Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
107 C 147/2021-52
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Coufalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 8 077 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 330 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 3 747 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 196,25 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 692,50 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 000 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 670 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 330 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 3 747 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 196,25 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 692,50 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 000 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 670 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 3. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 077 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele právnická osoba ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne 18. 5. 2018 s žalovaným, na jejímž základě byly žalovanému předány peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 3 747 Kč, který tvoří kapitalizované úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy se sjednanou úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši 399 Kč, odměna za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 410 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 538 Kč, do 29. 3. 2019 ve 45 týdenních splátkách po 217 Kč. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel, jako poskytovatel zápůjčky, s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům od něj vyžádaných a zaznamenány do zákaznické karty. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas a uhradil pouze částku 1 670 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla žalovaná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný na svůj dluh od postoupení neuhradil ničeho, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny a poplatku v celkové výši 8 077 Kč a dále úrok sjednaný ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 5 000 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 30. 3. 2019 do 20. 1. 2020, ve výši 1 196,25 Kč, a dále za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 5 000 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 16. 7. 2018 do 20. 1. 2020, ve výši 692,50 Kč a dále ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému na den 1. 9. 2021 se nedostavil. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
3. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla dne 18. 5. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo dle které tato společnost poskytla žalovanému částku 6 000 Kč a žalovaný se jí zavázal vrátit navýšenou o 3 747 Kč (tj. úrok ve výši 399 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 410 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 538 Kč) ve 44 týdenních splátkách po 217 Kč a poslední 45. splátce ve výši 199 Kč s tím, že prvá splátka je splatná 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí částky 6 000 Kč v hotovosti. Zápůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a její výše je 29 %. V zákaznické kartě ze dne 18. 5. 2018 žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v nájmu a je zaměstnán jako horník ve právnická osoba s.r.o., přičemž jeho čistý měsíční příjem je 18 000 Kč. Žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost a své odhadované měsíční výdaje uvedl v částce 10 000 Kč. Dle zákaznické karty předložil pracovní smlouvu na dobu určitou od 20. 2. 2018 do 39. 12. 2018 a výplatní pásky za měsíce únor až duben 2018. Dle tabulky umoření zaplatil žalovaný na svůj dluh částku 1 670 Kč právnická osoba uzavřela s žalobkyní dne 20. 1. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy postoupena na žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 20. 1. 2020 zaslaným žalovanému dne 14. 2. 2020 s tím, aby dlužnou částku z výše uvedené smlouvy číslo uhradil žalobkyni do 10 dnů po obdržení dopisu. Výzvou před podáním žaloby ze dne 28. 1. 2021 odeslanou žalovanému dne 29. 1. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.
4. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit během 45 týdnů formou sjednaných splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
5. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Zejména v otázce výdajů žalovaného nevynaložila právní předchůdkyně žalobkyně dostatečnou péči při posouzení, když vycházela pouze z tvrzených odhadovaných výdajů 10 000 Kč měsíčně. Soudu byla předložena karta zákazníka, avšak nikoliv listin y prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. Na tomto místě je nezbytné poukázat na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , odst. 26, v němž Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad zákona o spotřebitelském úvěru, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Zákon nestanoví výslovně povinnost uschovávat doklady a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud tak ovšem právní předchůdkyně žalobkyně nečinila, vystavila se riziku neprokázání splnění své zákonné povinnosti. Tím, že žalobkyně nedoložila doklady, z kterých její právní předchůdkyně vycházela při svých úvahách o schopnosti žalovaného zápůjčku splácet, znemožnila soudu přezkum splnění její povinnosti, a tedy neprokázala, že důsledně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.
6. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet a v důsledku toho je shora uvedená smlouva ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Ve smyslu ustanovení § 588 o. z. k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ust. § 2993 o. z., podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil částku 1 670 Kč a právní předchůdkyní žalobkyně mu byla poskytnuta částka 6 000 Kč, soud jej zavázal k zaplacení částky 4 330 Kč. Splatnost uvedené částky nastala dne 29. 2. 2020 v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o zápůjčce, a to do 10 dnů. K odeslání výzvy prokazatelně došlo dne 14. 2. 2020 a v souladu s ust. § 573 o. z. soud považuje oznámení za doručené dne 19. 2. 2020, do 29. 2. 2020 měl žalovaný plnit a od 1. 3. 2020, tedy ode dne následujícího, je v prodlení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z. povinnost zaplatit žalobkyni vedle nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), tj. ve výši 9 % ročně až do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť zbývající nároky mají oporu v absolutně neplatném právním jednání. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 o. z.
7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008 ), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu (žalobě bylo vyhověno co do částky 4 916,15 Kč a byla zamítnuta co do částky 8 114,39 Kč).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.