Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
31 C 392/2020-46
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Janem Zdražilem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 6 940 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 6 940 Kč s příslušenstvím, se v celém rozsahu zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 6 940 Kč s příslušenstvím, se v celém rozsahu zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 940 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 7. 11. 2017, číslo kterou žalovaná uzavřela se společností právnická osoba (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit do 18. 12. 2018 spolu s poplatky spojenými s úvěrem, což neučinila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 30. 8. 2021, k němuž se dostavila pouze žalobkyně, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř. ), v nepřítomnosti žalované, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, nicméně tato smlouva je absolutně neplatná, protože žalobkyně nedoložila, že by předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, ač k tomu byla soudem vyzvána. Z předložených důkazů není zřejmé, z čeho předchůdkyně žalobkyně vycházela, když posuzovala úvěruschopnost žalované, když soudu nedoložila žádný z dokumentů, ze kterého čerpala informace o příjmech a výdajích žalované. Z ničeho tak nevyplývá, jak předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjem žalované v celkové výši 31 436 Kč (když částka 9 736 Kč měla být tvořena různými dávkami státní podpory a zbytek měly činit příjmy z vedlejší činnosti žalované).
4. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ale žalobkyně nedoložila, že předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , považovat za neplatnost absolutní. Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná. Žalobkyně prokázala, že žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč, přičemž uvedla, že žalovaná uhradila celkem 10 550 Kč. I když by tak bylo možné uvažovat o tom, že se žalovaná na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila částkou 10 000 Kč (plnění bez právního důvodu), žalovaná již tuto částku předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni, vydala. Soud proto žalobu zcela zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.
5. Přestože žalovaná byla ve věci úspěšná a měla by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnila a z obsahu spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady vznikly, soud proto ve výroku II. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na exekuci.