Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 115/2021-57
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem JUDr. Ivo Mikolajkem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 24 100 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč a úrok z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 27. 2. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč a úrok z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 27. 2. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 24 100 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 3. 4. 2014 poskytla její právní předchůdkyně (právnická osoba) žalované zápůjčku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala jistinu vrátit a zaplatit částku úrok, administrativní poplatek, poplatek za hotovostní inkaso a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění. Žalovaná uhradila 2 000 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že při uzavírání smlouvy prověřila úvěruschopnost žalované tak, že žalovaná byla dotazována na své poměry a byly prověřeny doklady uvedené v kartě zákazníka, zejména výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že nedisponuje jiným dokumentem o ověřování úvěruschopnosti než zákaznickou kartou.
2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila.
3. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění:
4. Ze smlouvy o půjčce ze dne 3. 4. 2015 soud zjistil, že žalované byla v hotovosti předána částka 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkem 26 100 Kč v 58 týdenních splátkách. Ve smlouvě nebyly uvedeny žádné údaje týkající se úvěruschopnosti žalované. Ve smluvních podmínkách ke smlouvě přiložených bylo v čl. 7 prohlášení spotřebitele, že úvěrujícímu poskytl všechny potřebné údaje pro posouzení úvěruschopnosti.
5. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 2. 2021 sodu zjistil, že žalovaná byla vyzván k úhradě žalované částky. Z podacího lístku vyplývá, že výzva byla podána na poštu dne 23. 2. 2021.
6. Z karty zákazníka ze dne 3. 4. 2015 soud zjistil, že bylo zaškrtnuto, že žalovaná je nájemník, zároveň nebyla předložena nájemní smlouva ani jiný doklad k ověření tohoto údaje. V kartě byla uvedena výše nájemného 4 500 Kč a výdaje domácnosti 5 500 Kč. Žalovaná má dvě nezaopatřené děti rok narození 2008 a 2010. Příjmy domácnosti dle karty tvoří toliko státní podpora 16 545 Kč. Ověřovány byly ústřižky o mateřské dovolené a sirotčí důchod a SIPO.
7. Z učiněných zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
8. Žalované byla předána částky v hotovosti tak, jak je tvrzeno v žalobě. Žalovaná se rovněž zavázala tuto částku vrátit a zaplatit poplatky, jak bylo tvrzeno v žalobě. Co se týče postupu při ověřování úvěruschopnosti, tak ze zákaznické karty vyplývá, že nebyla ověřena výše nájemného (bylo zaškrtnuto, že žalovaná je nájemník, zároveň nebyla předložena nájemní smlouva ani jiný doklad způsobilý k ověření tohoto údaje). Žalovaná byla v době uzavření smlouvy matka samoživitelka, což vyplývá z toho, že jediný příjem domácnosti tvořila státní podpora – platba na rodičovské dovolené a sirotčí důchod. Kromě SIPO nebyly ověřovány výdaje domácnosti.
9. Po právní stránce soud věc posuzoval jako zápůjčku podle § 2390 n. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ OZ“) a zároveň jako spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“).
10. Podle § 2390 OZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
11. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ platí, že při zápůjčce peněžité lze ujednat úroky.
12. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. platilo, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
13. Dle právní úpravy účinné do 30. 11. 2016 soud přezkoumává posouzení úvěruschopnosti (tedy otázku platnosti či absolutní neplatnosti smlouvy) z úřední povinnosti.
14. Jak bylo shora uvedeno v závěru o skutkovém stavu, věřitelem nebyla nijak prověřována výše nájemného. Ohledně tohoto údaje se tedy věřitel zcela spolehl na pouhé prohlášení žalované.
15. Rozhodovací praxe přitom dovodila, že povinnosti posoudit úvěruschopnost věřitel nedostojí,„ vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech …dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele“ (Rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Jinými slovy„ věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39).
16. Za této situace tedy právní předchůdkyně žalobkyně nemohla s odbornou péčí dojít k závěru, že je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, neboť nájemné neměla nijak doloženo, přičemž je obecně známo, že nájemné může tvořit podstatnou část. Zároveň byla odborná péče věřitele zpochybněna i v podstatě neověřenými údaji ohledně výdajů domácnosti žalované (přičemž u rodiny o jednom dospělém a dětmi ve věku 7 a 5 let lez rozhodně předpokládat, že tyto údaje budou nemalé).
17. Smlouva tedy byla uzavřena v rozporu s § 9 odst. 1 z. s. ú. a je proto neplatná pro rozpor se zákonem za současného zjevného rozporu s veřejným pořádkem (§ 580 a § 588 OZ ).
18. Platila-li žalovaná jakékoli úhrady, nemohly být započteny na žádné jiné plnění než na částku odpovídající poskytnuté jistině (15 000 Kč), na kterou jako jedinou měla žalobkyně v důsledku neplatnosti smlouvy nárok, a to podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a n. OZ ). Žalovaná měla vrátit 15 000 Kč, vrátil jen 2 000 Kč, zbývá jí proto uhradit 2 000 Kč.
19. Vzhledem k tomu, že smlouva byla neplatná, absentovalo i ujednání stran o tom, kdy má dojít k plnění – vrácení částky 15 000 Kč. V takovém případě nastoupila zákonná úprava § 1958 odst. 2 OZ , dle které platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
20. V řízení byla prokázána výzva k plnění ze dne 22. 2. 2021 (v rámci předžalobní výzvy), odeslaná 23. 2. 2021. Po přičtení tří dnů dle úpravy domněnky doby dojití zakotvené v § 573 OZ má soud za to, že tato výzva došla 26. 2. 2019. Žalovaná je proto v prodlení s úhradou zbývající části„ jistiny“ od 27. 2. 2021. Od tohoto data je proto žalovaná povinna plnit podle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. úroky z prodlení.
21. Soud proto žalobkyni přiznal částku 13 000 Kč a úrok z prodlení z této částky od 27. 2. 2020, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.
22. Převážně úspěšná žalovaná (předmětem řízení byl z velké části i zamítnutý úrok) by měla vůči žalobkyni podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaná však žádné náklady nevynaložila, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu ve obec ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.