Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 159/2021-65

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 21 234 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 9. 6. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 21 234 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 29. 11. 2018 mezi žalobkyní a žalovanou. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč s efektivní úrokovou sazbou 151,70%, který měla žalovaná splácet ve 48 měsíčních splátkách po 1 230 Kč počínaje 12. 1. 2019. Žalovaná zaplatila celkem 19 680 Kč. Žalobkyně úvěr po délce prodlení 65 dní dle čl. 6 smlouvy k 16. 7. 2020 zesplatnila. K datu zesplatnění činila dlužná jistina částku 14 070,97 Kč a dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění činil částku 3 349,37 Kč, celkem tedy 17 420,34 Kč. Podle bodu 6.5. smlouvy žalobkyně požaduje po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny ve výši 14 070,97 Kč, a to od 1. 11. 2020 do 7. 6. 2021 ve výši 3 814,98 Kč. Závěrem žalobkyně požaduje smluvní úrok z jistiny 14 070,97 Kč ode dne 18. 7. 2020 do 10. 8. 2020 v nominální úrokové sazbě 95,95% ročně ve výši 854,64 Kč a dále zákonný úrok ve výši 10% ročně z částky 14 070,97 Kč od 18. 7. 2020 maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 70 848 Kč, tedy podle bodu 2.2. smlouvy 120 % částky, kterou měla žalovaná zaplatit dle části A. smlouvy.

2. Žalovaná u jednání nařízeného na 6. 10. 2021 uvedla, že si peníze od žalobkyně skutečně vypůjčila.

3. Z předložených důkazů zjistil soud následující:

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 29. 11. 2018 a z oznámení o schválení úvěru číslo ze dne 30. 11. 2018 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 151,70% ročně (RPSN 151,70% ročně) splácet v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 1 230 Kč splatných vždy k 12. dni v měsíci. Celkem měla žalovaná zaplatit žalobkyni částku 59 040 Kč. Podle čl. 6 smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení se splátkou o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, maximální souhrn těchto smluvních pokut činí 2 999 Kč za rok. Podle článku 6.2. smlouvy má poskytovatel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky 200 Kč. Podle článku 6.5. smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do zaplacení. Dle článku 6.10 smlouvy souhrn výše všech ze strany poskytovatele uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Žalobkyně dne 30. 11. 2018 oznámila žalované, že úvěr schválila a zaslala jí splátkový kalendář. Součástí spisu je i předsmluvní formulář, hodnocení klienta a prohlášení klientů.

5. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že částka 15 000 Kč byla vyplacena na účet uvedený žalovanou ve smlouvě dne 29. 11. 2018.

6. Z karty klienta ze dne 7. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaná splatila celkem 19 680 Kč, a to tak, že počínaje dnem 10. 1. 2019 pravidelně hradila stanovenou měsíční splátku 1 230 Kč až do 9. 4. 2020, kdy uhradila poslední splátku. Uhradila tak celkem 16 splátek, a to řádně a včas. Do prodlení se tak dostala se 17. splátkou, kterou již neuhradila. K úhradě tak zbývalo 17 420,34 Kč.

7. Žalobkyně žalovanou výzvami ze dne 17. 6. 2020 a 13. 7. 2020 vyzývala k úhradě dlužných splátek.

8. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 16. 7. 2020 vzal soud za prokázané, že žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění úvěru a zároveň jí vyzvala k úhradě dlužné částky, která dle žalobkyně ke dni zesplatnění činila 17 420 Kč.

9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 18. 6. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 69 811 Kč s tím, že pokud nebude dlužná částka zaplacena, bude vymáhána soudní cestou.

10. Z ostatních předložených důkazů nezjistil soud žádné podstatnější skutečnosti, tato skutečnost se týká zejména výpisu z registru SOLUS a vyjádření znalce k úročení pohledávek, jakož i rozsudku Okresního soudu Svitavy ze dne 17. 1. 2017, č.j. -16.

11. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 29. 11. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 1 230 Kč měsíčně a úrokem ve výši 151,70% ročně z poskytnutého úvěru. Žalovaná na dluh uhradila částku 19 680 Kč. Pro případ prodlení si účastníci sjednali smluvní pokuty ve výši 499 Kč za porušení splatností splátky a ve výši 0,1 % denně v případě, že úvěr po zesplatnění nebude uhrazen. Náklady žalobkyně v souvislosti s prodlením žalovaného byly stanoveny ve výši 200 Kč za prodlení se splátkou. Z uvedených pokut však žalobkyně účtuje pouze smluvní pokutu ve výši 0,1% denně dle článku 6.5. smlouvy

12. Po právní stránce se jedná o spor podle a násl. o. z. ve spojení se Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy ( o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ( o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje ( o. z.).

13. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.).

14. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

15. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň spotřebitelskou smlouvou ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z., neboť ji žalobkyně uzavírala jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Zároveň se jednalo o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem, neboť její základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit.

16. Žalobkyně s žalovanou sjednala smluvní úrok ve výši 151,70% ročně. Smluvní úrok vyjadřuje na jedné straně příjem věřitele z titulu půjčení peněz dlužníkovi a na straně druhé nákladovost spotřebitelského úvěru pro dlužníka. Věřitel má právo dohodnout se s dlužníkem na úrocích, takto sjednaná výše úroků však musí být přiměřená a nesmí být v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 1 odst. 2 o. z., neboť takové ujednání je stiženo absolutní neplatností (§ 580 o. z.). Je třeba rovněž přihlédnout k tomu, že dlužník se v daném právním vztahu nachází v pozici spotřebitele, tudíž slabší smluvní strany, která je ve fakticky nerovném postavení vůči věřiteli, a tím je omezena i jeho autonomie vůle rozhodovat o obsahu závazku, který je uzavírán ve formulářové podobě. Jelikož obecně platí zákaz zneužití práva, nemůže být poskytnuta ochrana subjektu, který svého práva zneužívá na úkor slabší smluvní strany. Je totiž neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. ).

17. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , a v rozsudku ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. , uvedl, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Toliko konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Teprve stav, kdy tomu tak je, odůvodňuje závěr, že jde o ujednání, které je neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

18. Tyto závěry lze obdobně vztáhnout na posouzení přiměřenosti celkových nákladů spotřebitelského úvěru, a to bez ohledu na další uplatněným nárokům žalobkyně na smluvní pokutu a nesplacené poplatky za vystavené upomínky.

19. Při poskytování úvěrů a půjček existuje z hlediska požadovaných úroků určitá hranice, která odděluje standardní podnikatelskou činnost provozovanou v souladu s právním řádem a lichvu. V tomto ohledu je třeba dbát na to, aby se nepoctivým poskytovatelům půjček nedostávalo soudní ochrany, jelikož zjevně zneužívají svého postavení na úkor spotřebitelů, kteří se nacházejí v tíživé životní situaci, a kteří jsou v naprosté většině případů klienty nebankovních poskytovatelů půjček.

20. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD České národní banky soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u nových obchodů v listopadu 2018, tedy v době uzavření smlouvy, činila 9,92% ročně. Soud přihlédl k tomu, že se jednalo o tzv. rychlou půjčku, kdy žalovaná dostala vyplaceny peníze, bez nutnosti zajištění či účelové vázanosti úvěru. U nebankovních institucí je proto soud ochoten akceptovat úroky či celkové náklady úvěru ve výši 20% ročně. Smluvní strany si mezi sebou v posuzované věci sjednaly úrok ve výši 151,70 % ročně, což je sazba mnohonásobně převyšující soudem akceptovatelnou výši. Soud tedy připouští výši úroků pouze co do 20% ročně, ve výši nad 20% ročně považuje ujednání o úroku za neplatné a v rozporu s dobrými mravy. Stanovenou výši úroků ve výši 151,70% považuje soud za zcela nepřijatelnou. Jelikož je soud toho názoru, že závazky by se měly plnit, tak určil dle úvěrové kalkulačky, jaká by byla konečná výše závazku, kdyby žalovaná splácela úvěr ve výši 15 000 Kč s úrokem 20 % v období od uzavření smlouvy (od data první splátky) do data zesplatnění úvěru, tedy za období od 12. 1. 2019 do 16. 7. 2020. Za toto období by úroky činily 4 524 Kč, nikoliv tedy částku 3 349,37 Kč požadovanou žalobkyní z dlužné jistiny 14 070,97 Kč. Pro zjednodušení tedy měla žalovaná zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 15 000 Kč a dále úrok ve výši 4 524 Kč. Od součtu těchto dvou částek je nutno odečíst částku 19 680 Kč zaplacenou žalovanou před zesplatněním. Tímto způsobem nicméně dojdeme k závěru, že žalovaná částku, kterou by soud považoval za mravnou, souladnou se zákonem a judikaturou vyšších soudů k okamžiku zesplatnění o 156 Kč přeplatila ( (15 000 + 4 524) – 19 680).

21. Jelikož tedy žalovaná při zohlednění dobrých mravů tak jak je nastínil soud úvěr v době zesplatnění de facto uhradila, nemohl soud shledat oprávněným požadavek žalobkyně na úhradu smluvní pokuty.

22. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná a rozhodl o jejím zamítnutí.

23. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

24. Ve věci byla tedy úspěšná žalovaná a vůči neúspěšné žalobkyni jí tak s ohledem na znění a , svědčilo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však nárok na náhradu nákladů řízení neuplatnila. Jelikož tedy žalovaná nepožadovala přiznat náhradu nákladů řízení, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.