Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 180/2020-15

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Divíškovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 18 821,16 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 16 059,16 Kč, kapitalizovaný úrok 4 039,96 Kč, úrok ve výši 26,48 % ročně z částky 16 059,16 Kč od 24. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 060,81 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 059,16 Kč od 24. 1. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 2 762 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 762 Kč od 24. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů částku 1 576 Kč k rukám právního zástupce anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 16 059,16 Kč, kapitalizovaný úrok 4 039,96 Kč, úrok ve výši 26,48 % ročně z částky 16 059,16 Kč od 24. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 060,81 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 059,16 Kč od 24. 1. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 2 762 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 762 Kč od 24. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů částku 1 576 Kč k rukám právního zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 18 821,16 Kč. V žalobě uvedl, že uzavřel s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru číslo. Podpisem smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a to prostřednictví odborných pracovníků, který posuzují příjmovou a výdajovou stránku žadatele, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr řádně a včas splácet v 24 měsíčních splátkách ve výši 1 269 Kč. Úvěr byl úročen sazbou ve výši 26,48 % p.a. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradil částku 7 814 Kč. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 12. 6. 2019. Po zesplatnění úvěru neuhradila žádnou splátku. Žalobce ke dni sepisu žaloby eviduje neuhrazenou jistinu ve výši 16 059,16 Kč, poplatků ve výši 312 Kč, poplatků za pojištění ve výši 520 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč, smluvních pokut účtovaných ve výši 1 500 Kč. Příslušenství pak představuje kapitalizovaný úrok ke dni sepsání žaloby ve výši 4 039,96 Kč, úrok ve výši 26,48 % z částky 16 059,16 Kč od 24. 1. 2020; úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepisu žaloby ve výši 1 060,81 Kč.

2. Žalovaná se k prvnímu jednání ve věci nedostavila, a do zahájení ústního jednání se neomluvila. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalované doručeno do vlastních rukou dne 14. 5. 2021 společně s žalobou. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného a podle důkazů obsažených ve spise v souladu s  a 120 odst. 2

3. Žalobce v průběhu řízení prokázal svá skutková tvrzení listinnými důkazy, a to smlouvou o hotovostním úvěru a smlouvou o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum, výpisem čerpání splátek a úhrad, výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 12. 6. 2019 a poštovním podacím archem, předžalobní výzvou, poštovním podacím archem.

4. Podle , (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky..

5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobcem byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu se sjednanými poplatky a úroky zaplatit žalobci do 24 měsíců od poskytnutí úvěru v měsíčních splátkách po 1 269 Kč.

10. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobce v žalobě pouze tvrdil, že při uzavírání smlouvy hodnotí schopnost žadatele úvěr splácet a to tím, že zkoumá, zda žadatel má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, a to z dostupných registrů. Nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalobce před poskytnutím úvěru hodnotil příjmy a výdaje žalované v daném případě soud nepovažuje za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. V tomto případě to nebylo splněno a nakonec důsledkem nedostatečného posouzení úvěryschopností žalované, je i skutečnost, že žalovaná řádně neplnila své závazky.

11. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. V této souvislosti soud odkazuje i na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, konkrétně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. . V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

13. Soud tedy dospěl k závěru, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

14. V dané věci, tedy s ohledem na shora uvedené skutečnosti, žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, žalobce pouze učinil tvrzení o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr z dostupných registrů, aniž by blíže zkoumal její příjmy a výdaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39). V tomto případě žalobce posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili ( o. z.). Žalované tedy vznikla povinnost vrátit pouze půjčenou jistinu s příslušenstvím ( a vl. nař. ) d, jak je popsáno ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle žalobce byl ve sporu úspěšný z 85 % a po započtení procesního úspěchu žalované v rozsahu 15 %, má žalobce právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 70 % Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, 3 úkonů právní služby po 300 Kč dle b vyhl. o advokátním tarifu (převzetí a příprava věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) a paušální náhrady hotových výdajů za uvedené 3 úkony po 100 Kč a nakonec DPH ve výšo 21 %, tj. částky 252Kč Celkem činí náklady řízení částku 2 252 Kč a žalobci bylo přiznáno 70 %, tj. částka 1 576 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu