Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 94/2021-63

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 6 187,26 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 312,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 312,60 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 27. 6. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 2 874,66 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 493,07 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 138,20 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 187,26 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 2. 6. 2020 do 26. 6. 2020, zákonným úrokem z prodlení z částky 2 874,66 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 27. 6. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 4 992,26 Kč za dobu od 2. 6. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 312,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 312,60 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 27. 6. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 2 874,66 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 493,07 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 138,20 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 187,26 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 2. 6. 2020 do 26. 6. 2020, zákonným úrokem z prodlení z částky 2 874,66 Kč ve výši 9,75 % ročně za dobu od 27. 6. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 4 992,26 Kč za dobu od 2. 6. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 6 187,26 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, bankovní ústav, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru číslo ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky (úvěr) až do limitu 5 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet a z vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru hradit úrok ve výši 16,90 % ročně. Úvěr a úroky z úvěru měly být dle smlouvy spláceny formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 250 Kč měsíčně. Dále se žalovaný zavázal hradit cenu za využití účtu ve výši 50 Kč měsíčně, případně další poplatky, dle ceníku právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný čerpal úvěr až do limitu 5 000 Kč. Celková výše vyčerpaného úvěru vyplývá z obratové historie a výpisu z úvěrového účtu žalovaného. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 5. 6. 2019 zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován prostřednictvím dopisu. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2020 převedla na žalobkyni. Žalovaná částka 6 187,26 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 4 992,26 Kč a poplatků ve výši 1 195 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 493,07 Kč (kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky), kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 1 138,20 Kč (kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky), úrok z úvěru ve výši 16,90 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 4 992,26 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 187,26 Kč od 2. 6. 2020 do zaplacení.

2. K jednání, které se ve věci konalo dne 16. 8. 2021, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle , (dále jen „ “), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.

3. Podle v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V daném případě soud provedl listinné důkazy: smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 24. 4. 2018, výpisem z úvěrového účtu žalovaného (anonymizováno číslo), výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně, rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 5. 6. 2019, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2020, přílohou č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2020 – seznam pohledávek, dohodou o úplatě ze dne 29. 5. 2020, přílohou č. 7 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2020 – potvrzení o zaplacení kupní ceny z 3. 6. 2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 22. 6. 2020 a informacemi o zpracování osobních údajů ze dne 22. 6. 2020 včetně podacího lístku ze dne 22. 6. 2020, výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem přecházející žalobě ze dne 7. 9. 2020 včetně podacího lístku ze dne 7. 9. 2020.

4. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným dne 24. 4. 2018 uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný načerpal celkem částku 6 460,66 Kč (5 000 Kč + 555,55 Kč + 30,30 Kč + 111,11 Kč + 22,20 Kč + 132 Kč + 130 Kč 100 Kč + 20 Kč + 140 Kč + 98 Kč + 120 Kč + 1,50 Kč). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 5. 6. 2019 zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Žalovaný celkem žalobkyni uhradil částku 3 148,06 Kč (4 x 250 Kč + 50 Kč + 300 Kč + 50 Kč + 300 Kč + 0,02 Kč + 300 Kč + 50 Kč + 0,02 Kč + 250 Kč + 50 Kč + 300 Kč + 50 Kč + 0,02 Kč + 98 Kč + 300 Kč + 50 Kč). Aktivní legitimaci žalobkyně prokázala oznámením o postoupení pohledávky ze dne 22. 6. 2020, včetně podacího lístku ze dne 22. 6. 2020, a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2020, včetně přílohy č. 1- seznamu pohledávek. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce dopisem dne 7. 9. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě částky 8 212,42 Kč, a to ve lhůtě do 22. 9. 2020.

5. Podle , (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:

15. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou smlouvou o revolvingovém úvěru se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

16. V projednávané věci žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, že by právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý revolvingový úvěr, jak stanoví ustanovení ,2 , o spotřebitelském úvěru (když smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena a první částka úvěru ve výši 5 000 Kč byla žalovanému poskytnuta již za účinnosti tohoto zákona (24. 4. 2018), nikoli , o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016) Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány a ověřovány majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, zaměstnání, počet členů domácnosti, zda byl veden v registru dlužníků bank apod.

17. Právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

18. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. , uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle o spotřebitelském úvěru (nyní zákona o spotřebitelském úvěru) je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“

19. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. v  odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné ( y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru ( ), z jehož dikce odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. a řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci odst. l , a téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).

