Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 288/2020-45
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Kesslerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 20. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 20. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 500 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení) s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o poskytování veřejné telekomunikační služby číslo že podpisem smlouvy žalovaný stvrdil zapůjčení zařízení typu AG23, že smluvní vztah skončil na základě výpovědi žalobkyně ze dne datum uplynutím výpovědní doby dne datum, že žalovaný měl povinnost žalobkyni vrátit poskytnuté zařízení pro příjem služby nebo umožnit jejich demontáž, to však neučinil, čímž žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle článku 5.7 všeobecných podmínek, a že smluvní pokuta byla splatná do datum. Žalovaný i přes výzvu k úhradě žalobkyni do dne podání žaloby dlužnou částku neuhradil.
2. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil.
3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř. “), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal.
4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. , tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř. ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
5. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Ze smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací – připojení k síti internet ze dne datum bylo zjištěno, že strany ujednaly poskytování služby elektronických komunikací; pokud šlo o poskytnutí zařízení, bylo v textu smlouvy pouze uvedeno, že zařízení poskytnutá účastníkovi zůstávají ve vlastnictví poskytovatele (tj. žalobkyně). Smlouva ve vlastním textu neobsahovala žádné ujednání o smluvní pokutě, nicméně prohlašovala za svou nedílnou součást listin y označené jako technická specifikace služby, všeobecné podmínky poskytování služby připojení k síti internet, ceník tarifů internetového připojení, ceník doplňkových služeb a typy rozhraní. Z listin y označené jako technická specifikace služby bylo zjištěno, že v ní bylo uvedeno zapůjčené zařízení„ AG23“, v jiné verzi téže listin y pak„ AirGrid M5 HP“. Ze všeobecných podmínek bylo zjištěno, že dle jejich článku 5 odstavec 5.7 byl v případě ukončení smlouvy účastník povinen předat poskytovateli veškeré mu poskytnuté zařízení pod smluvní pokutou ve výši 2 500 Kč, která nevylučovala právo na náhradu újmy. Všeobecné podmínky nebyly opatřeny podpisem žalovaného. Z výpovědi smlouvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vypověděla výše uvedenou smlouvu z důvodu vysokého dluhu. Z proforma faktury ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč s textem„ dle čl. 5 VP – nevrácené zařízení“.
6. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 1813 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), dle něhož se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele; to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
7. Soud vycházel z předložených listinných důkazů a vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně, že žalovaný jí nevrátil půjčené či pronajaté zařízení, aniž by blíže zkoumal, o jaké konkrétní zařízení šlo, neboť to pro posouzení věci nebylo rozhodné. Soud shledal ujednání o smluvní pokutě nepřiměřeným, neboť zakládalo právo na smluvní pokutu v poměrně značné výši, aniž by byla jakkoli vázána na hodnotu zařízení, které žalovaný nevrátil, nadto když bylo zároveň uvedeno, že právo na zaplacení smluvní pokuty nevylučuje právo na náhradu újmy, které se žalobkyně mohla domáhat vedle toho. Soud také zohlednil právní názor vyslovený Ústavním soudem v nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 , podle něhož„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“ V projednávané věci bylo zjištěno, že ujednání o smluvní pokutě nebylo ve vlastním textu smlouvy obsaženo, ani z něho neplynulo nic, co by mohlo spotřebitele upozornit na to, že mu může být smluvní pokuta účtována, nýbrž celé ujednání, jehož se žalobkyně dovolávala, bylo obsaženo pouze ve všeobecných podmínkách, které žalovaný nepodepisoval. Jelikož k tomuto nepřiměřenému ujednání by se přihlíželo pouze, pokud by se ho dovolal žalovaný, což se nestalo, soud uzavřel, že žalobkyni právo na zaplacení požadované smluvní pokuty nevzniklo.
8. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.
9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. , neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, avšak podle obsahu spisu mu žádné nevznikly, soud tedy rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).