Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
7 C 215/2021-24
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní titul Margitou Markovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum a ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaná uzavřela dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO, smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen "smlouva o zápůjčce"). Na základě smlouvy o zápůjčce poskytla původní věřitelka žalované peněžní prostředky ve výši částka, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy o zápůjčce. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši částka (skládající se z jistiny půjčky ve výši částka a souhrnného poplatku ve výši částka), to vše v 58 týdenních splátkách ve výši částka. Splatnost poslední splátky byla sjednána na den datum. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne datum a částka ve výši částka (z toho částka jako neuhrazená část jistiny a částka jako neuhrazená část poplatku) zůstala právní předchůdkyni žalobkyně neuhrazena. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převodu předmětné pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Změna v osobě věřitelky byla žalované oznámena dopisem ze dne datum. Postoupená pohledávka se skládá z jistiny ve výši částka, souhrnného poplatku ve výši částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka z dlužné jistiny od datum do datum, kapitalizovaného úroku ve výši částka z dlužné jistiny od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení. Žalovaná ode dne postoupení pohledávky žalobkyni až do dnešního dne na svůj dluh ničeho neuhradila i přes zaslání předžalobní výzvy.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původní věřitelky právnická osoba poskytnout žalované zápůjčku ve výši částka a závazek žalované splatit ji včetně sjednaných poplatků (úrok, administrativní činnost a hotovostní inkaso) ve výši částka v pravidelných týdenních splátkách ve výši částka. Dle smlouvy o zápůjčce žalovaná převzala částku částka v hotovosti.
4. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila k rukám původní věřitelky celkem částka, neboť podle smlouvy měla žalovaný uhradit částka na jistině a částka na poplatku a žalobkyně tvrdí dluh na jistině částka a poplatku částka. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by zaplatila částku vyšší, než žalobkyně tvrdí.
5. Z karty zákazníka má soud za prokázáno, že při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici následující údaje: žalovaná byla zaměstnaná s výdělkem částka, byly uvedeny další příjmy částka a státní podpora ve výši částka. Výdaje na bydlení činily částka, výdaje domácnosti částka, výdaje na telefon částka, bydlela v podnájmu, byla bezdětná.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou z výše uvedené smlouvy žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo původní věřitelkou žalované oznámeno.
7. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě.
8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.
9. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
10. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
11. Podle ustl. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle ust. § 2390 o. z.
13. Podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky (vztahuje se i na smlouvu o zápůjčce dle § 1 citovaného zákona), je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
14. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).
15. Ustanovení § 9 odst. 1 výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Zde je však nutné zdůraznit, že jakkoliv ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.
16. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
17. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že posouzení schopnosti žalované úvěr splácet provedla její právní předchůdkyně na základě informací získaných od žalované, která byla dotazovna na své majetkové, rodinné, pracovní poměry a údaje byly uvedeny v kartě zákazníka a ověřeny podle dokladů zde uvedených.
18. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila své povinnosti řádně, spokojila se pouze s prohlášením žalované o jejích příjmech a výdajích. Přitom není naprosto zřejmé, jaký je„ další příjem“ ve výši částka (když příjem žalované jako uklízečky je částka). Rovněž není zřejmý původ a výši státní podpory u svobodné a bezdětné žalované. Výdaje na bydlení v městském bytě ve výši částka včetně inkasa pak zjevně neodpovídají obvyklým nákladům na bydlení v uvedeném místě a době. Právní předchůdkyně žalobkyně přesto neučinila žádná doplňující a objasňující zjištění a šetření k tomu, aby případné rozpory a nejasnosti odstranila a skutečně mohla posoudit reálnou schopnost žalované úvěr splácet.
19. V tomto případě je tedy jednoznačné, že žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila řádně. Úvěr poskytla bez dostatečných informací k posouzení úvěruschopnosti. Úvěr tak právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 9 zák.č.145/2010 Sb. a smlouva je proto neplatná.
20. Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti.
21. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vydat. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně žalované na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytla částku částka, je žalovaná povinna takové plnění vrátit. Soud proto tuto povinnost uložil žalované po snížení o již uhrazenou částku částka).
22. Žalovaná je s vrácením uvedené částky v prodlení od datum, neboť žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k zaplacení této částky dříve než žalobou.
23. Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by převážně úspěšné žalované vznikly v řízení náklady.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.