Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 81/2021-105
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Svačinovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení 2 991,49 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 1 495,75 Kč
takto:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 2 991,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 991,49 Kč od datum do zaplacení, úrok ve výši 9 % ročně z částky 2 991,49 Kč od datum do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 1 495,75 Kč, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 5 591,30 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 2 991,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 991,49 Kč od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 9 % ročně z částky 2 991,49 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 1 495,75 Kč, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 5 591,30 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 2 991,49 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 1 495,75 Kč. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně Emma´s credit s. r. o., IČO, s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru dne datum, na základě které byla žalované poskytnuta částka 3 000 Kč převodem na účet žalované. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit předchůdkyni poplatek ve výši 898,70 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 36 % ročně. Celkovou dlužnou částku 3 898,70 Kč se žalovaná zavázala splatit do datum. K prověření schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy dotazována na výši svého měsíčního příjmu. Přesto však žalovaná úvěr nesplatila. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni ke dni datum. Žalovaná na pohledávku žalobkyně před postoupení pohledávky neuhradila ničeho a po postoupení pohledávky v době od datum do datum celkem částku 4 399 Kč. Nyní tak žalovaná dluží na jistině celkem částku ve výši 2 991,49 Kč s úrokem z prodlení z částky 2 991,49 Kč od datum do zaplacení, ponížený smluvní úrok ve výši 9 % ročně z částky 2 991,49 Kč od datum do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,1% z částky 2 991,49 Kč za dobu do datum do dne podání žaloby celkem ve výši 1 495,75 Kč.
2. Žalovaná navrhla zamítnutí návrhu žalobkyně v plném rozsahu, neboť smlouva o zápůjčce je z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované absolutně neplatná a žalovaná na pohledávku žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dosud uhradila celkem částku 5 399 Kč. Pohledávka je tedy zcela uhrazena.
3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi právnická osoba anonymizována dvě slova, IČO a žalovanou byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena dne datum smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně na účet žalované zaslala dne datum celkem částku 3 000 Kč. Žalované tak byla poskytnuta zápůjčka ve výši 3 000 Kč a tato se zavázala uhradit jistinu a dále poplatek ve výši 898,70 Kč ve lhůtě 20 dnů od odeslání jistiny na účet žalované. Žalované byly poskytnuty předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru a součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky. V čl. VIII odst. 1 písm. c smlouvy byla sjednána pro případ prodlení žalované smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně (smlouva o zápůjčce č. F34BF/52874, formulář pro předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru, vysvětlení předsmluvních informací, výpis z účtu číslo ze dne datum). Dle oznámení obec správy sociálního zabezpečení ze dne datum činila výměra starobního důchodu žalované od ledna 2018 částku 10 309 Kč. Dle vyjádření právnická osoba anonymizována dvě slova, IČO, uhradila žalovaná na pohledávku žalobkyně v době od datum do datum celkem částku 4 399 Kč. Úvěruschopnost žalované byla zjišťována jen telefonicky a to z informací podaných žalovanou ohledně výše výdajů 3 000 Kč měsíčně (přípis anonymizována dvě slova anonymizováno ze dne datum).
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum, dodejka ze dne datum). Předžalobní výzva ze dne datum byla žalované zaslána (předžalobní výzva, dodejka ze dne datum).
5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
6. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle § 2392 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
8. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
9. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná je spotřebitelka, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr.
12. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobkyně ověřila pouze měsíční příjem žalované, výdaje však nikoliv, když se spolehla pouze na telefonický údaj o výši výdajů 3 000 Kč měsíčně. Z listin předložených žalobkyní tak nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše nutných měsíčních výdajů žalované z jí předložených listin. Žalobkyně, pokud by řádně zkoumala schopnost žalované úvěr splatit, by dospěla k závěru, že tomu tak není, neboť při příjmu 10 300 Kč měsíčně a nedoložených výdajích 3 000 Kč měsíčně ve vztahu ke lhůtě splatnosti, která činila jen 20 dní, by splacení žalovanou uvrhlo do další problémové situace. Při přihlédnutí k životnímu minimu ve výši 3 860 Kč by žalovaná nebyla schopna splatit z měsíčního příjmu částku 3 898,70 Kč.
13. Na základě shora uvedených skutečností má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce celkem částku 3 000 Kč, nicméně již neposoudila řádně schopnost žalované úvěr splatit, neboť nezjišťovala výdaje žalované ověřením předložených listin. V důsledku toho je smlouva o úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Podle § 588 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, neboť smlouva odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Účastníkům z tohoto neplatného právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro jeho naplnění provedeny, stejně tak, že by výklad dané normy neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěru a také na žadatele o ně. Pokud však má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmu a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitelé rozumně očekávat. Zde soud odkazuje na judikaturu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 ).
14. Jakkoliv by se mohlo zdát, že sankce neplatnosti právního jednání je ve zde projednávaném případě stanovena pouze v zájmu spotřebitele, nemůže soud přehlédnout, že zamezením nekontrolovaného úvěrování osob, jež by na úvěr vůbec neměly dosáhnout, je sledováno i zachování veřejného pořádku a naplnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv zavazujících Českou republiku, podle kterých se tato zavázala mimo jiné i implementovat do svého právního řádu směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropských společenství. S přihlédnutím k uvedenému soud dospěl k závěru, že je třeba považovat neplatnost smlouvy za absolutní ve smyslu ustanovení § 588 o. z., k níž tedy soud přihlíží i bez námitky účastníků, neboť je v rozporu s veřejným pořádkem, vzhledem k tomu, že se týká spotřebitele. Dle rozhodnutí Ústavního soudu ČR III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019:„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.“ V odst. 20 téhož rozhodnutí:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I. ÚS 199/11 ; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb. , zvláštní část - k § 86 ; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Přitom například právě Nejvyšší soud ve svém usnesení sp. zn. 20 Cdo 3324/2017 formuloval jeho odůvodnění i výrok v situaci - odkázav na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4084/12 - když zde ze "strany povinného byla naprostá pasivita jak v rámci řízení rozhodčího, tak v rámci řízení exekučního". Zjevně tak ani pro Nejvyšší soud nebyla určujícím kritériem skutečnost, zda si dlužník zvýšenou ochranu "zaslouží" či nikoliv, ale zda může být tehdy posuzovaná úvěrová smlouva hodnocena jako rozporná s dobrými mravy (a proto by byla neplatná i na ni navazující rozhodčí smlouva a nebyla by dána pravomoc rozhodce a byl by tu dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. ). V odst. 21:„ Naopak obecné soudy - a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci - by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Krajský soud se však v ústavní stížností napadeném usnesení tím, zda a jak si vedlejší účastnice posoudila - řečeno slovy judikatury Soudního dvora - úvěruschopnost stěžovatele, dostatečně nezabývá.“
15. Žalobkyně tak má nárok na jistinu 3 000 Kč, kdy po odečtení žalovanou dosud uhrazené částky ve výši 4 399 Kč, dospěl soud k závěru, že dlužná částka byla žalovanou zcela uhrazena již před odesláním předžalobní upomínky dne datum.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 591,30 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 487,24 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovného ve výši 320,90 Kč (2 x 27km x 4,4 Kč = 237,60 Kč + (4,9 l /100) x 54 km x 31,50 Kč = 83,30 Kč) a daně z přidané hodnoty 21 % ve výši 970,40 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.