Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 260/2020-49
Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastou Peškovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 26. 6. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od 26. 6. 2018 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit Čs. státu, Okresnímu soudu v Klatovech soudní poplatek ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 26. 6. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od 26. 6. 2018 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit Čs. státu, Okresnímu soudu v Klatovech soudní poplatek ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce podal dne 13. 8. 2020 u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce právnická osoba smlouvu o úvěru č. 7 2017, která byla uzavřena dne 25. 5. 2017. Dle této smlouvy byla žalovanému dne 25. 5. 2017 vyplacena částka ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem, který činil částka, tj. celkem k vrácení částka v 13ti měsíčních splátkách po částka, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 25. 6. 2018. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, dostal se do prodlení, čímž má žalobce právo i na zákonné úroky z prodlení. Žalobce tedy požaduje po žalovaném z této smlouvy částku částka a úroky z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z jistiny částka od 26. 6. 2018 do zaplacení. Na nákladech řízení je účtováno částka. Žalobce dále doložil, že pohledávka za žalovaným mu byla postoupena od právnická osoba anonymizována dvě slova dne 11. 12. 2019.
2. Soud jednal a rozhodl dne 18. 1. 2021 bez přítomnosti žalobce, jak umožňuje ust. § 101 odst. 2 , 3 o. s. ř. o. s. ř. , když žalobce byl k jednání omluven a za žalovaného se k jednání dostavil soudem ustanovený opatrovník, který souhlasil se žalobou jen částečně, namítal nepřiměřenost sjednaných poplatků k úvěrované částce.
3. Pravomoc a příslušnost Okresního soudu v Klatovech k projednání této věci (žalovaný je státním příslušníkem země) vyplývá z Čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních sporech. Dle tohoto ustanovení může být osoba, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, žalována v jiném členském státě, než kde má bydliště, a to u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Pro účely tohoto ustanovení je tímto místem v případě nároku ze smlouvy o poskytování služeb (čl. 7 odst. 1 ) místo, kde služby podle smlouvy byly poskytnuty, což je v daném případě Česká republika, okres Klatovy. Rozhodným právem, kterým se řídí uzavřená smlouva, je dle uzavřené smlouvy právo české, zejm. z. č. 89/2012 Sb. a z.č. 257/2016 Sb. , tedy právo platné v České republice v době uzavření smlouvy.
4. Žalobce soudu předložil Smlouvu o úvěru číslo ze které soud zjistil, že byla uzavřena dne 25. 5. 2017. Dle této smlouvy byla žalovanému dne 25. 5. 2017 vyplacena částka ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem, který činil částka, tj. celkem k vrácení částka v 13ti měsíčních splátkách po částka, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Poslední splátka měla být učiněna dne 25. 6. 2018. Žalobce požaduje po žalovaném z této smlouvy částku částka, úroky z prodlení v zákonné výši 8,5 % z jistiny částka od 26. 6. 2018 do zaplacení. Žalobce dále předložil předpis splátek, finanční analýzu žalovaného, kopii jeho občanského průkazu, žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, výpis z účtu žalovaného, mzdový lístek za leden 2017 a za prosinec 2016, pracovní smlouvu ze dne 30. 9. 2016, předžalobní výzvu ze dne 26. 2. 2020 s podacím lístkem.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. platného v době uzavření obou smluv, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o půjčce či nikoliv. V daném případě soud posoudil Smlouvu o úvěru ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13/ a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, byla předtištěna, napsána předem, pouze se dopisuje půjčená částka,„ poplatky“, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Soudu žalobce poskytuje pouze Smlouvu o úvěru a o okolnostech jejího sjednání nemá soud žádné informace, pouze je zasílána žalovaným předžalobní upomínka. Okolnosti uzavření smlouvy soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku. Věřitel si však zjišťoval ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr v dohodnutých částkách a termínech, toto bylo soudu doloženo. Přesto má soud vážné pochybnosti o poctivosti jednání žalobce a považuje toto právní jednání za neplatné, zejména pro rozpor s dobrými mravy. Žalobce požaduje po žalovaném„ poplatky“, aniž by bylo uvedeno, jak byly určeny a proč právě v této výši, které u půjčky na částka činí celkem částku částka, což je o 73 % navíc z částky, než která byla žalovanému půjčena. Výši„ Celkových nákladů spotřebitelského úvěru“ vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Jak uvedl Krajský soud v Plzni ve svém přiléhavém rozhodnutí j. č. 25 Co 169/2017 – 64 ze dne 26. 7. 2017 v obdobné věci, není ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, neboť se tím věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což zatěžuje celou společnost. Takovéto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobce je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednanou celkovou odměnu nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Smlouva o úvěru je tedy dle názoru soudu, s poukazem na shora uvedené, neplatným právním jednáním.
6. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobce žalovanému plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o úvěru, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě neplatné smlouvy a soud dospěl k závěru o její neplatnosti, pak byl nárok žalobce posouzen dle ust. § 2991 a násl. o. z. jako bezdůvodného obohacení. Žalovaný prokazatelně obdržel částku částka a dle přehledu splátek, předloženém žalobcem, žalovaný věřiteli uhradil celkem částku částka (částka + částka + částka). K vrácení bezdůvodného obohacení tedy zbývá částka částka – částka anonymizováno = částka. V této části bylo proto žalobě vyhověno s tím, že je žalovaný povinen uhradit žalobci i úrok z prodlení, který byl přiznán od data požadovaného žalobcem, tj. od 26. 6. 2018 ve výši 8,50 % ročně do zaplacení. Žalovaný soudu nepředložil žádný důkaz o tom, že by dluh uhradil. Soud proto uložil žalovanému dluh žalobci zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku, dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , a to se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , když povinnost platit úrok z prodlení pak pro žalovaného vyplývá z § 1970 občanského zákona. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má totiž věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení, přičemž výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta co do částky částka (částka anonymizováno – částka anonymizováno) s příslušenstvím z částky částka (částka - částka anonymizováno). Z neplatné smlouvy se totiž nemůže žalobce domáhat ani plnění týkající se jiných úroků či poplatků, než faktického plnění a úroků zákonných.
7. Soud uložil žalovanému doplatit soudní poplatek ve výši částka, dle pol. 2.2 sazebníku poplatků vztažmo k pol. 1. a) přílohy k z. č. 549/1991 Sb. , neboť v tomto řízení soud nevydal platební rozkaz, soudní poplatek byl zaplacen ve výši částka žalobcem, a protože činí částka, pak doměřená částka činí částka, kterou zaplatí částečně neúspěšný žalovaný ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. , tedy 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud takto rozhodl proto, že to byl žalovaný, který vyvolal spor tím, že včas svůj dluh vůči žalobci neuhradil.
8. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. V daném případě měli ve věci v podstatě každý z účastníků úspěch přibližně stejný, proto soud vyslovil, že si každý z účastníků ponese náklady řízení ze svého.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.