Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 118/2021-57
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 14 920 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 750 Kč a úrok z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 27. 2. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 750 Kč a úrok z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 27. 2. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 920 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 20. 11. 2014 poskytla její právní předchůdkyně (právnická osoba) žalovanému zápůjčku 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu vrátit a zaplatit částku úrok, administrativní poplatek, poplatek za hotovostní inkaso a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění. Žalovaný uhradil 6 250 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že při uzavírání smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného tak, že žalovaný byl dotazován na své poměry a byly prověřeny doklady uvedené v kartě zákazníka, zejména výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že nedisponuje jiným dokumentem o ověřování úvěruschopnosti než zákaznickou kartou.
2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění:
4. Ze smlouvy ze dne 20. 11. 2014 soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti předána částka 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 21 170 Kč v 58 týdenních splátkách. Ve smlouvě nebyly uvedeny žádné údaje týkající se úvěruschopnosti žalovaného. Ve smluvních podmínkách ke smlouvě přiložených bylo v čl. 7 prohlášení spotřebitele, že úvěrujícímu poskytl všechny potřebné údaje pro posouzení úvěruschopnosti.
5. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 2. 2021 sodu zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě žalované částky. Z podacího lístku vyplývá, že výzva byla podána na poštu dne 23. 2. 2021.
6. Z karty zákazníka ze dne 20. 11. 2014 soud zjistil, že je v kartě mj. uvedeno, že žalovaný je živnostník (OSVČ). Zároveň byl vyplněn údaj o zaměstnavateli. Zároveň byla v kolonce„ dokumenty k ověření“ zaškrtnuta položka pracovní smlouva/ŽL. Nebyl uveden ani zaškrtnut žádný jiný údaj o zjišťování výše příjmu.
7. Z učiněných zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
8. Žalovanému byla předána částka v hotovosti tak, jak je tvrzeno v žalobě. Žalovaný se rovněž zavázal tuto částku vrátit a zaplatit poplatky, jak bylo tvrzeno v žalobě. Co se týče postupu při ověřování úvěruschopnosti, tak ze zákaznické karty nevyplývá, že by byla ověřena výše příjmů žalovaného. Není totiž zřejmé, zda je žalovaný živnostník či nikoli, když bylo zaškrtnuto, že je žalovaný OSVČ a zároveň byl vyplněn údaj o zaměstnavateli – není tedy ani jasné, z čeho byla zjištěna výše příjmu uvedená v kartě (ze živnostenského listu tato informace nevyplývá a nadto není ani nutnou náležitostí pracovní smlouvy, přitom jiný údaj o zjišťování výše příjmu nebyl uveden). Z ničeho nevyplývá, že by žalovaný zaplatil víc než 6 250 Kč.
9. Po právní stránce soud věc posuzoval jako zápůjčku podle § 2390 n. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ OZ“) a zároveň jako spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“).
10. Podle § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
11. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ platí, že při zápůjčce peněžité lze ujednat úroky.
12. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. platilo, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
13. Dle právní úpravy účinné do 30. 11. 2016 soud přezkoumává posouzení úvěruschopnosti (tedy otázku platnosti či absolutní neplatnosti smlouvy) z úřední povinnosti.
14. Jak bylo shora uvedeno v závěru o skutkovém stavu, věřitelem nebyla řádně prověřována výše příjmu žalovaného. Ohledně tohoto údaje se tedy věřitel zcela spolehl na pouhé prohlášení žalovaného.
15. Rozhodovací praxe přitom dovodila, že povinnosti posoudit úvěruschopnost věřitel nedostojí,„ vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech …dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele“ (Rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Jinými slovy„ věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39).
16. Za této situace tedy právní předchůdkyně žalobkyně nemohla s odbornou péčí dojít k závěru, že je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, neboť příjem neměla doložen, přičemž otázka příjmu je naprosto nezbytná pro posouzení úvěruschopnosti. Zároveň byla odborná péče věřitele zpochybněna i rozpornými údaji ohledně povahy výdělečné činnosti žalovaného (pracovní poměr x živnostenské podnikání).
17. Smlouva tedy byla uzavřena v rozporu s § 9 odst. 1 z. s. ú. a je proto neplatná pro rozpor se zákonem za současného zjevného rozporu s veřejným pořádkem (§ 580 a § 588 OZ ).
18. Platil-li žalovaný jakékoli úhrady, nemohly být započteny na žádné jiné plnění než na částku odpovídající poskytnuté jistině (12 000 Kč), na kterou jako jedinou měla žalobkyně v důsledku neplatnosti smlouvy nárok, a to podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a n. OZ ). Žalovaný měl vrátit 12 000 Kč, vrátil jen 6 250 Kč, zbývá mu proto uhradit 5 750 Kč.
19. Vzhledem k tomu, že smlouva byla neplatná, absentovalo i ujednání stran o tom, kdy má dojít k plnění – vrácení částky 12 000 Kč. V takovém případě nastoupila zákonná úprava § 1958 odst. 2 OZ , dle které platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
20. V řízení byla prokázána výzva k plnění ze dne 22. 2. 2021 (v rámci předžalobní výzvy), odeslaná 23. 2. 2021. Po přičtení tří dnů dle úpravy domněnky doby dojití zakotvené v § 573 OZ má soud za to, že tato výzva došla 26. 2. 2019. Žalovaný je proto v prodlení s úhradou zbývající části„ jistiny“ od 27. 2. 2021. Od tohoto data je proto žalovaný povinen plnit podle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. úroky z prodlení.
21. Soud proto žalobkyni přiznal částku 5 750 Kč a úrok z prodlení z této částky od 27. 2. 2020, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.
22. Převážně úspěšný žalovaný by měl vůči žalobkyni podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný však žádné náklady nevynaložil, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.