Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 224/2021-60

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 7 868 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 495,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 494 Kč za dobu od 5. 5. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 374 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 88,46 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do 4. 5. 2021, 8,25% p.a. úroku z prodlení z částky 7 374 Kč za dobu od 5. 5. 2021 do zaplacení

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 495,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 494 Kč za dobu od 5. 5. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 374 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 88,46 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do 4. 5. 2021, 8,25% p.a. úroku z prodlení z částky 7 374 Kč za dobu od 5. 5. 2021 do zaplacení</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení úvěrové pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne datum distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Žalovaná úvěrová pohledávka ve výši 7 868 Kč představuje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 7 081 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, smluvní úrok zahrnutý ve 2.-8 splátce v celkové výši 490 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení 8,25% p.a. úroku z prodlení za období od 12. 3. 2021 do 4. 5. 2021 kapitalizovaného částkou 90,06 Kč a od 5. 5. 2021 do zaplacení požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 7 868 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byla k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků ( ).

3. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky na webovém portálu webová adresa, kde žalovaný vyplnil své osobní údaje, požadovanou výši úvěru a uvedl informace o svých poměrech. Zaslal kopii občanského průkazu a výpis ze svého účtu. Jakmile mu byl úvěr schválen, systém vygeneroval návrh smlouvy, který žalovaný odsouhlasil zasláním SMS kódu, který mu byl zaslán na jím sdělené telefonní číslo. Žalobkyně předložila kopii občanského průkazu a výpis z účtu žalovaného za období od 24. 8. do 23. 9. 2019. Současně předložila printscreeny ze systému, v němž je zaznamenána elektronická komunikace s žalovaným před uzavřením smlouvy, z níž vyplývá, že žalovanému zaslala návrh smlouvy, odeslala SMS kód, kterým byla smlouva o úvěru podepsána. Na základě uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že uzavřela s žalovaným písemnou smlouvu podle zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a to v souladu s  z. č. , , v platném znění (dále jen o. z.), Přestože smlouva byla sjednána elektronicky na dálku, byl zachycen její obsah a identifikovány jednající osoby. Žalovaný prokázal svou totožnost občanským průkazem, předložil výpis ze svého účtu a zasláním SMS kódu projevil svou vůli být vázána úvěrovou smlouvou.

4. Výpisem z účtu žalovaného potvrzeným sdělením právnická osoba bylo prokázáno, že žalovanému byla připsána na účet částka 10 000 Kč dne 18. 11. 2019.

5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně předložila printscreen ze systému, podle něhož žalovaný v žádosti o úvěr uvedl měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 18 000 Kč, měsíční výdaje ve výši 9 000 Kč a že je bezdětný. Žalobkyně dále zjistila, že žalovaný v době, kdy žádal o úvěr, nebyl v exekuci ani v registru dlužníků (kontrola registrů), splácel úvěr ve výši 50 000 Kč splátkou ve výši 2 433 Kč, přičemž po splatnosti byl s částkou 2 195 Kč. K běžnému účtu měl povolen debet 3 000 Kč, který měl vyčerpán (úvěrová zpráva). Výpis z účtu, který měla žalobkyně k dispozici, potvrzoval vyčerpaný povolený debet 3 000 Kč. Na účet byla žalovanému připsána mzda za srpen 2019 ve výši 14 510 Kč a 13. 9. 2019 byl na účet připsán poskytnutý úvěr ve výši 10 100 Kč.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle , , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Povinností poskytovatele úvěru je řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.

12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty

a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání

i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli

úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018,

sp. zn. ).

15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou

i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. Ze skutečností popsaných v bodě 5 rozsudku vyplývá, že žalobkyně svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy řádně úvěruschopnost žalovaného nesplnila, protože žalovanému poskytla úvěr, přestože výpis z účtu nepotvrdil jím tvrzený příjem 18 000 Kč. Na účet byla žalovanému připsána mzda jen ve výši 14 510 Kč. Žalovaný neměl na účtu žádný disponibilní zůstatek, přestože mu byla připsána z úvěru poskytnutá částka 10 000 Kč. Za popsané situace bylo na místě dále zkoumat nejen skutečnou výši příjmů, ale i prověřovat výdaje žalovaného, které byly tvrzeny ve výši 9 000 Kč, ale nebyly nikterak prověřeny. Informace, které měla žalobkyně před poskytnutím úvěru k dispozici, nasvědčovaly tomu, že příjmy žalovaného nejsou dostatečné ani na úhradu stávajících výdajů a dluhů. Žalovaný uváděl vyšší příjem, než ve skutečnosti měl, jeho účet vykazoval debetní zůstatek, zadlužoval se a byl v prodlení se splácením úvěru. Kdyby žalobkyně detailněji zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, zjistila by (viz výpis z účtu žalovaného za období od 2. 8. 2019 do 30. 11. 2019, který si soud vyžádal), že příjmy žalovaného jsou ve skutečnosti jen 15 077 Kč čistého měsíčně (průměrná čistá mzda za červenec až září 2019) a žalovaný se pravidelně každý měsíc zadlužuje, protože jeho příjmy na úhradu výdajů nedostačují (6. 8. 2019 2 000 Kč, 15. 8. 2019 3 000 Kč, 13. 9. 2019 10 100 Kč, 11. 10. 2019 4 850 Kč, 14. 141. 2019 5 000 Kč a 18. 11. 2019 žalovaný úvěr 10 000 Kč).

18. Soud si je vědom toho, že zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Neověření příjmů a výdajů implikuje účelovost ze strany poskytovatele úvěru - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

19. V daném případě žalobkyně úvěr poskytla, přestože příjmy žalovaného nepostačovaly na úhradu jeho výdajů, které byl žalovaný v době poskytnutí úvěru schopen splácet jen za cenu zadlužení. Zadlužoval-li se, aby pokryl svou spotřebu, zavdávalo to důvod k pochybnostem, zda bude schopen úvěr splácet, jakmile již na další úvěr nedosáhne.

20. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet.

21. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.) Částkou 9 506 Kč, kterou žalovaný na úhradu úvěru dosud zaplatil, tak v celém rozsahu plnil na jistinu a dluh na jistině tak činí 494 Kč (10 000-9 506), přičemž k zaplacení této částky soud žalovaného výrokem I zavázal a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

22. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 494 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Jelikož v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti a tato není a zákonem stanovena, za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalobkyně předložila doklad o odeslání až k předžalobní výzvě ze dne datum. K dřívějším výzvám doklad o odeslání nepředložila a neprokázala tak, že byly žalovanému odeslány. Výzva z datum byla odeslána dne 15. 3. 2021 a podle zákonné domněnky (§ 573 o. z.) byla doručena třetí pracovní dne po odeslání, tj. 18. 3. 2021. Podle výzvy měl žalovaný zaplatit ve lhůtě 30 dnů – do 19. 4. 2021. Nezaplatil-li, je podle o. z. od 20. 4. 2021 s plněním dluhu v prodlení. Od tohoto data až do zaplacení tedy žalobkyni přísluší dle o. z. nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dané (tj. 8,25 %). Soud proto žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z přiznané částky za dobu od 20. 4. 2021 do zaplacení. V souladu s návrhem úrok z prodlení za dobu od 20. 4. 2021 do 4. 5. 2021 kapitalizoval částkou 1,60 Kč a od 5. 5. 2021 do zaplacení přiznal úrok z prodlení bez kapitalizace. Nad rámec uvedeného byl úrok z prodlení zamítnut.

23. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému podle náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.