Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
9 C 226/2021-17
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 5 826 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 000 Kč od 26. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu – tj. co do částky 1 826 Kč
a úroků z prodlení nad výši přiznanou žalobkyni výrokem I. tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 556 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 000 Kč od 26. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu – tj. co do částky 1 826 Kč a úroků z prodlení nad výši přiznanou žalobkyni výrokem I. tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 556 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi (dále jen: soud) dne 16. 4. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 826 Kč s příslušenstvím, s poukazem zejména na následující skutečnosti: Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 12. 2020 mezi společností právnická osoba jako původním věřitelem (dále jen: původní věřitel) a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu
o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 24. 1. 2019 úvěr ve výši 4 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 23. 2. 2019. Žalovaný byl povinen zaplatit z titulu této smlouvy nejen jistinu 4 000 Kč, ale i poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 1 707, 64 Kč a úroky 118,36 Kč. Žalovaný ovšem z titulu úvěru ničeho neuhradil, a to ani přes písemné upomínky. Při posuzování úvěruschopnosti byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobkyně tak nerozporoval.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
4. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a soudem v řízení jako důkaz provedených (smlouva o úvěru, smlouva o postoupení pohledávky, upomínky), soud, který posuzoval každý důkaz jednotlivě i důkazy v jejich souvislostech, zjistil tento skutkový stav: původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 24. 1. 2019 úvěr ve výši 4 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne
23. 2. 2019 Vedle jistiny byl žalovaný povinen zaplatit i poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 1 707, 64 Kč a úroky 118,36 Kč posuzování úvěruschopnosti byl žalovaný lustrován
z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI.
5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
6. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jako „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Spotřebitelským úvěrem je podle § 2 odst. 1 ZoSÚ odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru
v době přiměřené jeho možnostem.
8. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, právnická osoba anonymizováno, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu
v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že její právní předchůdce před poskytnutím částky
4 000 Kč žalovanému (pouze) ověřil údaje žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Je zjevné, že tak nebyla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění této povinnosti zkoumat z úřední povinnosti, a nikoliv pouze k námitce žalovaného. Smlouva
o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je tak pro nesplnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním.
11. Podle § 2993 o. z. plnila - li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala,
co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí
i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 4 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě nesplatil, neuhradil ji ani ke dni rozhodnutí soudu. S ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni pouze to, co mu bylo na základě této smlouvy plněno. Soud proto výrokem I. uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil vyčerpané peněžní prostředky, tedy vydal žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 4 000 Kč. Zároveň soud přiznal žalobkyni vůči žalovanému nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny ode dne, kdy se žaloba dostala do dispozice žalovaného, a to až do úplného zaplacení. Úroky z prodlení soud přiznal dle § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění doplňujících předpisů. Ve zbývajícím rozsahu, tj. částky 1 826 Kč a úroků z prodlení nad přiznanou výši, soud žalobu zamítl.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 556 Kč, přičemž tato částka představuje 37,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 826 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
14. Žalovaný je povinen zaplatit přiznanou částku s úroky z prodlení i s náhradou nákladů řízení v zákonné lhůtě tři dny od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Soud ponechal zákonnou lhůtu k plnění i po zohlednění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný v řízení netvrdil nic ohledně toho, jaké jsou jeho možnosti ohledně vrácení jistiny úvěru. I vzhledem k výši přiznané částky má soud za to, že je v možnostech žalovaného zaplatit v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku přiznané – tj. částku 4 000 Kč s úroky z prodlení, a též náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč.
15. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce, který je advokátem (§ 149 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. )
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.