Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 36/2021-19

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Starou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa, obec

o zaplacení 43 891 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 970,02 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 970,02 Kč od 22. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 16 920,98 Kč, úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 39 046,10 Kč od 22. 12. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 076,08 Kč od 22. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 400,37 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 970,02 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 970,02 Kč od 22. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 16 920,98 Kč, úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 39 046,10 Kč od 22. 12. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 076,08 Kč od 22. 12. 2019 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 400,37 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 43 891 Kč spolu s příslušenstvím s tím, že účastníci mezi sebou uzavřeli dne 7. 6. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru na úvěrovém účtu č. bankovní účet, na jejímž podkladě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se v ní zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5,0 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. splátkou v částce 2 500 Kč, jež byla splatná vždy 17. den v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 16,90 % p.a. Žalovaná opakovaným čerpáním již splacené jistiny vyčerpala celkem 64 504 Kč, ale splátky řádně a včas nehradila. Celkem žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr částku 37 533,98 Kč. Poněvadž žalovaná ani po opakovaných výzvách dlužnou částku nezaplatila, prohlásila žalobkyně v souladu se smlouvou dluh ke dni 21. 12. 2019 za splatný a žalované tuto skutečnost písemně oznámila. Po zesplatnění žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalovaná byla žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou k plnění před podáním žaloby, přesto však nebyla dlužná částka uhrazena. Žalobkyně má za to, že jí vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která sestává z jistiny ve výši 39 046,10 Kč, běžného úroku ve výši 2 636,90 Kč, úroku z prodlení ve výši 107,78 Kč a poplatků ve výši 2 100 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 39 046,10 Kč od 22. 12. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 39 046,10 Kč od 22. 12. 2019 do zaplacení.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že vycházela především z údajů uváděných žalovanou v předchozí úvěrové žádosti o výši příjmu ve výši 21 000 Kč. Dále žalobkyně vycházela z dat CCB a interních systémů, kde zjistila, že žalovaná splácí jiný úvěr splátkami ve výši 7 774 Kč. Žalovaná neuvedla žádné další výdaje. Žalobkyně tak stanovila výdaje žalované dle svého ekonomického modelu, který vychází z dat ČSÚ. Takto stanovené výdaje činily 7 965 Kč.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, proti žalobě proto ničeho nenamítala. K jednání soudu dne 13. 4. 2021 se bez omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl bez její přítomnosti.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru – anonymizována tři slova soud zjistil, že byla mezi účastníky uzavřena dne 7. 6. 2018 a na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit a zaplatit úroky z úvěru ve výši 16,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč.

5. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 19. 11. 2019 adresované žalované soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovanou, že na jejím úvěru je dluh po splatnosti, vyzvala ji k úhradě tohoto dluhu do 21. 12. 2019 a poučila ji o svém právu požadovat okamžité splacení celého úvěru, jestliže nedojde k uhrazení uvedené dlužné částky do stanoveného termínu.

6. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 21. 12. 2019 soud zjistil, že s ohledem na to, že nedošlo k uhrazení pohledávky žalovanou ve stanoveném termínu, rozhodla žalobkyně na základě předchozí upomínky, že celá její zbývající částka je ode dne 21. 12. 2019 splatná, a že ke dni 21. 12. 2019 žalovaná dluží celkovou částku 43 891 Kč.

7. Z transakční historie úvěru má soud za prokázané, že dne 7. 6. 2018 došlo k čerpání úvěru ve výši 50 000 Kč ve prospěch účtu č. bankovní účet, dne 21. 9. 2018 k čerpání úvěru ve výši 5 535 Kč, dne 1. 11. 2018 ve výši 1 835 Kč, dne 19. 11. 2018 ve výši 1 785 Kč, dne 27. 12. 2018 ve výši 1 796 Kč, dne 17. 1. 2019 ve výši 1 781 Kč a dne 18. 2. 2019 ve výši 1 772 Kč, a že zachycuje též jednotlivá zaúčtování splátek od žalované, jakož i zúčtování řádných úroků a úroků z prodlení. Celkem tedy žalovaná vyčerpala částku 64 504 Kč a veškeré splátky žalované na úvěr představují částku 37 533,98 Kč.

8. Ze souhrnných info z CCB soud zjistil, že žalovaná splácí jiný úvěr splátkami ve výši 7 774 Kč měsíčně. Z úplných výpisů z osobního účtu č. bankovní účet soud mj. zjistil čerpání úvěru žalovanou ve výši 50 000 Kč dne 7. 6. 2018.

9. Podle , (dále jen „ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle , zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle rozsudku SD anonymizováno ve věci anonymizováno C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

13. Podle , 2 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v  . a ZsÚ pak optikou rozsudku SD EU ve věci anonymizováno C -679/18 sankcionuje neschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( ). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

19. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

20. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

21. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).

22. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované nesplnila. Žalobkyně si od žalované nevyžádala informace o jejím příjmu, vycházela z příjmu ve výši 21 000 Kč uvedeného žalovanou v předchozí úvěrové žádosti. Podstatné výdaje žalované nebyly blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Obezřetnost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k tomu, že žalovaná neuvedla žádné výdaje, pouze z výpisu z aplikace CCB žalobkyně zjistila jiný úvěr žalované s měsíční splátkou ve výši 7 774 Kč. Žalobkyně stanovila dle svého interního ekonomického modelu životní výdaje žalované na částku 7 965 Kč měsíčně, což je částka naprosto iracionální a nedostatečná na její veškeré měsíční výdaje (bydlení, jídlo, energie, drogerie, doprava, ošacení, volnočasové aktivity). Stanovení takové částky životních výdajů se tak dá považovat za zjevně účelové s cílem formálně vykázat úvěruschopnost žalované, aniž by však byla patrna snaha o zjištění a posouzení její reálné životní situace.

23. Smlouva o úvěru je tak s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Žalobkyně však poskytla žalované peněžní prostředky, které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 26 970,02 Kč (vyplacená jistina ve výši 64 504 Kč mínus částka 37 533,98 Kč zaplacená žalovanou), žalobkyni také vrátit, co do této částky bylo žalobě vyhověno. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatila, úrok z prodlení podle a ve spojení s , a to od 22. 12. 2019 do zaplacení ( a ).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400,37 Kč, přičemž tato částka představuje 22,80 % z jejich celkové výše 1 756 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 61,40 % a úspěchu žalované v rozsahu 38,60 %). Tyto náklady tvoří soudní poplatek zaplacený dle položky 2 písm. c) sazebníku soudních poplatků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Praze.

Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí.