Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 202/2021-29
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 13 400 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 7.400 Kč, úrok ve výši 23,72% z částky 10.000 Kč od datum do zaplacení a pro úrok z prodlení ve výši 8,05% z částky 10.000 Kč od datum do datum a z částky 4.000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se pro částku 7.400 Kč, úrok ve výši 23,72% z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení a pro úrok z prodlení ve výši 8,05% z částky 10.000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 4.000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala po žalované jako právní nástupkyně společnosti právnická osoba, IČO, zaplacení částky 13.400 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a tyto se žalovaná zavázala uhradit spolu s částkou 7.400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč s termínem poslední splátky datum. Žalovaná dohodnuté splátky nehradila řádně. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila pouze číslo K, která byla započtena na úroky a poplatky. Žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny se smluvním úrokem ve výši 23,72% ročně z dlužné jistiny, a to od datum, tj. od marného uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky do zaplacení. K postoupení pohledávky žalobkyni došlo dne datum. Žalobkyně se po žalované dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum soud zjistil, že mezi společností právnická osoba, IČO (dále jen úvěrující), a žalovanou bylo písmeně dohodnuto, že úvěrující žalované poskytne peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěrujícímu vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem ve výši 7.400 Kč sestávajícím z úroku ve výši 1.400 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 4.000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 300 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den datum. Splátky byly splatné počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Výše zápůjční úrokové sazby byla sjednána na 23,72% p. a. Dále bylo dohodnuto, že součástí smlouvy jsou též smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že peněžní prostředky v hotovosti převzala. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, rodným číslem a adresou bydliště.
4. Ze zákaznické karty ze dne soud zjistil, že žalovaná o svých poměrech písemně prohlásila, že bydlí v nájemním bytě, má základní vzdělání, je svobodná, má 1 vyživovací povinnost, je na mateřské dovolené, má příjem 12.500 Kč měsíčně ze mzdy a 2.000 Kč jiné příjmy a její běžné měsíční výdaje činí 11.500 Kč, z toho 3.500 Kč na nájemné. Dále žalovaná prohlásila, že nemá žádné další zápůjčky u úvěrujícího ani u jiného věřitele. Úvěrující zde uvedl, že prohlášení žalované ověřil výplatními páskami, pracovní smlouvou a nájemní smlouvou.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi úvěrujícím a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovaným.
6. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum a podacího lístku má soud prokázáno, že žalované byla dne datum na adresu uvedenou ve smlouvě zaslána výzva k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dnů a současně byla vyrozuměna o postoupení pohledávek.
7. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne datum a podacího lístku má soud prokázáno, že žalované byla dne datum na adresu uvedenou ve smlouvě zaslána výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
8. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou jako vydlužitelkou a úvěrující jako zapůjčitelem byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda úvěrující řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak mu to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru . Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 /48/, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.
15. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že úvěrující při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupoval s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, zda žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr 10 000 Kč zaplatit celkem 17.400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Z předložené zákaznické karty je zřejmé, že úvěrující při prověřování úvěruschopnosti žalované postupoval zcela formálně a spokojil se s tím, co žalovaná sama o svých poměrech uvedla. O tom svědčí i fakt, že žalobkyně žádný z dokladů, o kterých bylo v zákaznické kartě uvedeno, že jsou úvěrující ověřeny, soudu nepředložila. Dále pak nebylo ani tvrzeno, že by úvěrující při posuzování majetkových poměrů žalované provedl lustraci žalované v příslušných registrech dlužníků. Postup úvěrujícího jako věřitele v tomto případě tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalované splácet úvěr. Přitom samotné údaje uvedené žalovanou v zákaznické kartě svědčí o tom, že zde jednoznačně existovaly důvodné pochybnosti o jejich správnosti a pravdivosti, a to zejména s ohledem na výši tvrzených příjmů, za situace, kdy příjmy a výdaje žalované dosahovaly podobné výše a úvěrující navíc ani nezohlednil výdaje, které žalovaná nutně musela mít s v souvislosti s výživou dítěte. Poměry žalované tak byly zjišťovány zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když úvěrující jako právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva o zápůjčce ze dne datum mezi žalovanou a úvěrující ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.
16. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku 10 000 Kč, plnila dle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí ve smyslu citovaného ustanovení právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Soudu nezbylo, než na základě tvrzení samotné žalobkyně dospět k závěru, že žalovaná zaplatila částku 4.000 Kč. Žalovaná sama další úhrady netvrdila. S ohledem na skutečnost, že žalovaná na svůj dluh zaplatila již částku 4.000 Kč, zbývá jí k úhradě 6.000 Kč a žalobkyně má v této výši právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Závazek žalované vrátit bezdůvodné obohacení se pak stal splatným dnem datum, neboť žalovaná byla v oznámení o postoupení pohledávky, odeslané dne datum, vyzvána k jejímu zaplacení ve lhůtě 10 dnů. Soud proto žalobě co do požadavku na zaplacení částky 6.000 Kč vyhověl a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od datum, neboť od této doby byla žalovaná v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,05% p. a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byla úspěšnější žalovaná, která by měla právo na poměrnou část všech svých nákladů řízení. Žalovaná nicméně v řízení zůstala nečinná a neučinila na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by jí ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by jí žalobkyně měla nahradit. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.