Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
35 C 372/2021-18
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 26 795,87 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 18 935,87 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 966,51 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 593,51 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 7 860 Kč s úrokem v částce 2 688,15 Kč a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 15 593,51 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 832,92 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 18 935,87 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 966,51 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 593,51 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 7 860 Kč s úrokem v částce 2 688,15 Kč a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 15 593,51 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 832,92 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že jeho předchůdce (společnost právnická osoba) dne 25. 3. 2019 uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytl věřitel žalovanému částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem 29 % kapitalizovaným částkou 3 577 Kč, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost 7 860 Kč (dále jen„ odměna“) a poplatkem za komfortní splácení 5 896 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 623 Kč. Žalovaný však řádně nesplácel, takže uhradil celkově jen částku 9 510 Kč. Žalobce tak požadoval uhrazení zbytku jistiny 15 593,51 Kč, poplatku 11 202,36 Kč, úroku za období následující po termínu splatnosti celého dluhu a zákonného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci dovozoval žalobce ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že předchůdce žalobce poté, co na základě příjmů a výdajů žalovaného, jakož i po zhodnocení jeho osobních poměrů (prokázáno zákaznickou kartou), uzavřel dne 25. 3. 2019 s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytl věřitel žalovanému částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem 3 577 Kč, odměnou 7 860 Kč a poplatkem za komfortní splácení 5 896 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 623 Kč (prokázáno smlouvou). Žalovaný však řádně nesplácel, takže uhradil celkově částku 9 510 Kč. Žalobce nabyl předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 (prokázáno předmětnou smlouvou včetně příloh a oznámením o postoupení pohledávek). Žalovaný však přes výzvu ničeho dalšího neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou).
5. Soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z., která byla limitována zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Zatímco žalobce (jeho předchůdce) splnil všechny povinnosti řádně a včas, žalovaný nikoliv, čímž se dostal do prodlení. Soud proto žalobci přiznal dlužnou jistinu, úrok a poplatek za komfortní splácení, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. o. s. ř.
6. Soud následně žalobci zamítl úrok za období od 19. 5. 2020 (termínu poslední splátky). Soud konstatuje, že ze smlouvy o zápůjčce je zřejmé, že úrok byl sjednán pevnou částkou 3 577 Kč. Z ujednání není možné dovozovat, že by jistina měla být po termínu splatnosti úročena jakýmkoliv procentem úroku. Povinnost hradit žalobci úrok za následující období se nedá dovodit ani ze smluvních podmínek, přičemž je třeba připomenout, že i kdyby tam takové ujednání bylo, v případě rozporu mezi smlouvou a smluvními podmínkami má přednost smlouva (§ 1751 odst. 1 o. z.). Soud tak uzavřel, že strany si nárok věřitele na úrok po době splatnosti zápůjčky nesjednaly, a proto žalobu v tomto rozsahu zamítl.
7. Soud se dále zabýval uplatněným nárokem na odměnu v částce 7 860 Kč. Soud konstatuje, že žalovaný tuto platbu nemohl odmítnout, po obsahové stránce se hradí při každé zápůjčce, a to bez ohledu na jiná práva a povinnosti stran. Jinými slovy žalobce za tuto platbu žalovanému neposkytuje žádnou nadstandardní protislužbu, jak tomu je u jiné části poplatku. Po obsahové stránce tak nejde o nic jiného než o sjednaný úrok, a to úrok skrytý. Žalobce tak žalovanému navýšil skutečnou úrokovou sazbu tak, že žalovaný měl uhradit za 60 týdnů úrok 57,2 %, který odpovídá úroku 49,57 % ročně, přičemž výše úroků poskytovaná bankami v témže období činila toliko 8,2 % ročně (viz databáze České národní banky ARAD pro výši poskytovaných úroků s fixací úroku nad 1 rok, která je dostupná na https://www.cnb.cz/docs ARADY/HTML/index). Takto vzniklý úrok je tak více než šestinásobný oproti tomu, jaké úroky poskytovaly banky v předmětném období.
8. Lze připomenout judikatorní závěr, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ).
9. Soud konstatuje, že takto vzniklý úrok podstatně převyšuje úrokovou míru poskytovanou bankami v daném období a takové ujednání je neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy (§ 1 odst. 2 o. z.).
10. Žalobce při tom takto vzniklý úrok bez zjevného důvodu rozdělil na samotný úrok 3 577 Kč a odměnu 7 860 Kč. Soudu je při tom z úřední činnosti známo, že žalobce (jeho předchůdce) poskytuje velké množství zápůjček různým subjektům. To znamená, že vystupuje v roli podnikatele dle § 420 a násl. o. z. Žalovaný naproti tomu má pozici spotřebitele dle § 419 o. z. a z tohoto titulu je chráněn. Soud se proto zabýval tím, zda je takovéto ujednání přiměřené, přičemž dle § 1815 o. z. se k nepřiměřeným ujednáním nepřihlíží, a dospěl k závěru, že nikoliv. Smyslem citovaného ujednání je toliko opticky snížit hodnotu úroku tak, aby si adresát jeho skutečnou výši neuvědomil. Oproti poplatku za komfortní splácení neposkytuje žalovanému žádnou zvláštní výhodu, takže neexistuje žádný legitimní důvod jej ve smlouvě oddělit. Soud za této situace uzavřel, že ujednání o odměně je ujednáním nepřiměřeným a nepřihlížel k němu. Za této situace nezbylo soudu, než žalobu v tomto rozsahu zamítnout.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 832,92 Kč, přičemž tato částka představuje 33 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 072 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 795,87 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu návrhem na nařízení exekuce.