Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 180/2021-46

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Dagmar Brachovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o: zaplacení 16 720 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 440 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 440 Kč ve výši 8,05 % ročně od 29.2.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 440 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 440 Kč ve výši 8,05 % ročně od 29.2.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku se žaloba se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se svou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 720 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO (ke dni 28.9.2018 byla část závodu společnosti právnická osoba převedena ve prospěch společnosti právnická osoba, IČO) dne 21.08.2016 se Smlouvu o úvěru číslo na jejímž žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 12 000 Kč, kterou převzal, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 8 640 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku 20 640 Kč ve 13 měsíčních splátkách ve výši 1 560 Kč, poslední splátka dne 15.9.2017. Při posuzování úvěruschopnosti byla osoba žalovaná povinna vyplnit pravdivě veškeré výdaje, tedy včetně splátek úvěrů. Na základě těchto postupů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. Tento závěr nijak žalovaný nevyvrátil. Naopak žalobce resp. právní předchůdce jeho úvěruschopnost zcela legitimně očekával a od počátku byl v dobré víře, když neměl důvod pochybovat o platnosti právního vztahu. Pokud žalovaný nebyl úvěruschopný, pak neuvedl pravdivé skutečnosti při kontraktačním procesu. Za nikoliv nevýznamnou považuje žalobce též skutečnost, že žalovaný služby poskytovatele úvěru sám aktivně vyhledal a požádal jej o poskytnutí rychlé půjčky v hotovosti, tedy nejednalo se zde o poskytnutí hotovostního úvěru žalovanému zprostředkovatelem na nějaké předváděcí marketingové akci, tedy o situaci, kdy by úvěrující mohl případně ovlivnit rozhodování žalovaného jako spotřebitele. Původnímu věřiteli tak vznikla pohledávka, kterou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019 převedl na žalobkyni. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku neuhradil žalobkyni ničeho.

2. K jednání, které se ve věci konalo dne 8.9.2021, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle , neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se rovněž nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti.

3. Podle proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 21.8.2016 soud ověřil, že společnost právnická osoba, IČO a žalovaný uzavřeli dne 21.8.2016 smlouvu, na jejím základě právnická osoba, IČO poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, a celkovou částku 20 640 Kč navýšenou o souhrnný poplatek se žalovaný zavázal splácet dle podmínek ve smlouvě sjednaných 13ti měsíčními splátkami po 1 560 Kč. Součástí je předpis splátek. RPSN byla stanovena ve výši 187,6 % p.a. Z výpisu z Obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. Z y označené formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud ověřil, že společnost právnická osoba, IČO, sdělila žalovanému, že u úvěru ve výši 12 000 Kč navýšeného na 20 640 Kč je nutno splácet dle podmínek ve smlouvě sjednaných 13ti měsíčnímu splátkami po 1 560 Kč. Z y označené žádost o půjčku ze dne 2.10.2015 soud ověřil, že žalovaný požádal společnost právnická osoba, IČO, o úvěr formulářem předchůdce žalobkyně, ve kterém vyplnil dotazník ke své osobě. Ze smlouvy o mzdě a pracovní smlouvy (bez data) vyplývá, že žalovaný uzavřel dne 16.11.2015 pracovní poměr na dobu určitou, mzda byla sjednán a 20 000 Kč měsíčně. Ze scoringové karty k úvěru číslo vyplývá bodové ohodnocení žalovaného. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 26.2.2020 soud ověřil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu před podáním žaloby. Z podacího archu ze dne 26.2.2020 soud ověřil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka žalobkyní. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11.12.2019 soud ověřil, že předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

5. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že předchůdce žalobkyně, jako věřitel, s žalovaným, jako dlužníkem, uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytl úvěr v dohodnuté výši (12 000 Kč), kterou se žalovaný zavázal, včetně sjednaného navýšení o celkový poplatek na částku 20 640 Kč, předchůdci žalobkyně zaplatit v 13ti měsíčními splátkami po 1 560 Kč. Žalovaný vyplnil formulář – žádost pro poskytnutí úvěru, kde sděluje údaje ke své osobě a doložil pracovní smlouvu s údajem o výši měsíční mzdy. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas, uhradil pouze část, a to částku 3 560 Kč, předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou převedl na žalobkyni.

