Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
14 C 4/2021-49
Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Klaudingerovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o 15 370,75 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 400 Kč od 4. 7. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 7 970,75 Kč, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 264,12 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok 1 169,37 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 251,56 Kč a úrok 29 % ročně z částky 8 264,12 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 400 Kč od 4. 7. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 7 970,75 Kč, úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 264,12 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok 1 169,37 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 251,56 Kč a úrok 29 % ročně z částky 8 264,12 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 30. 3. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky v celkové výši 15 370,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši
9 % ročně z částky 8 264,12 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 169,37 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 251,56 Kč, úroku ve výši
29 % ročně z částky 8 264,12 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. K odůvodnění uvedla,
že žalovaný dne datum uzavřel se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce číslo podle které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 18 917 Kč, což byla zápůjčka 10 000 Kč a souhrnný poplatek 8 917 Kč v pravidelných hotovostních splátkách tak, že zaplatí 60 týdenních splátek po 316 Kč do rukou oprávněné osoby původního věřitele, poslední splátka byla splatná
16. 7. 2019. Účastníci ve smlouvě sjednali úrokovou sazbu 29 % ročně. Žalovaný své závazky
ze smlouvy řádně nesplnil, na plnění dluhu provedl jen částečnou úhradu ve výši 2 600 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek předmětnou pohledávku nabyla žalobkyně, která je aktivně procesně legitimována. Žalovaný dluží nesplacenou jistinu 8 264,12 Kč, souhrnný poplatek 7 106,63 Kč, smluvní úrok a úrok z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně pro účely řízení částečně kapitalizovala smluvní úrok a úrok z prodlení v zákonné výši ke dni postoupení pohledávky, tedy datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dne datum a předžalobní výzvou 28. 1. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu.
2. Žalobkyně k doplnění žaloby uvedla, že původní věřitelka řádně zkoumala a vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného, pro účely uzavření smlouvy byly předloženy osobní doklady, tři výplatní pásky za období od března do května 2018, ve veřejně dostupných rejstřících bylo ověřeno, že u žalovaného neprobíhalo insolvenční řízení. Žalovaný prohlásil, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr, žije v nájmu, je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, má učňovské vzdělání, nemá úvěr z kreditní karty, měl bankovní účet a jako důvod zápůjčky uvedl jiné, jeho příjem činil 11 520 Kč, žalovaný uváděl ostatní příjem ve výši 10 000 Kč a odhadované běžné výdaje 5 000 Kč měsíčně, s ohledem na doložený příjem byl schopný poskytnutou zápůjčku splácet.
3. Žalovaný se k doručené žalobě písemně nevyjádřil, k nařízeným jednáním soudu se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě výsledků provedených dokazování.
4. Z písemné smlouvy o zápůjčce - název zápůjčky v hotovosti ze dne datum, číslo bylo prokázáno, že byla uzavřena s žalovaným jako spotřebitelem formulářová smlouva
o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky, žalovaný podepsal smlouvu
o zápůjčce. Předloženou listino u bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o zápůjčce, ve které původní věřitel žalovanému v hotovosti půjčil částku 10 000 Kč, žalovaný se zavázal půjčku vrátit se souhrnným poplatkem v celkové výši 8 917 Kč v 60 týdenních splátkách po 316 Kč v hotovosti k rukám pověřené osoby, první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Ze zákaznické karty žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný pro účely uzavření smlouvy původnímu věřiteli uvedl a doložil, že pracuje jako číšník s měsíčním příjmem 11 520 Kč, jeho měsíční odhadované výdaje činily 5 000 Kč, dále měl externí splátku zápůjčky ve výši 2 000 Kč a měl jednu vyživovací povinnost, bydlel v nájmu, uváděl další čistý příjem domácnosti 10 000 Kč, který nedoložil, žádal o poskytnutí zápůjčky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný původnímu věřiteli uvedl a doložil platný občanský průkaz, tři výplatní pásky za období od března do května 2018. Žalovaný uvedl, že je svobodný, má učňovské vzdělání, a má jednu vyživovací povinnost, důvodem zápůjčky uvedl jiné.
5. Z předložené umořovací tabulky bylo prokázáno, že žalovaný uhradil z titulu zápůjčky nepravidelnými platbami pouze částku 2 600 Kč, poslední úhradu zaplatil 26. 6. 2018. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek ve znění příloh a z písemného oznámení
o postoupení pohledávky ze dne datum bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla smluvně postoupena žalobkyni s účinností ke dni datum, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Smlouva byla uzavřena dne datum, poslední splátka byla stanovena na 16. 7. 2019. Podle předložené tabulky umoření žalovaného bylo prokázáno,
že žalovaný své povinnosti řádně neplnil, na dluh uhradil nepravidelnými platbami pouze částku 2 600 Kč a nereagoval na předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 28. 1. 2021.
6. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a následujících o. z. a zákona
o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18,
ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného doložila pouze kartu zákazníka ze dne
datum, ve které žalovaný uvedl své osobní, výdělkové poměry s doložením tří výplatních pásek a platného občanského průkazu, v době podání žádosti měl žalovaný celkový příjem z pracovní činnosti 11 520 Kč měsíčně, prohlásil, že má jeden zdroj příjmů, v kartě obchodní zástupkyně původního věřitele uvedla další čistý příjem domácnosti ve výši 10 000 Kč, který nebyl žádným způsobem doložen, v kartě jsou uvedeny odhadované měsíční výdaje 5 000 Kč, byl svobodný a měl jednu vyživovací povinnost, v kartě zákazníka uvedené odhadované výdaje žadatele ve výši 5 000 Kč měsíčně u svobodného zaměstnance s jednou vyživovací povinností jsou zcela nedostatečné a neodpovídající cenové úrovni roku 2018, soudu nebyly předloženy žádné doklady prokazující přezkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, žalovaný doložil pouhý příjem ze zaměstnání ve výši 11 520 Kč měsíčně, žádným způsobem nebyly prokázány jeho měsíční životní výdaje, plnění vyživovací povinnosti a hrazení nákladů
na bydlení v nájmu. Navíc měl další splátku ve výši 2 000 Kč měsíčně. Porušení povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru odpovídá i skutečnost, že úvěrová smlouva ve formulářové podobě byla uzavřena téhož dne, tedy datum ve stejný den, kdy byla obchodní zástupkyní vyplněna karta klienta. Uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Cílem směrnice 2008 /48/ o smlouvách o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností s přihlédnutím k nerovnému postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice, která často vede k akceptaci předem nastavených neměnných smluvních podmínek formulářových smluv tak, jak tomu bylo v projednávané věci. Původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, z toho důvodu byl žalovaný povinen uhradit dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru pouze dlužnou jistinu úvěru, žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, dle přehledu splátek žalovaný platbami v hotovosti zaplatil celkem 2 600 Kč, proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni nedoplatek poskytnuté jistiny úvěru ve výši 7 400 Kč (10 000 Kč – 2 600 Kč) s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. ve výši 9 % ročně z této částky ode dne 4. 7. 2018, tedy po marném uplynutí týdenní lhůty po úhradě posledního peněžitého plnění splátky ze strany žalovaného.
7. Ve zbývající části, tedy ohledně zaplacení dlužné částky smluvního poplatku, smluvního úroku ve výši 29 % ročně a kapitalizovaného úroku z prodlení byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě, nám. Republiky 1.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu v rozsudku, může se oprávněný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí/exekuce.