Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
19 C 128/2021-14
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Alešem Fikkerem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 14.890 Kč / zápůjčka
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13.250 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 3.250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13.250 Kč od 7. 6. 2020 do 20. 9. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 10.000 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.250 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení, co do částky 2.500 Kč a 1.640 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. účtu: číslo, variabilní symbol do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13.250 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 3.250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13.250 Kč od 7. 6. 2020 do 20. 9. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 10.000 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.250 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení, co do částky 2.500 Kč a 1.640 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. účtu: [číslo], [variabilní symbol] do 15 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 14.890 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 5. 2020 Touto smlouvou žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr včetně poplatku ve výši 3.250 Kč do 6. 6. 2020.
2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.
3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.
4. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to v rozsahu níže uvedeném s ohledem na soudem uvedený právní názor. Ostatní listiny předložené žalobkyní soud neprováděl, neboť z nich nebylo možné zjistit právně významné skutečnosti. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují:
A) Smlouvou o zápůjčce ze dne 15. 5. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce. Žalobkyně poskytnula žalovanému zápůjčku ve výši 10.000 Kč, žalovaný měl vrátit úvěr včetně poplatku ve výši 3.250 Kč do 6. 6. 2020. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně poplatku ve výši 3.250 Kč.
B) Předžalobní upomínkou má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby.
C) Žalovaný ničeho neuhradil.
5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne 15. 5. 20220, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“) aplikovat na tento právní vztah právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku.
6. Podle § 2390 občanského zákoníku smlouvou o zápůjčce se zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.
Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
7. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytnula žalovanému zápůjčku ve výši 10.000 Kč dne 15. 5. 2021. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr včetně poplatku ve výši 3.250 Kč do 6. 6. 2020. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, žalovaný ničeho neuhradil.
8. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o zápůjčce musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
9. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13/ s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).
10. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
11. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). RPSN dle smlouvy činí 10 558 %, přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Žalovanému byla poskytnuta půjčka na velmi krátkou dobu (21 dnů), přičemž se zavázal žalobkyni vrátit nejen jistinu 10.000 Kč, ale také poplatek ve výši 3.250 Kč. Ze smlouvy dále pro žalovaného vyplývá povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, byť žalobkyně požaduje pouze částku 1.640 Kč. Dále je žalovaný povinen podle smlouvy uhradit náklady na uplatnění pohledávky, v tomto případě vyčíslené na 2.500 Kč a zákonný úrok z prodlení. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný byl během velmi krátké doby zatížen dalšími povinnostmi (vedle vrácení jistiny) v nominální výši 7.390 Kč.
12. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku. Protože žalovaný ničeho neuhradil, ale byla mu poskytnuta shora uvedená částka podle neplatné smlouvy, je povinen toto poskytnuté plnění vrátit. Soud proto žalobě co do jistiny dluhu v celém rozsahu vyhověl. Pokud se týče zákonného úroku z prodlení, přiznal soud žalobkyni zákonný úrok z prodlení v návaznosti na doručení žaloby, jíž soud pokládá za výzvu k úhradě dluhu podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Žaloba byla žalovanému doručena dne 17. 9. 2021 (pátek), žalovaný byl proto povinen plnit dne následujícího tedy v pondělí dne 20. 9. 2021 ve smyslu § 607 občanského zákoníku. Ode dne následujícího se dostal do prodlení a je žalobkyni povinen hradit zákonný úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbytku soud žalobu zamítnul.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Jelikož žalobkyně nebyla úspěšná nejen co do částky 7.390 Kč, ale také do části zákonného úroku z prodlení (za období od 7. 6. 2020 do 20. 9. 2021 činí úrok ve výši 10 % ročně z částky 13.250 Kč částku 1.702 Kč) má soud za to, že žalobkyně měla ve věci úspěch z jedné poloviny, a proto rozhodl o nákladech tak, jak je patrno z výroku III.
14. Jelikož soud ve věci nevydal žalobkyní navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek v souladu s položkou 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek činí 1.000 Kč, přičemž žalobkyně uhradila dosud 800 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.