Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 125/2021-45
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení
částky částka
s úrokem z prodlení v částce částka,
s úrokem v částce částka,
s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 18,87 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni
částku částka
s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení v částce [částka], s úrokem v částce [částka], s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 18,87 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši částka, smluvní úroky částka, poplatek za administrativní činnost částka, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení (kapitalizace z částky částka od datum do datum), to vše z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka, který žalovaný řádně a včas nehradil ve sjednaných 36 měsíčních splátkách po částka počínaje datum. Žalovaný ničeho neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována, bonita, platební morálka a důvěryhodnost žalovaného byla posouzena v Registru platebních informací, byl proveden skóringový model. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán s příjmem částka a žije v nájmu.
2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
3. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil.
4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky, neboť nevydal zástupkyní žalobkyně navrhovaný rozsudek pro zmeškání.
5. Předžalobní upomínka prokazuje, že žalovaný byl upomenut o zaplacení před podáním žaloby.
6. Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum prokazuje, že byla uzavřena mezi právnická osoba, úvěr měl být vyplacen převodem na účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 36 měsíčních splátkách po částka v celkové výši částka. Žalovaný tehdy ještě užíval příjmení příjmení.
7. Karta zákazníka byla žalovaným podepsána dne datum, žalovaný v ní uvedl, že bydlí v nájmu, není uveden ověřující doklad, jeho příjmy činí částka měsíčně, osobní výdaje částka, výdaje na bydlení částka, ostatní výdaje částka, celkem výdaje částka, použitelný příjem částka.
8. Potvrzení o provedení transakce ze dne datum prokazuje vyplacení částky částka na účet žalovaného ze smlouvy.
9. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum prokazuje, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky za ním žalobkyni.
10. Poštovní podací lístky prokazují, že žalovanému byly odeslány dopisy dne datum a datum.
11. Výzva k úhradě spotřebitelského úvěru před jeho zesplatněním prokazuje, že byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak není doložen doklad o odeslání.
12. Dopis ze dne datum žalovanému neobsahuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci.
13. Oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru a výzva k úhradě dluhu ze dne datum prokazuje, že byl úvěr zesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě, není doložen doklad o odeslání dopisu.
14. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum mezi právnická osoba a žalobkyní včetně Seznamu postoupených pohledávek prokazují, že byla postoupena pohledávka za žalovaným žalobkyni.
15. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně.
16. Výplatní lístek žalovaného za číslo prokazuje jeho příjmy ve výši částka, nemá nucené srážky.
17. Výplatní lístek žalovaného za číslo prokazuje jeho příjmy ve výši částka, nemá nucené srážky.
18. Výpis z REPI Credit Report+ prokazuje, že o žalovaném nejsou vedeny žádné informace.
19. Potvrzení zaměstnavatele o příjmu ze dne datum prokazuje, že žalovaný má příjem částka, není ve zkušební době, ve výpovědní době, mzda je mu vyplácena hotově.
20. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy žalovaný získal převodem od předchůdkyně žalobkyně částka, neuhradil ničeho, jeho příjmy doloženy. Výdaje žalovaného byly žalovaným pouze tvrzeny, osobní výdaje navíc ve výši životního minima, nijak nejsou doloženy, a to ani náklady na žalovaným tvrzené bydlení.
21. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
22. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
23. Podle rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 9Co 133/2020 je uvedeno, že k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru nepostačuje doložení příjmů spotřebitele, nýbrž je povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit také závazky, náklady a další výdaje spotřebitele. Odvolací soud dospěl k závěru, že spolehla-li se žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru pouze na doložené příjmy spotřebitele a jím tvrzené výdaje, aniž by prověřila také jeho závazky, náklady a další výdaje, neprověřila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Přinejmenším si měla prověřit informace o žalovaném v bankovních a nebankovních registrech a vyžádat si historické výpisy z bankovního účtu žalovaného. Jestliže na to rezignovala, je smlouva podle § 9 zák. o spotřebitelském úvěru neplatnou. Vznikl proto žalobkyni pouze nárok na vydání toho, co z neplatného závazku plnila dle § 2993 o.z.
24. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.
25. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
26. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
27. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
28. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
29. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
30. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
31. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla předchůdkyní žalobkyně řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému. Soud toto dovozuje ze skutečnosti, že nejsou nijak doloženy výdaje žalovaného, v tomto směru bylo vycházeno pouze z tvrzení žalovaného, skutečnost, že žalovaný neprochází databází REPI Credit Report+ není ověření výdajů žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně také nevyužila veřejně dostupné databáze k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a ani nežádala žalovaného o doložení výdajů, smlouva o úvěru je proto neplatná. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného je zjevné i z toho, že žalovaný na úvěr ničeho neuhradil, a to ani první splátku.
32. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
33. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno částka, ničeho neuhradil, žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši částka. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni vrátit. Zároveň soud uložil žalovanému uhradit i úroky z prodlení od první prokazatelně odeslané upomínky žalovanému ze dne datum, kdy tento dopis se musel dostat do sféry dispozice žalovaného nejpozději třetí den od odeslání, tedy dne datum, žalovaný se tak dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení od datum, když třetí den mu musel být dopis doručen a následující den dluh neuhradil. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.
34. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), neboť neshledal důvod pro stanovení odlišné lhůty k plnění.
35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 16,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,36 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41,64 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky částka za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky částka za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky částka za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu, zák. č. 99/1963 Sb., a exekučního řádu, zák. č. 120/2001 Sb.