Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
31 C 344/2020-45
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Janem Zdražilem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 9 664,72 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 663 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 663 Kč od 30. 7. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 001,72 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 672,26 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 881,72 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 086,37 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 881,72 Kč od 25. 6. 2019 do 29. 7. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 218,72 Kč od 30. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 663 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 663 Kč od 30. 7. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 001,72 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 672,26 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 881,72 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 086,37 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 881,72 Kč od 25. 6. 2019 do 29. 7. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 218,72 Kč od 30. 7. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 9 664,72 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 1. 2017, číslo kterou žalovaný uzavřel se společností právnická osoba (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 7. 12. 2017 spolu s poplatky spojenými se zápůjčkou, což neučinil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 30. 8. 2021, k němuž se dostavila pouze žalobkyně, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř. ), v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, podle které byla žalovanému poskytnuta částka 6 000 Kč. Žalobkyně však nedoložila, že by předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku splácet, ač k tomu byla soudem vyzvána. Z předložených důkazů není zřejmé, z čeho předchůdkyně žalobkyně vycházela ohledně výdajů žalovaného, který předložil nájemní smlouvu, podle které platil za bydlení 7 500 Kč měsíčně, nicméně předchůdkyně žalobkyně v zákaznické kartě počítala s měsíčními výdaji žalovaného pouze 6 000 Kč. Již z této skutečnosti je zjevné, že schopnost žalovaného úvěr splácet nebyla posouzena řádně.
4. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ale žalobkyně nedoložila, že předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , považovat za neplatnost absolutní. Uzavřená smlouva o zápůjčce je tak od počátku neplatná. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému byla poskytnuta částka 6 000 Kč, přičemž uvedla, že žalovaný uhradil celkem 337 Kč. Ohledně částky 5 663 Kč se tedy žalovaný na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť se jedná o plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1 , 2 o. z. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 29. 7. 2021, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 30. 7. 2021, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 5 663 Kč s příslušenstvím vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbytku žalobu výrokem II. zamítl.
5. Přestože žalovaný byl ve věci úspěšný a měl by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnil a z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly, soud proto ve výroku III. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na exekuci.