Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
16 C 36/2021-31
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Kotradym ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně za dobu od 29. 4. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá, aby mu žalovaný byl povinen zaplatit částku 3.418,01 Kč představující kapitalizovaný úrok a částku 1.750 Kč představovanou náklady spojenými s uplatněním pohledávky, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 601,84 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně za dobu od 29. 4. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá, aby mu žalovaný byl povinen zaplatit částku 3.418,01 Kč představující kapitalizovaný úrok a částku 1.750 Kč představovanou náklady spojenými s uplatněním pohledávky, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 601,84 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 28. 12. 2018 mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba a žalovaným. Tvrdí, že tento poskytl žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s dalšími případnými poplatky zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách dle smlouvy. Na úvěru však za celou dobu ničeho neuhradil, přestože je již po lhůtě splatnosti a proto se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 10.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a dále také částkou 3.418,01 Kč představující kapitalizovaný úrok a částkou 1.750 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Soud ve věci rozhodl postupem podle § 115a o.s.ř.
4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že dne 28. 12. 2018 uzavřel právní předchůdce žalobce právnická osoba s žalovaným tuto smlouvu o úvěru na částku 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úroky a dalšími případnými poplatky zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách. Smlouva dále obsahuje ujednání o smluvních úrocích, nákladech řízení v souvislosti s prodlením žalovaného a ujednání o dalších poplatcích. Soud je s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci blíže ve skutkových zjištěních nerozvádí. Z tvrzení žalobce soud zjistil, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného se žalobce omezil na údaje sdělené žalovaným, žádné doklady o těchto nemá k dispozici. Tvrzení žalovaného považoval za dostatečná. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 7. 11. 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek zjistil soud, že právní předchůdce žalobce právnická osoba uzavřel tuto dne 18. 12. 2019 se společností právnická osoba a tato pak dne 19. 12. 2019 se žalobcem. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno.
5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv o zápůjčce, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěru, neplatná.
6. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Dle něj součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
9. V případě posuzované smlouvy vycházel právní předchůdce žalobce toliko z tvrzení žalovaného, které nejsou nijak doloženy. Žalobce tak nemohl tímto dostát své zákonné povinnosti vyplývající z § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření této smlouvy.
10. Proto soud vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným za neplatnou, kdy k této skutečnosti je soud povinen přihlížet podle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu, neboť takovéto jednání právního předchůdce žalobce (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného úvěr splácet) odporuje zákonu. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobci přiznal ve vztahu k této smlouvě z titulu bezdůvodného obohacení částku ve výši 10.000 Kč, která představuje žalovaným nezaplacenou jistinu úvěru ve výši 10.000 Kč, který mu byl právním předchůdcem žalobce poskytnut. Příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení za dobu od 29. 4. 2019 do zaplacení z částky 10.000 Kč, bylo přiznáno podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení.
11. Ve zbytku byla část žaloby týkající se nároku z této smlouvy zamítnuta jako nedůvodná. Je-li totiž neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i její ujednání o smluvních úrocích, poplatcích a nákladech řízení v souvislosti s prodlením žalovaného a jiných. Žaloba se tedy zamítá v části, v níž se žalobce domáhá, aby mu žalovaný byl povinen zaplatit částku 3.418,01 Kč představující kapitalizovaný úrok a částku 1.750 Kč představovanou náklady spojenými s uplatněním pohledávky.
12. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 a § 142a o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Pokud jde o zhodnocení procesní míry úspěchu a neúspěchu žalobce ve věci, pak míra procesního úspěchu žalobce odpovídá hodnotě 65,93 % (10.000 Kč z 15.168,01 Kč) a neúspěchu 34,07 %. Žalobci tak přísluší z náhrady nákladů řízení 31,86 %. Náhrada nákladů řízení v tomto řízení spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a dále v nákladech právního zastoupení představovaných odměnou advokáta dle § 14b vyhlášky (žaloba byla podána na ustáleném vzoru, žalobce obdobné žaloby uplatňuje opakovaně, mění jen údaje o částkách, datech a jméně), kdy v tomto případě mu náleží za písemné podání soudu (žalobu) a přípravu, převzetí zastoupení a výzvu k plnění 3 úkony právní služby á 200 Kč. Dále mu přísluší 3 režijní paušály po 100 Kč. K částce 900 Kč přísluší i 21% DPH ve výši 189 Kč, neboť advokát žalobce doložil, že je plátcem této daně. Celkem činí plná náhrada nákladů řízení částku 1.889 Kč. Protože žalobci přísluší na náhradě nákladů řízení jen 31,86 %, byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení v této věci částku 601,84 Kč k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.