Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 240/2021-31

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci

žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti;

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 6 640 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení p.a. z částky 2 000 Kč od 31. 5. 2018 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 4 640 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení p.a. z částky 2 000 Kč od 31. 5. 2018 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to vše pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 4 640 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 3. 2021 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 6 640 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdce společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 20. 11. 2015 smlouvu o úvěru č. anonymizováno, na základě níž poskytla žalovanému částku 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit částku 2 000Kč spolu s poplatkem 700 Kč do 15. 12. 2015, avšak úvěr řádně a včas nesplácel a doposud na úvěr neuhradil ničeho. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení jistiny ve výši 2 000 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 740 Kč, poplatek za prodlení ve výši 900 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč.

2. Žalovaný při jednání konaném dne 12. 10. 2021 k věci uvedl, že částka 2 000 Kč mu skutečně byla poskytnuta. Při uzavírání smlouvy neprověřovali jeho příjmovou ani výdajovou stránku. Dále uvedl, že už má nějaké exekuce, takže není schopen případnou přiznanou částku splatit najednou, ale žádá o splátky ve výši 500 Kč měsíčně splatné k 20. dni v měsíci. K svým majetkovým a osobním poměrům uvedl, že má příjem cca 17 – 18 000 Kč měsíčně, a z toho platí nájem a inkaso ve výši 11 000 Kč měsíčně. Jeho manželka je na úřadu práce a mají v péči nezletilou desetiletou dceru.

3. K jednání nařízenému na den 12. 10. 2021 se žalobkyně nedostavila a z jednání se omluvila. Protože měl soud za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti žalobkyně, rozhodl podle tak, že bude jednáno v její nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodnul.

4. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, rámcové smlouvy, obchodních podmínek, ceníku, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisu z účtu, dokumentace fúze sloučením, notářského zápisu, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení včetně podacího archu a předžalobní upomínky včetně podacího archu.

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

6. Ze smlouvy o úvěru č. anonymizováno ze dne 20. 11. 2015 soud zjistil, že společnost právnická osoba jako věřitel a žalovaný jako klient elektronicky uzavřeli smlouvu, na základě níž se společnost zavázala poskytnout žalovanému částku 2 000 Kč zasláním na jeho účet, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem 740 Kč do 15. 12. 2015. Nedílnou součástí smlouvy jsou Obchodní podmínky věřitele a Sazebník ZE shodných skutkových tvrzení účastníků a výpisu z účtu soud zjistil, že na účet žalovaného byla pod VS s rodným číslem žalovaného a s označením Zapujcka anonymizováno dne 20. 11. 2015 zaslána částka 2 000 Kč. Z předložených důkazů nebylo soudem zjištěno, že by předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěryschopnost žalovaného. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2018 soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila své pohledávky uvedené v příloze na žalobkyni. V příloze se nachází i pohledávka za žalovaným. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla v převážné části podána důvodně. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě elektronicky uzavřené smlouvy poskytla žalovanému na jeho účet částku 2 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost učinil nespornou. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně nijak nedoložila, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o zápůjčce prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, když k tomuto nepředložila žádné důkazy. K jednání nařízenému na den 12. 10. 2021, kdy naposledy mohla být žalobkyně o povinnosti toto tvrdit a doložit poučena, se žalobkyně o své vůli nedostavila, čímž zmařila soudu poslední možnost být o tomto poučena. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/ rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999 /44/ rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: číslo, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008 /48/ musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu ( ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.

8. Soud proto žalovaného zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovaným nevrácené jistiny, tedy žalovanou částku 2 000 Kč (poskytnutá částka 2 000 Kč po odečtení žalovaným prokazatelně uhrazené částky ve výši 0 Kč). Soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení z jistiny 2 000 Kč ode dne následujícího po dni, kdy došlo k postoupení pohledávky, tedy od 31. 5. 2018, když v té době již byl žalovaný s její úhradou nepochybně v prodlení. Soud má za to, že termín 15. 12. 2015 uvedený v neplatné smlouvě leze brát jako lhůtu stanovenou pro vrácení bezdůvodného obohacení. Ve zbytku, tedy co do požadavku na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 740 Kč, poplatku za prodlení ve výši 900 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul.

9. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která má všechny náležitosti dle a násl. , ve znění účinném od 1. 1. 2014. V příloze se mezi postupovanými pohledávkami nachází i pohledávka za žalovanou. Žalobkyně se tak stala novým majitelem pohledávky a je oprávněna tuto pohledávku vymáhat soudní cestou, byť jen z titulu bezdůvodného obohacení.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, neboť žaloba byla vůči němu z větší části zamítnuta. Protože však žalovaný žádné náklady nepožadoval, rozhodnul soud o nákladech tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

11. Soud rozhodl o plnění dluhu s příslušenstvím ve splátkách navržených žalovaným ve výši 500 Kč, když má za to, že jsou zde v tomto konkrétním případě pro to důvody zvláštního zřetele hodné. Dle rozhodovací praxe Krajského soudu v Ostravě jako soudu odvolacího by v případě plnění ve splátkách měl být dluh včetně příslušenství a nákladů řízení uhrazen nejpozději do 6 měsíců až jednoho roku od právní moci rozsudku. To by zde představovalo splátky ve výši nejméně cca 170 Kč měsíčně. Soud přihlédl k tomu, že žalovaná má sice čistý příjem ze zaměstnání 16 000 až 17 000 Kč. Současně však má další exekuci, platí vysoké nájemné a energie ve výši 11 000 Kč měsíčně a má v péči nezletilou osobu, kterou vyživuje, a jeho manželka je nezaměstnaná. Soud proto uložil žalovanému povinnost plnit dluh s příslušenstvím a náklady řízení v splátkách po 500 Kč měsíčně. Soud má za to, že povolení splátek v této výši není v tomto konkrétním případě v rozporu s dobrými mravy a nedojde tím k nepřiměřenému prodloužení úplného splnění dluhu a značného zvýhodnění žalovaného jako dlužníka oproti žalobkyni jako věřiteli, když dluh bude splacen v cca 5 splátkách. Soud současně sankcionoval případné prodlení žalovaného s úhradou některé ze splátek ztrátou výhody splátek.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).