Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 124/2021-54
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lucií Mikulcovou ve věci
žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
se sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 2 997,12 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 638 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 471 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 2 997,12 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 638 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 471 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce, společnost právnická osoba, uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného ve dvou platbách (3 000 Kč a 17 000 Kč). Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku uvedené společnosti vrátit jednorázovou splátkou nejpozději dne 26. 1. 2019 a současně zaplatit i poplatek za poskytnutí úvěru, který činil 4 588 Kč. Žalovaný však do sjednané lhůty nic nezaplatil. Následně byla pohledávka za žalovaný smluvně postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení činila hodnota pohledávky za žalovaným 34 638 Kč a skládala se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, z nesplaceného úroku ve výši 4 588 Kč, ze smluvní pokuty sjednané ve smlouvě pro případ prodlení úhradou úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné částky kapitalizované částkou 10 000 Kč a z neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínce ve výši 50 Kč Ani poté však žalovaný svůj dluh nevyrovnal, ačkoliv byl k tomu žalobkyní vyzýván, a to i tzv. předžalobní výzvou. Proto se po něm žalobkyně domáhá celé žalované částky. Nadto po žalovaném žádala zákonný úrok z prodlení jdoucí z dlužné jistiny úvěru za dobu od 27. 1. 2019 do 10. 8. 2020 ve výši 2 997,12 Kč a dále jej žádala v zákonné výši od 29. 8. 2020 do zaplacení a také kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 638 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z provedených důkazů, zejména ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 27. 11. 2018 a z dodatku smlouvy o úvěru číslo ze dne 31. 12. 2018 z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z potvrzení o provedené platbě ze dne 27. 11. 2018 a 28. 11. 2018, z potvrzení o přijetí platby ze dne 1. 9. 2020, soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne se společností právnická osoba smlouvu o úvěru, na základě které tato společnosti převedla na účet žalovaného finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný se přitom ve smlouvě ve znění dodatku zavázal celkovou částku 24 588 Kč uvedené společnosti vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 4 588 Kč, nejpozději do 26. 1. 2019. Žalovaný ale nic v dohodnutý termín nezaplatil. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, její přílohy a potvrzení o úplatě soud ověřil, že následně byla celá tato pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 8. 9. 2020. Žalovaný byl před podáním žaloby žalobkyní vyzván k úhradě celé dlužné částky včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni postoupení pohledávky, tak jak je uvedeno v žalobním žádání, a k úhradě zákonných úroků z prodlení po dni postoupení pohledávky a nákladů na vymáhání. Ve výzvě ze dne 9. 3. 2021 byl přitom i výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou, neuhradí-li vše dobrovolně.
5. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1970 z. č. 89/2012, Sb. o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
8. Žaloba je důvodná.
9. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný platně uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout úvěr a žalovaný se zavázal tento úvěr za sjednaných podmínek vrátit. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnil, neboť žalovanému sjednanou finanční částku poskytl. Naopak žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, když právnímu předchůdci žalobce řádně a včas nevrátil poskytnutý úvěr včetně sjednaného poplatku. A protože řádné a včasné splacení úvěru bylo zajištěno smluvní pokutou, vznikl právnímu předchůdci nárok i na smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě ve smyslu § 2048 o. z. a dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Proto soud uložil žalovanému povinnost celou dlužnou částku zaplatit, a to žalobkyni, neboť právě na ni pohledávka za žalovaným z uvedeného titulu dle § 1879 o. z. přešla. A protože dle § 1880 o. z. dále platí, že s postoupenou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části týkající se příslušenství. Na úrok z prodlení přitom vznikl právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni nárok dle § 1970 o. z. Soud přezkoumal, že výše požadovaného úroku z prodlení nepřesahuje výši určenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 471 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze 2,5 úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 050 Kč ve výši 220,50 Kč. Soud k tomu dodává, že o výši náhrady nákladů řízení rozhodl dle § 14b a. t., neboť návrh na zahájení řízení v této věci považuje za návrh podaný na ustáleném vzoru, jež žalobce podává u soudu opakovaně ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti, přičemž přezkoumal, že byly naplněny i ostatní podmínky aplikace tohoto ustanovení, tedy že předmětem je peněžité plnění nepřekračující 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15ti dnů od doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.