Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
8 C 202/2021-32
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 21 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 21 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobce se žalobou ze dne datum na žalované domáhal zaplacení částky částka s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo (dále jen„ anonymizováno“) a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce číslo na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši částka, které se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši částka, odměnou za administrativní zpracování půjčky ve výši částka a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši částka, v pravidelných týdenních splátkách po částka Poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná porušila svou povinnost splácet, na poskytnutou půjčku uhradila pouze částka. Dále byla mezi anonymizováno a žalovanou dne datum uzavřena smlouva o půjčce číslo na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši částka, které se žalovaná zavázal splatit společně s úrokem ve výši částka, odměnou za administrativní zpracování půjčky ve výši částka a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši částka, v pravidelných týdenních splátkách po částka Poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná porušila svou povinnost splácet, na poskytnutou půjčku uhradila pouze částka. Obě pohledávky za žalovanou postoupila právnická osoba na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalované oznámeno.
2. Žalobce dále obecně uvedl, že anonymizováno s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovanou uzavřena smlouva. Pro případ, že by soud i přes uvedené dospěl k závěru, že žalobce nedostatečně prokázal splnění zákonné povinnosti dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. žalobce upozornil, že neprokázání splnění této povinnosti nezpůsobuje neplatnost smlouvy, neboť obě smlouvy byly uzavřeny před datum, tedy před účinností zákona č. 43/2013 Sb. , kterým byl novelizován § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , a kterým byla nově stanovena sankce neplatnosti smlouvy pro případ, kdy věřitel poskytne spotřebitelský úvěr, aniž by řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele. Podle přechodných ustanovení k zákonu č. 43/2013 Sb. se přitom právní vztahy vzniklé ze smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona řídí zákonem č. 145/2010 Sb. , ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
3. Podáním ze dne datum vzal žalobce žalobu co do částky dlužné z titulu smlouvy o půjčce číslo zpět. Podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “) žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela (odst. 1). Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví (odst. 2, věta první). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení (odst. 3). Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (odst. 4). Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět dříve, než začalo jednání, soud usnesením ze dne 21. 5. 2021, číslo jednací, řízení co do částky ve výši částka, kapitalizovaných úroků částka 637,35, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši částka, úroků ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny ve výši částka od datum do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 7,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši částka od datum do zaplacení, zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne datum.
4. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.
5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci. Žalobce je právnickou osobou, zapsanou v obchodním rejstříku (z výpisu z obchodního rejstříku). Žalovaná s právním předchůdcem žalobce uzavřela dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které jí právní předchůdce žalobce poskytl zápůjčku ve výši částka, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s úrokem ve výši částka, odměnou za administrativní činnost částka a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši částka, a to v 60 týdenních splátkách po částka s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy do konce dalšího týdenního období. Svým podpisem potvrdila převzetí půjčky ve výši částka v hotovosti (ze smlouvy o půjčce číslo). Žalovaná dle tvrzení žalobce zaplatila na úhradu poskytnuté půjčky částku částka. Právní předchůdce žalobce jako postupitel a žalobce jako postupník uzavřeli dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky uvedené v Příloze číslo„ Seznam postoupených pohledávek“ této smlouvy postoupeny na žalobce s účinností k témuž dni. Jednou z postoupených pohledávek je pohledávka za žalovanou (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávky právního předchůdce žalobce ze dne datum bylo žalované zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě (z dopisu ze dne datum a z podacího lístku). Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovanou k uhrazení dlužné částky (z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání).
6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o půjčce (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, rovněž účinného ke dni uzavření smlouvy o půjčce (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 657 o. z. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
8. Podle § 39 o. z. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
9. Podle § 451 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
10. Podle § 563 o. z. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.
11. Podle § 517 odst. 1, věta první, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.
12. Podle § 524 odst. 1 o. z., jakož i podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.
13. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
16. K námitce žalobce, že neprokázání splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nezpůsobuje neplatnost smlouvy, neboť se v posuzovaném případě jedná o smlouvu uzavřenou před datum, odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. spisová značka, dle kterého:„ Úprava § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění platném do datum, ukládala věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit. Zákonem číslo Sb. bylo dotyčné ustanovení (s účinností od datum) doplněno tak, že„ věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“. V projednávané věci byla smlouva uzavřena před nabytím účinnosti zákona č. 43/2013 Sb. K odpovědi na otázku, zda i podle právní úpravy před dotyčnou novelou bylo možné vyhodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného splnění uvedené povinnosti věřitelem za neplatnou - tedy bez toho, že by její neplatnost stanovil přímo zákon - je třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, jíž z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, nebo v nálezu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, že„ nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval. Lze proto shrnout, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy.“
17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce ze dne datum je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný spotřebitelský úvěr/půjčku splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobce v žalobě uvádí, že řádně zhodnotil informace požadované a získané od žalované před uzavřením smlouvy tak, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do zákaznické karty, žádné důkazy však k tomuto tvrzení nepředložil, a to ani zákaznickou kartu. Vzhledem k tomu, že se žalobce k soudu nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení dle § 118a o. s. ř. o. s. ř. , tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele v souladu se zákonem.
18. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o půjčce ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 39 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 451 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobci. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě smlouvy o půjčce částku částka, kterou soud považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalované, které by měla žalovaná žalobci jako právnímu nástupci věřitele vydat. Ze žalobních tvrzení však vyplývá, že žalovaná uhradila celkem částka. Na základě uvedeného proto soud rozhodl, že žaloba se zamítá, neboť bezdůvodné obohacení již bylo uhrazeno.
19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tak, že žalované, která byla ve věci zcela úspěšná, se náhrada nákladů řízení nepřiznává, neboť žádné neuplatňovala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).