně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 5 245,11 Kč. V neposlední řadě byl i žalovaný vyzván k vrácení zařízení s upozorněním na možnost naúčtování smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč. Dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena ani na základě výzvy k úhradě dlužné částky a vrácení zařízení či předexekuční, eventuelně předžalobní výzvy. Dle článku 7.4 všeobecných obchodních podmínek byl žalovaný povinen nepoškozené a funkční zařízení vrátit do 7 dnů od ukončení smlouvy, a to na jakémkoliv kontaktním místě společnosti právnická osoba či jeho zasláním na adresu distribučního skladu společnosti právnická osoba Pro případ nevrácení poskytnutého zařízení si ve smlouvě účastníci sjednali povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč dle ceníku společnosti právnická osoba
Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci, a to smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne 31. 1. 2019, o čemž byl žalovaný seznámen, a to podáním ze dne 18. 3. 2019.
Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, neboť v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 občanského zákoníku dne 1. 4. 2015 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo na základě které bylo žalovanému poskytnuto do nájmu zařízení shora označené. Žalovaný se ve smlouvě zavázal za poskytnuté služby hradit poplatky ve smyslu ust. § 2201 a následující o.z. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník poskytovatele. Žalovaný porušil povinnost vyplývající z uzavřené smlouvy, a to tím, že řádně a včas nehradil vyúčtování za služby poskytované právním předchůdcem žalobce, který ke dni 20. 12. 2016 od všech uzavřených smluv odstoupil. Následně byla pohledávka postoupena žalobci, který je ve věci aktivně věcně legitimován. Účastníky uzavřenou smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací je třeba dle její povahy považovat za smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ust. § 1810 a následující o.z. Ujednání o smluvní pokutě, obsažené pouze ve všeobecných podmínkách a nikoliv ve smlouvě samotné, považuje soud za neplatné a má zato, že formulace bodu f) v předtištěném formuláři není možné považovat za přímé ujednání o smluvní pokutě, neboť výše smluvní pokuty je stanovena pouze s odkazem na ceník. Opětovně tedy je odkazováno na listin u, se kterou se žalovaný neměl možnost seznámit před podpisem smlouvy. Není možné ani přehlédnout skutečnost, že daný bod je sepsán takovou velikostí písma, která tvoří významnou překážku seznámení se s obsahem tohoto bodu, a to ať již z důvodu nečitelnosti či z důvodu snadného přehlédnutí.
Soud je názoru, že ujednání ohledně smluvní pokuty, obsažené ve všeobecných obchodních podmínkách a ceníku je totiž ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013 (o jehož použitelnosti i v rámci projednávané věci neměl soud pochyb) v rozporu s ochranou spotřebitele a jako takové je neplatné. Dle uvedeného nálezu v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na nichž spotřebitel připojí svůj podpis). Jakýkoliv jiný postup je tak v rozporu se zásadou poctivosti. V praxi se tato zásada projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvlášť jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný např. smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmí být nevýrazně menší než okolní text, nesmí být umístěn v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách narozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického či vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem zaznamenané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíš uniknou (např. ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovémuto jednání nelze přiznat právní ochranu. Lze tak uzavřít, že takovéto jednání o smluvní pokutě je neplatné pro rozpor se zákonem ve smyslu ust. § 588 občanského zákoníku a soud tak nárok žalobce, jež učinil předmětem tohoto sporu, neshledal po právu.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. , kdy úspěšnému žalovanému přísluší náhrada účelně vynaložených nákladů tohoto řízení, jelikož tomuto dosud žádné náklady v řízení nevznikly, soud mu tak ničeho nepřiznal.
S ohledem na výši předmětu tohoto sporu podléhá odůvodnění tohoto rozhodnutí ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.
Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř. , soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.
Soud ve výroku III. stanovil povinnost žalobci uhradit doplatek na soudním poplatku, když podle položky 2 odst. 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb. , soud nevydal elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, a proto soud doměřil žalobci soudní poplatek ve výši 600 Kč, jež odpovídá doměření soudního poplatku do položky 1 Sazebníku poplatků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem na výkon soudního rozhodnutí nebo exekucí.