20. Na základě všech shora uvedených skutečností soud shledal, že žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťovala, případně ověřovala bonitu žalovaného, a ani, že by ji vůbec jakkoliv ověřovala. Právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení.

21. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s  soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalovaného ke splácení úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. ), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. ), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení , a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

22. Současně má soud v řízené za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 460,66 Kč (dne 24. 4. 2018 částku 5 000 Kč, dne 22. 8. 2018 částku 555,55 Kč, dne 23. 8. 2021 částku 30,30 Kč, dne 23. 9. 2018 částku 111,11 Kč, dne 26. 9. 2018 částku 22,20 Kč, dne 4. 11. 2018 částku 132 Kč, dne 28. 11. 2018 částku 130 Kč, dne 24. 12. 2018 částku 100 Kč, dne 28. 12. 2018 částku 20 Kč, dne 24. 1. 2019 částku 140 Kč, dne 6. 2. 2019 částku 98 Kč, dne 23. 2. 2019 částku 120 Kč, dne 4. 3. 2019 částku 1,50 Kč), jak se podává z výpisu z úvěrového účtu žalovaného. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně v této výši bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 6 460,66 Kč žalovanému poskytla bez právního důvodu. Jak se podává z výpisu z úvěrového účtu žalovaného předloženého žalobkyní, žalovaný na konto dotčené smlouvy uhradil celkem 3 148,06 Kč (dne 21. 5. 2018 částku 250 Kč (50 Kč 16,40 Kč + 183,60 Kč), dne 20. 6. 2018 částku 250 Kč (48 Kč + 71,80 Kč 130,20 Kč), dne 20. 7. 2018 částku 250 Kč (46 Kč + 67,10 Kč + 136,90 Kč), dne 20. 8. 2018 částku 250 Kč (45 Kč + 67,40 Kč + 137,60 Kč), dne 23. 8. 2018 částku 50 Kč, dne 20. 9. 2019 částku 300 Kč (50 Kč 49 Kč + 68,10 Kč + 82,90 Kč + 50 Kč), dne 24. 9. 2019 částku 50 Kč, dne 1. 10. 2018 částku 0,02 Kč, dne 22. 10. 2018 částku 250 Kč (50 Kč + 49 Kč + 70,20 Kč + 80, 80 Kč), dne 24. 10. 2018 částku 50 Kč, dne 1. 11. 2018 částku 0,02 Kč, dne 20. 11. 2018 částku 250 Kč (50 Kč + 48 Kč + 72,10 Kč + 79,90 Kč), dne 22. 11.2018 částku 50 Kč, dne 29. 11. 2018 částku 50 Kč, dne 1. 12. 2018 částku 0,02 Kč, dne 20. 12. 2018 částku 250 Kč (49 Kč 69,70 Kč + 131,30 Kč), dne 25. 12. 2018 částku 50 Kč, dne 21. 1. 2019 částku 250 Kč (50 Kč + 49 Kč + 72,40 Kč + 78,60 Kč), dne 23. 1. 2019 částku 50 Kč, dne 25. 1. 2019 částku 50 Kč, dne 5. 2. 2019 částku 49,02 Kč (49 Kč + 0,02 Kč), dne 6. 2. 2019 částku 49 Kč, dne 7. 2. 2019 částku 50 Kč, dne 21. 2. 2019 částku 250 Kč (49 Kč + 72,40 Kč + 128,60 Kč), dne 24. 2. 2019 50 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne 22. 6. 2020, danou k poštovní přepravě dne 22. 6. 2020. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Podle ust. § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní cen po odeslání, tj. 25. 6. 2020, 26. 6. 2020 měl žalovaný plnit, a od 27. 6. 2020 je tak žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle ust. o. z. ve výši požadované žalobkyní, když zákonný úrok z prodlení stanovený v  u prodlení nastalého 27. 6. 2020 činil 10 % ročně (výrok I. rozsudku).

23. Protože smlouvu o revolvingovém úvěru má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (obchodní úrok, poplatky, úroky jdoucí před zasláním výzvy) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán. (výrok II.)

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když poměr úspěchu a neúspěchu stran je zhruba stejný. Navíc nutno konstatovat, že dle dlouhodobě ustáleného názoru Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ), úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. , v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci ( ) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V daném případě tak větší neúspěch ve sporu stíhá žalobkyni, která by tak byla povinna žalovanému nahradit poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Bylo proto vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

25. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. ).

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.