Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 13/2021-22

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 6 682,01 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v celém rozsahu zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba se v celém rozsahu zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 6 682,01 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 989,27 Kč, v kapitalizovaném smluvním úroku ve výši 1 750,68 Kč, zákonném úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 028,03 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a dále ve smluvním úroku ve výši 15 % ročně z částky 3 897,34 Kč (odpovídající dlužné jistině) od 21. 5. 2020 do zaplacení.

Částka 6 682,01 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 3 897,34 Kč, kapitalizovaného úroku za sjednanou dobu ve výši 130,69 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 918,56 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 265,74 Kč, úhrady za hotovostní splátky ve výši 1 469,68 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba, IČO) dne 7. 11. 2016 smlouvu o úvěru číslo (dále jen Smlouva), na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit včetně navýšení o 9 812 Kč (úroky a poplatky) ve 14 měsíčních splátkách po 1 558 Kč. Žalovaná úvěr nejprve splácela, kdy žalobkyni uhradila celkem 15 130 Kč, následně se však ocitla v prodlení.

Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 7. 11. 2016 a její přílohy – předpisu splátek soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla dne 7. 11. 2016 žalované v hotovosti úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet úvěr s dohodnutým úrokem a poplatky dle podmínek ve smlouvě sjednaných ve 14 měsíčních splátkách po 1 558 Kč RPSN byla sjednána ve výši 187,6 %. Ze žalobních tvrzení i transakční historie bylo zjištěno, že žalovaná od 7. 11. 2016 do 24. 9. 2018 splatila ve dvaceti splátkách celkem 15 130 Kč.

Soud má tedy za prokázáno, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne 7. 11. 2016 smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč. Úvěr se žalovaná zavázala splácet ve 14 měsíčních splátkách á 1 558 Kč měsíčně. RPSN byla sjednána ve výši 187,6 %. Žalovaná přestala řádně a včas platit splátky, když uhradila do 24. 9. 2018 celkem pouze 15 130 Kč a žalobkyně uplatnila po žalované výše uvedené nároky, které vyjmenovává ve svém žalobním návrhu. Žalobkyně v žalobě ani netvrdí ani neprokazuje, že při sjednání úvěru zkoumala příjmy žalované nebo její výdaje.

Podle , (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

Podle se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření Smlouvy věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

Podle je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované jako spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 12 000 Kč s RPSN 187,6 %.

Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ byla zapracována do , o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Touto problematikou se v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné ( y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. a řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j.  -39) směřují obecné soudy k aplikaci odst. l , a téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).

Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat.

V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru jakožto bezdůvodného obohacení.

Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovanou uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. . Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně včetně smluvních pokut i úroků zamítl.

Pokud jde o jistinu samotnou, tato byla uhrazena zaplacenými splátkami v celkové výši 15 130 Kč.

Nad rámec uvedeného soud uvádí, že smlouva o úvěru je neplatná dále i pro rozpor s dobrými mravy pro lichevní úroky a poplatky. Při posouzení platnosti, resp. neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba také posoudit výši úroků a poplatků, zda je přiměřená či nikoliv. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR lze za nepřiměřenou výši RPSN zpravidla mít takovou výši, která podstatně přesahuje RPSN v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším RPSN uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Za nepřiměřenou RPSN nemusí být považována taková, která dosahuje výše obvyklé RPSN poskytované bankami dvakrát až třikrát (sp. zn.: ). Z veřejně dostupných zdrojů na webových stránkách České národní banky, www.cnb.cz, (Hlavní menu, Statistika, ARAD-systém časových řad, Výběr dat, Měnová a finanční statistika, Měnová statistika, Úrokové sazby MFI, Nové obchody, Úrokové sazby) vyplývá, že RPSN spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem činila ve 4. čtvrtletí 2016 cca 10 %. V daném případě tak RPSN přesahuje obvyklou míru v bankovním sektoru v roce 2016 poskytovanou domácnostem nikoliv třikrát, ale více než osmnáctkrát. Z toho lze učinit nepochybný závěr, že sjednaná míra RPSN je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy, což činí úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou dle . Shora uvedený judikát lze vztáhnout i na období po účinnosti nového , neboť filosofií nového zjevně není oslabit pozici spotřebitelů při sjednávání spotřebitelských smluv s podnikateli.

Ostatními provedenými důkazy (týkajícími se postoupení a upomínáním) se soud pro nadbytečnost již nezabýval, neboť na rozhodnutí soudu nemohly mít vliv.

Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a nežádala o jeho odročení, čímž souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Svou neúčastí na jednání žalobkyně zmařila poučovací povinnost soudu podle , když až při jednání soud zjistil, že žalobkyně nenavrhla důkazy k prokázání svých tvrzení o uzavření platné úvěrové smlouvy, a žalobkyně si zmařila také možnost být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení ústavního soudu sp. zn. či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. ).

In obiter dictum soud uvádí, že poučení o neprokázání žalobních tvrzení nemohl soud žalobkyni poskytnout ani v rámci přípravného jednání, jež soud nenařídil, neboť s ohledem na to, že žalovaná nepřebírala soudní zásilky, se přípravné jednání ani reálně nemohlo konat, neboť náhradní doručení předvolání zákon vylučuje. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. ) potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení , a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn a contrario. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, ale žádné náklady jí nevznikly, proto soud rozhodl jak uvedeno výše.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.