6. Podle ( , dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném k době zavření smlouvy o úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

10. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:

13. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

14. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak nijak neprokazuje, že by s odbornou péčí společnost právnická osoba, IČO, jako věřitel, posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet zápůjčku ve výši 12 000 Kč, když celkové navýšení činilo částku 8 640 Kč, tedy celkem částku 20 640 Kč. Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly řádně zjišťovány a ověřovány majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, zaměstnání, počet členů domácnosti, zda byl veden v registru dlužníků bank apod. resp. že byly údaje sdělené dlužníkem jakkoli ověřovány.

15. Předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

16. Ustanovení výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

17. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

18. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí poskytovatel úvěru zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalovaného, a ani, že by ji vůbec jakkoliv ověřoval.

19. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s  soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalovaného ke splácení úvěru. Současně by se žalobkyni dostalo poučení, že její tvrzení jsou neurčitá ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. ), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. ), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení , a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

20. Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 je sice nastavena přísně tak, že ji soud uplatňuje při jednání i vůči účastníkům majícím zástupce, současně však neodnímá odpovědnost účastníka řízení za jeho výsledek, když případnou neúčast u jednání musí spojovat s vědomím, že mu nemůže být poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a 3, neboť to se poskytuje pouze přítomnému účastníku. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 až 3. Nemohl-li tedy soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a, proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (NS  ).

21. S ohledem na shora uvedené závěry, jež mají oporu i v právním názoru Krajského soudu v Ústí nad Labem prezentovaném v rozhodnutí pod č.j.: -161 ze dne 24.8.2017, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne 21.8.2016 žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná podle z. č. , neboť svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům.

22. Nad výše uvedené soud uvádí, že v projednávané věci byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v celkem 13ti měsíčních splátkách po 1 560 Kč, tedy splácel-li by žalovaný řádně a včas, musel by věřiteli vrátit za 13 měsíců dle smlouvy 20 640 Kč, jinými slovy by přeplatil částku 12 000 Kč o 8 640 Kč, což považuje soud za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy založeným objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění. Podepsaný soud je přesvědčen, že rozpor s dobrými mravy založený objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění, je natolik intenzivní, že žalobkyni nelze spravedlivě poskytnout ochranu ze strany soudu.

23. Současně má soud v řízené za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 12 000 Kč, kterou žalovaný čerpal a dále že žalovaný uhradil částku 3 560 Kč, což vyplývá z tvrzení žalobkyně ohledně výše postoupené pohledávky původní žalobkyně. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně, resp. předchůdce žalobkyně v této výši bezdůvodně obohatil, neboť předchůdce žalobkyně částku ve výši 12 000 Kč žalovanému poskytl bez právního důvodu. Protože žalovaný zaplatil žalobkyni, resp. jejímu předchůdci celkem 3 560 Kč, soud uložil žalovanému, aby žalobkyni uhradil částku ve výši 8 440 Kč, a to i se zákonným rokem z prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle a od 29.2.2020. Zbytek úroku soud zamítl, když žalobkyně doložila výzvu k vrácení bezdůvodného obohacení až dnem 26.2.2020, která byla odeslána dne 26.2. 2020 (u fikce doručení se počítá 3 dny dle o. z.

24. Protože má soud úvěrovou smlouvu ze dne 21.8.2016 za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy, tedy obchodní úrok, poplatky, úrok z prodlení nad rámec soudem přiznaný, zamítl, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán, na tom nic nemění že mohlo být plnění žalovaného započteno omylem na neplatně sjednané příslušenství jistiny.

25. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem ( st. 1 ) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních až 151 (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. , uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. , dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle věty prvé , soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle , měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

26. Protože žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, když při hodnocení úspěšnosti účastníků soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu v Brně přihlédl i nepřiznanému úroku, a žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Soud proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

27. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle , když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem.

Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( z.č. , v platném znění) nebo provedení exekuce podle z.č. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.